Pražské nemocnice, to je katastrofa, odmítají nám pacienty, jsou to otřesné případy, prozradil senátor a šéf záchranky. A vypráví, co sám viděl

Foto: Stránky politika

Popisek: Zdeněk Schwarz

ROZHOVOR Senátor, ale také lékař a zároveň ředitel pražské záchranné služby Zdeněk Schwarz se pro ParlamentníListy.cz rozhovořil o tom, jaké to je bojovat s řediteli některých pražských nemocnic. „V prvním čtvrtletí tohoto roku jsme zaznamenali nárůst odmítnutí v pražských nemocnicích o sto procent oproti loňskému. V březnu to bylo rekordních 162 odmítnutí,“ shrnul Schwarz problémy záchranářů. Ovšem odhalil i jiné nešvary českého zdravotnictví...

Nedávno jste byl terčem médií kvůli případu muže, jehož záchranka údajně vozila mezi nemocnicemi desítky minut, protože ho nemocnice nechtěly a přitom byl v ohrožení života. Vy jste tento případ kritizoval, ale podle ředitelů nemocnic jste prý tím jen bezdůvodně strašil pacienty, a navíc jste se údajně chtěl touto kritikou zviditelnit před volbami. Nějak se mi to jejich obviňování nezdá, vždyť podobných případů bylo v minulosti více...

Zde bych nejdříve asi posté opravil mylnou informaci, kterou vytvořili novináři. Nejezdili jsme s ním po Praze od špitálu ke špitálu, ale vždy s pacientem čekáme na místě, než se najde cílové pracoviště, které pacienta přijme. Zásadně odmítám tvrzení, které považuji za účelově zavádějící a dehonestující práci Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy i mou, že jsem bezdůvodně strašil veřejnost a že se vlastně nic nestalo. To je lež! Takové případy se skutečně staly a dějí. Ty jsem si těžko mohl vymyslet. Vinu nesou nemocnice a Ministerstvo zdravotnictví, které dlouhodobě v minulosti situaci a problémy neřešily. Vůbec to nesouviselo s volbami. Vždyť to je problém Prahy více než čtyřiceti let! V prvním čtvrtletí tohoto roku jsme zaznamenali nárůst odmítnutí v pražských nemocnicích o sto procent oproti loňskému. V březnu to bylo rekordních 162 odmítnutí. Tehdy jsem napsal dopisy všem ředitelům a ministru zdravotnictví, kde jsem uvedl konkrétní čísla a popsal problémy a také jsem je upozornil, že už dva roky platí nové zákony, které jsou porušovány nemocnicemi. Zdůraznil jsem přitom, že my budeme nadále postupovat již jen dle zákonů. Dodnes ale nemám na tyto dopisy žádné odpovědi. Jenže průběžně se novináři na letitý problém ptají, proto jim odpovídám, přitom nelžu. Stejně tak naši zaměstnanci už toho mají dost a nechtějí dále snášet útrapy s tím spojené a požadují, abych s tím konečně jako ředitel i senátor něco udělal… Takže, když se vyskytly ty dva extrémní případy odmítnutí, zveřejnili jsme je. Jak vidno, tak to konečně pomohlo. Je pravdou, že to bylo i v souvislosti s nástupem nového ministra, ve kterém jsem spatřoval perspektivu možných změn k lepšímu. No a dnes je situace výrazně lepší, ale ojedinělé případy se stále vyskytují. Například v měsíci červnu to bylo 16 případů a v červenci šest případů. A ke kauze odmítnutých na Bulovce mohu sdělit, že mám již pět soudně znaleckých posudků, které nám dávají za pravdu a vyvracejí tvrzení protistrany a komise Ministerstva zdravotnictví.

Před měsícem jsem i já potřebovala pomoc záchranné služby. Musím poděkovat – sanitka u mne byla rychle a péče záchranářů byla vynikající. Horší to ale opravdu bylo s tím, co následovalo - jedna nemocnice se mne po vyšetření totiž zbavila, odvezli mne do jiné a to na Bulovku, kde jsem byla následně hospitalizovaná. Celá anabáze ale trvala dlouhých pět a půl hodiny, kdy jsem už myslela, že vypustím duši. Dá se toto nějak komentovat?

To jen potvrzuje, že jsem si nevymýšlel a že se to děje… Obávám se, že někdo bude nyní tvrdit, že jsme si to spolu domluvili nebo celé vymysleli… A ještě jsem rád, že jste s prací našich lidí byla spokojena.

Musím ovšem zmínit, že mne nemocnice na Bulovce totálně zklamala. Stará budova, staré nemocniční zařízení a podobně. Dá se s tímto něco dělat? To je na modernizaci pražských nemocnic tak málo peněz?

Ano, je to tam pořád stejné, jako když jsem tam chodil za tátou do služby, když před čtyřiceti lety pracoval na chirurgii, nebo když jsem tam byl jako pacient, nebo když jsem tam sám pracoval před více než dvaceti lety a když tam jezdím jako lékař záchranky nebo jako pacient či s rodinou, protože to je moje spádová nemocnice. Nevím, kam ty peníze zmizely. Je to vše prapodivné a nechápu, že pražské špitály mají neustále roky ztráty a dluhy, které se jen oddluží a ředitelé zůstávají a nic se vlastně neděje. Kdyby takhle fungovala záchranka, tak jsem dávno pryč. Nebo kdyby takhle fungovaly domácnosti lidí, tak jsou dávno na ulici a v exekuci a v kriminálech… Nechápu, že v jiných krajích mají krásné nové nemocnice, moderně zařízené a vybavené… Sám jsem na operaci jel raději mimo Prahu. A když jsem tehdy musel na Bulovku, tak to byla katastrofa…

Olga Böhmová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová