Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Táňa Fischerová: Malé ryby jsou většinou pochytány, velké uplavou. Musíme přemýšlet nad tím, proč systém generuje korupci a bezmoc

13.07.2014
Táňa Fischerová: Malé ryby jsou většinou pochytány, velké uplavou. Musíme přemýšlet nad tím, proč systém generuje korupci a bezmoc

Autor: Klíčové hnutí

Popisek: Táňa Fischerová v Jablonném

ROZHOVOR Ekonomika, politika a duchovně–kulturní život musí být oddělené, jinak to povede ke špatným koncům. Bez alternativních ekonomických vizí a jejich realizace společnost nepřežije. Církve by se měly vzdát úroků, tedy inflační doložky, při restitucích. Takhle vidí situaci předsedkyně Klíčového hnutí a občanská aktivistka Táňa Fischerová. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz nabízí ještě mnoho dalších možností řešení krize ve společnosti.

V současnosti se stále volá po nových vizích. Nemyslíte si ale, že touha po neustálých vizích, tedy změnách, vede naopak k neustálé destrukci stávajícího nedokonalého politického systému v Česku, jehož ozdravení by naopak prospěl několikaletý klid?

Ne, klid opravdu nepomůže. Celý systém je špatný. To už vidí téměř každý. Společnost jde ke dnu, nefunguje. Bez alternativních vizí a jejich realizace nepřežijeme. Musíme přemýšlet nad tím, proč systém generuje korupci a bezmoc. Korupce je zabudována v systému. Pokud se nezapojíte, nedostanete zakázku. Malé ryby jsou většinou pochytány, velké uplavou. Dodnes nepochopím, jak mohl Radovan Krejčíř utéci z vily plné policajtů. To se může stát jen v Kocourkově. Pořád si myslím, že to nebyla náhoda, ale jeden z příkladů nefungování systému. Proto se je třeba podívat, co a proč způsobuje tento marasmus, a navrhnout řešení. Naše Klíčové hnutí návrhy, jak by to mohlo fungovat, přineslo. Můj vstup do politiky je spojen právě s vizionářstvím. Předložili jsme spoustu jiných možností, jimiž se nikdo nezabýval. V prezidentské kampani mnozí říkali, že jsem taková dobrá víla, ale do politiky nepatřím. Snažím se být slušná, nic jsem neukradla, ale jako politička jsem se snažila přinášet úplně nové pohledy na řešení současné krize. Existují alternativní ekonomické teorie, již v praxi úspěšné, jako třeba místní měny nebo etické banky. To u nás nikoho z vlivných ekonomů nezajímá. Jsme zavřeni v kleci.

Myslíte si, že mají tyto vize v Česku budoucnost?

Už v současnosti se jimi někteří lidé z nevládních organizací seriózně zabývají. Václav Klaus kdysi veškeré alternativní pohledy potlačil. Třeba Ota Šik nebo Milan Zelený přivezli ze zahraničí zajímavé koncepty. Klaus ale nebyl ochoten slyšet jiný názor než svůj, tedy neoliberální přístup, čímž nás přiblížil tomu nejhoršímu na Západě. To nás dnes ničí. Miloš Zeman je sice navenek levicový, ale mnoho z těch neoliberálních konceptů zastává. Ani on nezná alternativy. Na jedné diskusi před volbou prezidenta jsem řekla, že bych podnikatele nikdy do letadla nevzala. To ho velmi zarazilo. Odpověděl, že podnikatele brát na zahraniční cesty bude, ale jen ty dobré. Nicméně se k tomu v jiné diskusi ještě vrátil s otázkou, jak jsem to myslela. Řekla jsem, že ekonomika, politika a duchovně–kulturní oblast se nesmí míchat dohromady, protože války vznikají právě kvůli tomu, že se politika proplétá s ekonomikou a udusí duchovně–kulturní život. Abych nedělala chytrou, koncept sociální trojčlennosti vymyslel rakouský filosof Rudolf Steiner. A je to hluboká pravda. Tyto tři oblasti musí být samostatné. Ať si podnikatelé vše vyjednají podle svého, nikdo jim do toho nebude mluvit, ale nesmí to jít ruku v ruce s politikou. Naše koncepce jsou tedy zcela opačné.

Ostatně Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury také prosazuje obrovské změny systému. Co vy na ně?

Populismus zavrhuji. Nabízí jednoduchá řešení a silnou ruku. Některé Okamurovy rasistické výroky jsou pro mě naprosto šílené a nepřijatelné. Klasický scénář, lidem se předhodí nepřítel. Dříve to byli Židé, dnes jsou to Romové. Nelze však jednat podle principu kolektivní viny. Jsou mezi nimi intelektuálové, lidé těžce pracující, lidé, co práci sehnat nemohou, a pak lidé, co už si za léta bez práce odvykli pracovat. Nejsou jednolitou masou. Tvrdit, že zneužívají sociální dávky, je vžitá polopravda. Samo Ministerstvo práce a sociálních věcí řeklo, že se to týká jen malého procenta. Na druhou stranu jsem pro referendum, i když to není samospasitelný recept. Když se ale nezmění ekonomický a finanční systém, stejně to nikam nepovede. Nemůžeme vysvětlovat složité věci jednoduchými hesly. Mám lidi ráda natolik, že jim nebudu nabízet jednoduchá populistická řešení.

Ze Strany zelených, která vás vždy podporovala, se oddělila frakce v čele s Martinem Bursíkem a založila si vlastní Liberálně ekologickou stranu. Jak jste to vnímala?

Nechci komentovat Stranu zelených. Nicméně dělení na různé skupiny a frakce je problémem všech stran. Když nějaká strana funguje delší dobu, začne jít některým jejím členům hlavně o moc. Recept, jak tomu zamezit, nemám. V Klíčovém hnutí se snažíme přijímat lidi, kterým nejde o osobní ambice, a do nekonečna opakujeme, že jde o službu veřejnosti. Samozřejmě, že to není samospasitelné, ale zatím to funguje.

Klíčové hnutí šlo do voleb do Poslanecké sněmovny společně s hnutím Změna. Proč jste byli neúspěšní?

Předčasné volby byly pro většinu malých stran smrtící. Nebyl čas pořádně promyslet společný program, oslovit voliče a tak dále. Spíše šlo o zkušenost pro příští volby.

Byla jste oslovena jako vhodná kandidátka do funkce ombudsmana. Proč to nakonec nevyšlo?

Oslovil mě Martin Stropnický z ANO. Vzala jsem si několik dní na rozmyšlenou a volala Anně Šabatové, co ona na to. Řekla mi, že má nemocného manžela, takže kandidovat nebude. Proto jsem na to kývla. Petrovi Uhlovi, jejímu manželovi, se ale trochu ulevilo a přemluvil ji, aby do toho šla. Rozhodla jsem se, že proti ní kandidovat nebudu. Byla by to chyba. Hlasy by se rozdělily a nakonec by to vyhrál nějaký politik. Anna Šabatová úřad zná a pro funkci je tím nejlepším člověkem na svém místě. Podporuji ji.

Myslíte si, že církevní restituce v podobě, v jaké byly uzákoněny, byly správným krokem?

Je to velmi špatné rozhodnutí. Sporných částí je v zákoně strašně moc. Už to připouštějí i někteří církevní hodnostáři. Posílí to nerovnost mezi lidmi. O lidi s postižením se starají i občanská sdružení. Proč by ale měla mít církevní charita větší šanci na budoucnost, když třeba některá střediska rané péče pomalu končí a omezují činnost pro nedostatek peněz? Nyní čtu knihu Paradox úroku od Adama Votruby. V ní jsem se dozvěděla, že církev byla historicky vždy proti úrokům, ale pecunia non olet, jak pravil kdysi jeden římský císař a zavedl daň ze záchodků. Nemravnost úroků se tudíž tiše přešla. Právě o inflační doložku se církevní restituce dost prodraží. Krok správným směrem by tedy byl, kdyby se církev tohoto požadavku vzdala. Navíc to přichází v době, kdy se lidem ani státu nedaří dobře, ale ze státní kasy se bude ještě muset platit církvím. To lidi ještě více proti církvím popudí. Výsledek bude tristní. Rozdělení národa a církve není dobré, protože církev bývala také nositelkou mravních hodnot.

V Česku je kupodivu největším donátorem neziskových organizací stát. Podle organizace Neziskovky.cz je podporuje více než polovinou všech financí, které na svůj provoz získají. V roce 2010 získaly okolo třiceti miliard korun a více než šestnáct miliard zaplatily státní instituce. Není to také moc?

To jsem nikdy neslyšela. Ale moc to určitě není. Vždyť tady jde jednak o to, že neziskovky v mnoha oborech vytrhávají státu trn z paty a dělají to za málo peněz. Na uživení to téměř není. Státu se to vyplatí, ale tento sektor je podfinancovaný. Nicméně u nás soukromý sektor ještě není tak rozvinutý a není zvyklý dávat na charitu. Teď se to trochu zlepšuje, protože se někteří podnikatelé stali kultivovanějšími. Divoká privatizace totiž u nás přinesla majetek lidem, kteří slovo solidarita neznali. Kolik bývalých veksláků a kariéristů se dostalo k velkým majetkům.

Nevypadá to spíš tak, že bohatí Češi jsou stále nenažraní sobci?

Bohužel sobectví se obvykle snoubí s penězi, i když samozřejmě existují výjimky. Ale je pravda, že nejsou vychováni k tomu, aby něco podporovali nebo na něco přispívali. Někteří se to pomalu učí. Podle mě by se podobné příspěvky měly dávat do veřejnoprávních nadací, které by je pod vedením důvěryhodných osobností dávaly tam, kde mohou sloužit společnosti. Žádný člověk se totiž neubrání tomu, aby nepřispíval na něco, o co se osobně zajímá. Na automobilové veterány, fotbal, golf a tak dále. Většinou jde hodně peněz do sportu. Kultura, vzdělání, věda a sociální programy jsou většinou až na posledním místě.

Co děláte ve chvílích, kdy se dostaví pocity bezmoci?

Čtu si duchovní literaturu, abych se dostala nad sebe. Vysvětlovat někomu, jak má společnost fungovat, je hodně náročné, ale jde o náš životní úkol a nesmíme to vzdát, i když budeme často nepochopeni.

Jan Rychetský

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

 

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace