Neskutečný tlak advokátů a exekutorů, kterým jde o velké peníze! A k tomu ještě… Marvanová konečně odkryla tajné zákulisí ministerstva

Foto: Hans Štembera

Popisek: Hana Marvanová

ROZHOVOR Dívčí válka na Ministerstvu spravedlnosti mezi Helenou Válkovou a Hanou Marvanovou dospěla už minulý týden do stádia kdo s koho. Nakonec musel zasáhnout Andrej Babiš, který ve funkci podržel ministryni Válkovou. Její první náměstkyně, známá aktivistka Hana Marvanová, se vrací do advokacie. Jak jejich zuřivé spory vlastně vznikly a co k tomu řekla sama Marvanová?

Zajímavý je v tomto ohledu komentář Daniela Kaisera na serveru Echo24.cz. „Nebudu se tu tvářit, že jsem odborník na justiční záležitosti, které jsou formálním spouštěčem nesouladu mezi oběma ženami. Ale věc má samozřejmě obecnější rozměry: lidský a politický,“ píše Kaiser ve svém komentáři na serveru Echo24.cz.

Kaiser podotýká, že obě ženy se do vrcholné exekutivy dostaly díky fenomenální jízdě Andreje Babiše dezorientovanou českou společností. Oběma z nich lze prý bez ironie věřit, že do funkcí nenastupovaly s přízemní motivací, jakou je pravidelný plat, ale kvůli svému upřímnému přesvědčení, že vědí, jak ve svém oboru, tedy v justici, posunout poměry k lepšímu.

„Ministryně Válková v rozhovoru s Echem před dvěma měsíci v podstatě na rovinu přiznala, že právě za možnost měnit poměry v jejím oboru je ochotna nedívat se do Babišova podnikatelského životopisu ani na rizika, které model politik-průmyslový gigant-vlastník novin a rádií do České republiky vnáší,“ připomíná redaktor. Ambici zlepšit stav v české justici má ale podle něj i Hana Marvanová.

„Ale tady jsou jak Marvanová, tak Válková mnohem víc závislé na jmenovateli, tedy proměnné, jež není v jejich moci. I kdyby samy nakrásně konaly dobro, změnu režimu k horšímu, pokud by přišla, ani jeden příkladně vedený resort nevyváží,“ míní Kaiser.

Kdo je vlastně na ministerstvech šéf?

Obě ženy se podle jeho názoru potýkají se zúženým viděním, v jehož rámci spatřují pouze nemravné odměny exekutorům či advokátům, ale už nechtějí vidět, že se v zemi rodí model se supersilnými personami na špičce, jimž se časem skoro všichni budou bát zkřížit cestu.

„Člověk by tipoval, že Marvanová je v krizových situacích svébytnější, avšak samozřejmost, s jakou obešla svou představenou Válkovou, a zamířila rovnou za Babišem, vzbuzuje otázku, kdo je na ministerstvech řízených ANO vlastně šéf,“ dodává. Babiše, který se jako „popredný personalista“ hnutí s oběma dámami setkal, musel prý řešit jedno podstatné kritérium – která z nich nadělá menší chaos při řízení ministerstva.

Polívčičku si ohřál i prezident

Pokud by ministryně spravedlnosti Helena Válková a její bývalá první náměstkyně Hana Marvanová prezidenta Miloše Zemana požádaly o slyšení v jejich sporu, přijal by je. Podle něj ale bylo řešení sporu v kompetenci premiéra. Zeman to řekl v České televizi. Slovy „vyšší bere" také nepřímo podpořil ministryni Válkovou.

Na Marvanové prezidentovi vadí především to, že prý přispěla k zániku Unie svobody, v jejímž čele stála. „Nemám rád, když se z lidí zbytečně dělají hrdinové, a oni těmi hrdiny nejsou," dodal na adresu Marvanové. Válkové lze podle něj vytknout, že neměla šťastnou ruku při výběru své náměstkyně.

Babišovo nejtěžší jednání

Mezi Válkovou a Marvanovou byla napjatá atmosféra. Obě ženy se neshodovaly například na snížení odměn advokátů a jmenování některých soudních funkcionářů. Podle vyjádření Marvanové pro některá média spor trvá asi dva měsíce. Marvanová se domnívá, že na její odchod netlačila jen ministryně, ale i někteří lidé z justice, kteří si nepřejí změny. To Válková odmítá.

Šéf hnutí ANO a vicepremiér Andrej Babiš nabídl náměstkyni ministryně spravedlnosti Haně Marvanové místo poradkyně na Ministerstvu financí. Marvanová si chce prý nabídku rozmyslet.

Hana Marvanová odchází z místa náměstkyně na Ministerstvu spravedlnosti a vrací se do advokacie. Původně kolovala informace o tom, že by se měla stát náměstkyní na Ministerstvu financí, Marvanová ale Babišovu nabídku upřesnila. Mohla by se stát jeho poradkyní, nikoli náměstkyní na financích. Tuto nabídku Marvanová zváží.

Andrej Babiš se v neděli večer s Válkovou a Marvanovou sešel v Průhonících. Novinářům pak řekl, že jednání pro něj bylo jedním z nejtěžších.

„Jsem rád, že jsme dospěli k dohodě. V podstatě jsme se domluvili, že od úterý nastoupí na Ministerstvo spravedlnosti do pozice prvního náměstka pan doktor Pelikán, zároveň jsem paní doktorce Marvanové nabídl, aby mi radila ohledně legislativních věcí v Parlamentu a také v resortu," řekl Babiš. „Věřím, že s ní budu spolupracovat nadále," dodal.

Podle Babiše Marvanová souhlasila s tím, ze Pelikán bude zárukou pokračování kroků, které na ministerstvu započala.

Marvanová: Mohl za to tlak justiční mafie

Známá právnička a protikorupční aktivistka Hana Marvanová v pondělí opustila Ministerstvo spravedlnosti. Tlak „justiční mafie“, která přes různé zájmové skupiny a úředníky ovládá úřad, na její odvolání přicházel ze všech stran, protože sílily obavy, že první náměstkyně by mohla své záměry třeba na snížení odměn advokátů a exekutorů dotáhnout do konce. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Hana Marvanová vysvětlila, jaké jsou pravé důvody jejího odchodu, proč odmítla křeslo ministryně spravedlnosti a jestli se chystá za premiérem a prezidentem.

Dohodli jste se s šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem, že z Ministerstva spravedlnosti odejdete. Považovala jste své další působení za nemožné?

Já jsem na schůzku s Andrejem Babišem šla s tím, že pokud mne hnutí ANO nebo pan Babiš požádají, abych v zájmu uklidnění situace odešla, budu to samozřejmě respektovat. Protože to nastalo, byla jsem o to skutečně požádána, tak jsem to respektovala a slíbila, že dohodou z Ministerstva spravedlnosti odejdu.

Těsně před nedělní schůzkou Andrej Babiš říkal, že chce, abyste na ministerstvu zůstaly obě – vy i ministryně Helena Válková. Ale jako první jednal s paní ministryní, takže zřejmě ona musela požadovat váš odchod.

Nevím, to nechci hodnotit. Pan Babiš mi prostě řekl, že by to nefungovalo a já jsem to respektovala.

Na co jste měly s paní ministryní Válkovou odlišný pohled?

Já jsem jako náměstkyně nechtěla ventilovat nějaké rozdílné názory navenek a také jsem to nečinila. Ale v souvislosti s tím tlakem na můj odchod se v poslední fázi začaly objevovat informace, že jde o nějaké osobní rozpory s ministryní, že je to zkrátka jen věc osobní komunikace mezi námi. Já jsem považovala za důležité ty spekulace uvést na pravou míru a říci pravé důvody, proč mám odejít. Proto jsem řekla, že tlaky na můj odchod byly už od března a souvisely jak s problematikou snížení odměn advokátů a exekutorů při vymáhání pohledávek a při exekucích, tak s problematikou výběrových řízení při obsazení funkcí předsedů krajských soudů. Už v březnu se objevil v této souvislosti tlak, že mám z ministerstva odejít. A od té doby jsme ten problém řešili.

Týkalo se to snížení vysokých odměn advokátů a exekutorů za bagatelní dluhy při exekucích?

Dostali jsme dva úkoly z vlády a Parlamentu. Už vloni Ústavní soud vydal nález, kde jasně řekl, že obrovské odměny advokátů při vymáhání bagatelních pohledávek v řádech stovek korun, kdy odměna advokáta či exekutora jde do tisíců, jsou naprosto nepřijatelné, že jde o zneužití práva a že tento byznys s dluhy by neměl požívat ochrany ze strany soudů a právního řádu. Ústavní soud vlastně řekl, že odměny při vymáhání takto nízkých částek by měly korespondovat s vymáhanou částkou a nemohou ji mnohonásobně převyšovat.

Problém totiž je nejen v tom ústavním hledisku, ale kvůli tomu, že odměny advokátů a exekutorů při exekucích a při vymáhání pohledávek jsou tak vysoké, je potom mnoho lidí vehnáno do dluhové pasti, i když původně dlužilo jen pár nebo pár tisíc korun. Když dluh vyroste na několik desítek nebo stovek tisíc a oni ho nejsou schopni zaplatit, ocitají se celé rodiny v bezvýchodné situaci. Proto jde i o obrovský sociální problém, a ten vláda i Parlament chtěly řešit. A tady jsem narazila na hradbu zájmů lobby Advokátní a Exekutorské komory, které s tím v zásadě nesouhlasily, což se projevilo při konkrétních jednáních, jež se k tomu vedla.

A jak to nakonec dopadlo? Jak s vámi, to už víme, ale jak to dopadlo s odměnami advokátů a exekutorů?

Potom do toho vstoupila paní ministryně a byl dohodnut nějaký kompromis. Já nejsem z principu proti kompromisu, to určitě ne, ale při jednáních jsem prosazovala mnohem razantnější přístup. A podle mých informací v důsledku toho vznikly tlaky těchto skupin na paní ministryni, aby mne odvolala. Dodnes je v Parlamentu poslanecký návrh, který představuje velmi razantní snížení u bagatelních pohledávek, to je návrh vytvořený neziskovou organizací Člověk v tísni, která se dlouhodobě zabývá právě dluhovou pastí a byznysem s dluhy. A pak je tam kompromis v podobě návrhu novely advokátního tarifu, který také snižuje odměny, ale ne tak razantním způsobem.

Když mají na Ministerstvo spravedlnosti tak silný vliv advokáti, exekutoři a soudci, kdo vlastně rozhoduje o podobě předloh zákonů, které jdou na vládu a do Parlamentu? Tyto zájmové skupiny, státní úředníci nebo ministr spravedlnosti?

Při svém působení na ministerstvu jsem pochopila jednu věc, kterou jsem si sice uvědomovala, ale jen abstraktně, ale teď jsem to pochopila hmatatelně: Že když politici, kteří jsou zvoleni ve volbách, nastoupí a chtějí realizovat své plány, vláda předloží Parlamentu své programové prohlášení, nemají šanci, pokud jsou ministerstva pod vlivem lobbistických skupin, různých parciálních zájmů. Ministr a náměstci potom mohou narazit na obrovský odpor právě ze strany úřadu, který je pod vlivem lobbistů. Myslím, že tohle se za poslední roky velmi zhoršilo.

Nezáleží tedy jen na tom, která strana vyhraje volby, ale i na tom, aby státní správa fungovala profesionálně, ale zároveň neutrálně, aby – když nastoupí nová vláda – byli úředníci ochotní a schopní realizovat její program vlády. A když příště vyhraje někdo jiný, měl by státní aparát být schopen realizovat plány další vlády. Ale je zapotřebí, aby úřad nebyl takovým způsobem pod vlivem lobbistických zájmů. Na Ministerstvu spravedlnosti jsou to lobby advokátů, exekutorů, soudců, znalců a dalších profesních skupin. Ale myslím, že se stejným problémem se potýkají i ostatní resorty, proto se paradoxně po volbách nedaří prosadit volební program. V tom je ten zakopaný pes.

Pokud chce vláda prosadit nějakou zásadní změnu, musí vyvinout velký tlak, protože je tu velká setrvačnost dělat věci stejně, bez ohledu na to, jaká vláda je u moci. Proto se tu podle mého názoru také rozbujel byznys s dluhy, neřešily se exekuce, byly prováděny nehumánním způsobem, nad exekutory nefungoval dostatečný dozor proto, že Exekutorská komora měla obrovský vliv na Ministerstvu spravedlnosti. To jsme chtěli změnit. Ale musím říci, že ne všichni pracovníci ministerstva lobbingu podléhají. Já jsem se tam setkala i s lidmi, kteří mi naopak pomáhali zpracovat koncepci reformy exekucí, humanizaci, zavedení teritoriality tak, aby byl nad exekutory větší dozor. Takže se to netýká všech pracovníků státní správy.

Zmínila jste se také o tom, že vznikl spor i ohledně výběrových řízení na předsedy krajských soudů. V čem nastal problém?

To vzniklo také v březnu, na začátku mého působení na ministerstvu, protože dobíhá funkční období předsedů dvou krajských soudů – v Brně a Ústí nad Labem. A do kompetence náměstkyně, kterou jsem byla, spadá sekce justiční, která měla výběrová řízení na starosti. Já jsem z titulu funkce měla být předsedkyní výběrové komise a navrhla jsem určité neutrální složení výběrové komise. A ohledně složení vznikl velký tlak, aby některé osoby nebyly v komisi, dokonce ani abych já tam nebyla, ten tlak se vystupňoval, když výběrová komise zasedla a doporučila paní ministryni vhodného kandidáta. Výběrové řízení pro vedení Krajského soudu v Ústí nad Labem vyhrál soudce, který zřejmě není vnímán pozitivně soudci v Ústeckém kraji, a proto vznikla petice soudců, kterou zpochybnili celé výběrové řízení. Ta petice vlastně směřuje proti mně. Obrátili se na paní ministryni s tím, že výběrové řízení nebylo korektní. Proti tomu jsem se ohradila, protože výběrové řízení naopak proběhlo naprosto transparentně a otevřeně tak, aby všichni uchazeči měli stejné šance, proběhlo podle pravidel, která jsou stanovena jak v zákoně, tak i v instrukci ministra spravedlnosti. Pokud byl uchazeč z Ústí nejlepší v rámci soutěže, která proběhla, tak by podle mého názoru tento výběr neměl být zpochybňován jenom proto, že některým soudcům se ten výběr nelíbí.

Myslím si, že soudcům nepřísluší takto zasahovat do výběrových řízení, naopak jsem přesvědčena, stejně jako o tom mluvila ve svém blogu profesorka Vladimíra Dvořáková, že je pro standardní fungování systému právního státu velmi důležité, aby probíhala výběrová řízení na základě jasných pravidel s nejasnými výsledky, kdy není předem dané, kdo vyhraje. Takže uchazeči mají stejné šance, vyhraje ten nejlepší, a ne tak, aby vzniklo podezření, že v tom figurují předem dané dohody. To se netýká jen výběru soudců, to se týká jakýchkoli výběrových řízení, například těch, která by teď měla být zavedena v souvislosti se zákonem o státní službě. Myslím, že je to velmi důležité, je to i pojistka proti klientelismu, proti vytvoření určitých neprůhledných vazeb, protože když jsou vedoucí funkce obsazovány výběrovými řízeními, tak se buduje transparentní systém, který je odolný třeba i proti korupci.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová