Eurovolby se proměnily v toužebné vyhlížení voličů. Máme prý jiné starosti a unie na nás stejně kašle

Foto: archiv

Popisek: Účast ve volbách do Evropského parlamentu - žádná sláva. Češi většinou nevidí v naší účasti v EU žádný konkrétní přínos pro svůj každodenní život.

Vybírání z 38 kandidátních listin napovídalo, že tentokrát nebude členství ve volební komisi žádná procházka rozkvetlou loukou. V malém severočeském městečku nakonec volební místnosti připomínaly spíš čekárnu. Proč se jim většina voličů vyhnula?

Členkou volební komise jsem byla již několikrát, vždy úmyslně v jednom z nejmenovaných severočeských městeček. Pod správu místní radnice totiž spadá i vesnička, v níž máme již několik desetiletí chalupu. Je to jedinečná příležitost – na voličských seznamech tu totiž figuruje téměř 2000 lidí, z nichž bych spoustu z nich jinak nikdy nepotkala.

Hlasování po sousedsku

Vyrostla jsem v Praze, takže účast ve volební komisi na maloměstě je pro mě mimořádný zážitek. Zatímco v metropoli přijdete, předložíte doklady, vyfasujete úřední obálku, zajdete za plentu, odvolíte, a tím pro vás další volby prostě končí, tady je všechno jinak. Ve voličském seznamu jsme měli rovných 800 jmen, v komisi zasedlo pět žen, jediná já jako ‚přespolní‘. I když by se mohlo zdát, že několik stovek lidí je stále ještě hodně, do volební místnosti nevkročí člověk, kterého by alespoň jeden člen komise neznal.

U každého se tak dozvíte, kdo je čí bratranec, z kterého kouta která rodina pochází, kdo je s kým spřízněn přes pátou generaci… je to taková malá místní detektivní záhada, kterou vám kolegyně z komise ochotně pomáhají rozplétat. Dozvíte se, kdo onemocněl, sehnal novou práci, kdo se s kým rozešel či oženil, kde mají čerstvé miminko… Abychom si ale správně rozuměli, rozhodně nejde o sbírání drbů. Zpoza stolu ve volební místnosti si vás totiž lidé zapamatují, až je příště potkáte na náměstí nebo u řezníka, už pro ně nebudete cizí. Pozdravíte se, poradí, kde se dá co sehnat či který řemeslník co umí, a když budete mít problém, většina vám i pomůže.

Dlouhé čekání

Účast ve volební komisi je zkrátka bezvadným způsobem, jak poznat další lidi a stát se součástí jejich malé společnosti. Proto se na volby vždycky těším, možná jako jedna z mála volebních komisařů, kterým nejde jen o těch pár stovek odměny za odvedenou práci. Právě ukončené volby 21 nových českých poslanců do Evropského parlamentu mi navíc nabídly novou příležitost – poprvé jsem si vylosovala funkci předsedkyně volební komise.

Naše dámská pětka se sešla v pátek již po poledni v prostorách krásné historické radnice a úderem 14. hodiny jsme začaly vyhlížet své ‚ovečky‘. Jak pomalu ubíhaly minuty pátečního odpoledne a my většinou o samotě přetřásaly pouze své vlastní zážitky a novinky, naděje na nejlepší účast ze všech místních komisí pomalu uvadala. Náměstí, na něž jsme viděly z okna, zůstalo jako vymetené i mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední, tedy v době, kdy končí směna ve třech hlavních místních výrobních provozech a lidé většinou pádí na víkendový nákup do místní samoobsluhy. Kam se všichni poděli? Může za to pekelné dusno, které venku zavládlo a avizovalo blížící se bouřku? Spěchali snad všichni tentokrát raději na své zahrádky?

Tři hlasy nám přibyly do přenosné urny, s níž jsme zaskočili za seniory, kteří navzdory zdravotním potížím považují účast ve volbách za svou občanskou povinnost. I tak se do 22. hodiny, kdy jsme volební místnost oficiálně uzavřely, účast ‚našich‘ voličů sotva přehoupla přes hranici pěti procent. Zkrátka katastrofa!

Evropa Čechy nezajímá

Po nočních přívalech vody zůstala v sobotu obloha zaklopená mraky. Zatímco venku už zase nabíralo na intenzitě dusno, v naší volební místnosti se stupňovalo napětí. Jestli nepřekročíme s volební účastí hranici deseti procent, elektronický sčítací systém nás takzvaně nepustí dál a budeme muset složitě argumentovat, abychom vůbec mohly výsledky svého sčítání hlasů poslat dál do celostátní databáze. Část voličů se ale nakonec přece jen pochlapila. Více než polovina sousedů, kteří přišli vhodit do urny svůj hlas, však byla v důchodovém věku, za jedním z nich jsme zaběhly s přenosnou volební urnou domů. Mladé rodiny s dětmi dorazily tentokrát pouze dvě. Kolem desáté hodiny počet voličů trochu narostl, pak následovala zase pauza. Pár lidí ještě zařadilo volby do své procházky po obědě, a pak už byl definitivně konec. Nakonec naši voliči přece jen dotáhli účast na 20,63 procenta. Z celostátního hlediska jakžtakž, z toho místního bída.

Volební výsledky potvrdily všeobecný názor, že eurovolby Čechy příliš nezajímají. Spíš negativní hodnocení Evropské unie a naší účasti v ní jsme vyposlechly i od řady těch, kteří k urnám dorazili. V Bruselu se prý za velké peníze zabývají hlavně pitomostmi, namísto důležitých zákonů a ekonomických problémů řeší europoslanci špekáčky či pomazánkové máslo. Konkrétní přínos členství České republiky v EU pro svůj každodenní život prý většina lidí hledá marně. Je to problém, jímž by se naše nová jednadvacítka europoslanců zřejmě měla ve své bruselské sněmovně začít urychleně zabývat. Dřív než bude pro jednotnou Evropu pozdě.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská