Šéfredaktor Reflexu to zabalil, jeho bývalé „ovečky“ ho vynášejí do nebes... Další velký mediální prodej a další novinářský exodus
09.05.2014
Foto: Facebook
Popisek: Pavel Šafr
Pavel Šafr končí ve funkci šéfredaktora týdeníku Reflex. Informoval o tom server Mediaguru.cz. Důvody Šafrova konce v čele periodika jsou nejasné, časový souběh by mohl naznačovat, že je jím změna majitele vydavatelského domu, jímž je Ringier Axel Springer CZ.
Pozoruhodné také je, že Šafr své rozhodnutí nesdělil generální ředitelce vydavatelství Libuši Šmuclerové osobně, ale prostřednictvím e-mailu. V něm vysvětluje svůj odchod tím, že ztratil její podporu.
Šmuclerová ale podle serveru uvedla, že Šafrovi nabídla „jako řešení jeho nelehké osobní situace placenou zdravotní dovolenou“. Na rozdíl od něj ale tvrdí, že od ní měl Šafr vždy „plnou podporu“, včetně „absolutní novinářské svobody a finančního řízení v rámci schváleného rozpočtu“.
Server upozorňuje, že rezignace šéfredaktora Reflexu přichází jen několik dní poté, co vydavatelství od švýcarsko-německého mediálního konglomerátu definitivně převzal nový majitel Daniel Křetínský.
Novináři to komentují na Facebooku
„S Pavlem Šafrem jsme začínali na počátku 90. let v Českém deníku a pak když byl šéfredaktor LN a později MfD, psala jsem do těch novin externě komentáře. Bylo to díky Pavlovi, protože sama bych se nikam nehrnula. Mohla jsem psát o všem, co mi leželo na srdci, od sudetských Němců, přes rasismus, ruskou agresi v Čečensku, neúctu k životu, týrání dětí a zvířat, a tak dále. Včera jsem o svých zkušenostech napsala do jedné diskuse na cizí zdi a obratem mi odpověděl Kamberský, že být mnou "nepropásl by dobrou příležitost mlčet, zvlášť když jde o emoce". V téhle větě je úplně přesná konzistence toho, proč nemůžu číst dnešní noviny, i když po některých autorech je mi smutno. Jestli je něco, co mi opravdu vadí, tak je to novinářský cynismus. Číst exhibice ega a mravního relativismu, na to nemám čas, ani kdyby noviny byly zadarmo. Tolikrát jsem za ta léta slyšela, že sudetští Němci si za to mohli sami, oběti od Kulínského, Romové a Čečenci taky. Několik bývalých kolegů mi dokonce věnovalo komentář s tím, že se opravdu nehodí, abych se vymezovala proti zvolení Miloše Zemana prezidentem. Zajímavé, že Zeman jim nevadil, ale já ano. Pavel si nic takového nemyslel a všechno co jsem napsala, mi vždycky otiskl a petici proti zvolení Zemana prezidentem okamžitě podepsal taky. Jako jeden z mála se také důsledně vymezoval vůči Babišovi. Pavel má své mouchy, ale nikdy nebyl mravní relativista, a to je pro mě nejdůležitější. Těším se, až zase povede nějaké noviny,“ píše Monika Le Fay.
Známý JXD, jinak novinář, spjatý s Reflexem od jeho počátků Jiří X Doležal, se připojil: „Dneska se mne hodně lidí ptá, jakej ten Pavel Šafr vlastně je a na detaily jeho rozhodnutí. Detaily jeho rozhodnutí neznám a bude-li chtít, jistě je na FB napíše. Ale stran spolupráce s ním - zkušenost za šest let: Bylo mi ctí s Pavlem spolupracovat a má můj hluboký respekt jako autor, manager i člověk. Navíc: ani jednou mi za těch šest let nenařídil, jak má dopadnout článek, který píšu.“
Co napsal na zeď sám Pavel Šafr?
Jednak zhodnocení dnešní mediální reality se zjevnou nadsázkou: „Myslím, že některé části státu by měla rovnou řídit přímo policie. Třeba noviny. A nebo parlament. A naopak vyšetřování by šlo zrychlit zapojením novinářů přímo do činnosti orgánů činných v trestním řízení. Paní Slonková ukazuje směr. A funkci soudu by měl převzít přímo lid. O rozsudcích by se hlasovalo přes internet. Je pořád co zlepšovat. A hlavně je nutné zvýšit odposlouchávání. Kapacity na to tu jsou. A více kamer! A také je třeba, aby se lidé mnohem více navzájem udávali. Také je nutné, aby policie více šlapala na paty advokátům zlojedů. Důsledně odposlouchávat a vykonávat domovní prohlídky u všech podezřelých advokátů podezřelých osob. A když někdo nespolupracuje s policíí, tak je třeba ho důsledně pranýřovat v médiích. Paní Slonková společně s Policií ČR a s bezpečnostní divizí Agrofertu zpracuje metodiku.“
A ke svému odchodu z Reflexu pak už jen stručně, zato se smajlíkem: „Děkuju Ježíšku. Byla to práce snů. A navíc s těmi nejvíc nejlepšími lidmi.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová