Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ukrajina na prahu války: Vyhnaný prezident sepsal „zvací“ dopis, Putin hodil zpátečku a historik napsal, komu vlastně patří Krym

04.03.2014
Ukrajina na prahu války: Vyhnaný prezident sepsal „zvací“ dopis, Putin hodil zpátečku a historik napsal, komu vlastně patří Krym

Autor: aTeo

Popisek: O roli ruského prezidenta Putina v aktuálních událostech na Ukrajině nemá grafik aTeo pochyby.

Odvolaný ukrajinský prezident Viktor Janukovyč požádal v dopise ruského prezidenta Vladimíra Putina o vojenskou pomoc. Je to prý v zájmu ochrany ruskojazyčného obyvatelstva. Mezitím Putin nařídil po vojenských manévrech na západě Ruska stažení armády do míst její stálé dislokace. Podle ukrajinských zdrojů ale Rusko soustřeďuje vojenskou techniku poblíž západní hranice s Ukrajinou, napsal web Českého rozhlasu.

Nezákonné převzetí moci v Kyjevě a na Majdanu přivedlo k tomu, že se země ocitla na prahu občanské války. Na Ukrajině panuje chaos a anarchie, životy a bezpečnost lidí na jihovýchodě a na Krymu jsou ohroženy, zdůvodnil žádost o vojenskou pomoc Viktor Janukovyč. Jeho dopis přečetl ruský vyslanec OSN Vitalij Čurkin na zasedání Rady bezpečnosti. 

Moskva uznává jen Janukovyče

Nejnovější vývoj popsal z Moskvy zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín „Jako legitimní zástupce Ukrajiny prohlašuji, že události v zemi vedou k vypuknutí občanské války. Na Ukrajině panuje chaos a anarchie. Životy, bezpečnost a práva lidí, žijících na jihu země, jsou v ohrožení. Obyvatelé tam jsou pronásledováni za jazyk a politické přesvědčení. Proto žádám o nasazení vojenských sil Ruské federace k zajištění legitimity, míru, zákona a pořádku, stability a ochrany ukrajinského lidu,“ citoval vyslanec z dopisu. 

Čurkin také prohlásil, že Viktor Janukovyč je jediný legitimní prezident Ukrajiny, kterého Moskva uznává.  Ruský zástupce čelil během zasedání Rady bezpečnostni výtkám západních diplomatů, že Rusko podle nich porušuje Mezinárodní právo. Například americká vyslankyně odmítla většinu tvrzení v Janukovyčově dopise. Podle ní neexistují žádné důkazy na to, že životy etnických Rusů na Ukrajině jsou v ohrožení, tak jak svržený prezident tvrdí.  

Putin nařídil vojákům návrat na základny 

Ruský prezident Vladimír Putin nařídil po vojenských manévrech stažení armády do míst její stálé dislokace. Podle ukrajinských zdrojů ale Rusko soustřeďuje vojenskou techniku poblíž západní hranice s Ukrajinou. 

Podle vyjádření Moskvy nebyly manévry dokončeny kvůli nepříznivému počasí. Avšak ruský vyslanec OSN Vitalij Čurkin na zasedání Rady bezpečnosti uvedl, že Rusko může zvýšit počet svých vojáků na Krymu až na 25 000 mužů, protože je to součást dohody o základně černomořské flotily v Sevastopolu. 

Pokud Ukrajina vyšle svá vojska na východ země, mohlo by to podle pozorovatelů využít Rusko jako záminku pro vstup na Ukrajinu. Podle ukrajinských zdrojů přicházejí zprávy o tom, že Moskva koncentruje u hranic s Ukrajinou velké množství vojenské techniky, ale Rusko to nepotvrdilo 

Moskva popírá ultimátum ukrajinským vojákům na Krymu 

Na Krymu mezitím ukrajinští vojáci obklíčeni ruskými jednotkami nervózně čekají na další vývoj. Podle některých informací jim Rusové měli dát ultimátum do dnešního rána, aby se vzdali, Moskva ale toto tvrzení odmítá: 

Situaci přímo na Krymu sleduje zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš: Ukrajinští vojáci na Krymu jsou prakticky odříznuti od okolního světa, přesto je řada z nich připravena se bránit. Ruské jednotky ale proti nim za celou uplynulou noc nepodnikly žádnou akci. 

Po celém poloostrově se ale dále přesouvají kolony s vojáky, kteří ovšem nemají na sobě žádné označení. Nervózní atmosféra panuje i v oblastech, kde žijí menšinoví Ukrajinci a Tataři, kteří vždy vystupovali proti Moskvě: „Náš národ Rusy nikdy nepozval, my chceme, aby naše děti žili v civilizovaném světě. A tím Rusko není," říká Mustafa Adabaši z města Bachčisaraj, někdejšího centra Krymského chanátu. 

Ruská armáda už obsadila trajektový terminál na ukrajinské straně Kerčského průlivu. Neklid se šíří i do dalších měst - Sevastopol, Nikolajev a Cherson požádaly o vstup do krymské autonomie a chtějí se připojit k referendu o rozšíření autonomních pravomocí. To by se mělo konat 30. března. 

Historik Filip Hrbek: Patří Krym Rusku?

Jak to je s proklamovanou „ruskou“ historií Krymu? A nabízí česká historie nějaké spojnice k aktuálním krokům Ruské federace na Krymu? Pokusím se na to jako historik, byť zabývající se staršími dějinami, odpovědět, píše Filip Hrbek. A pokračuje…

Vynecháme-li nejstarší dějinné období, tak severní Krym byl od konce starověku obýván Ostrogóty (germánské etnikum, jehož poslední příslušníci zde přetrvali až do 18. století) a jih tohoto území byl pod kontrolou Byzantské říše, přičemž zde zakládali obchodní stanice i Janované. Roku 1243 se Krym stal cílem Tatarů, kteří jej podmanili jménem Zlaté hordy, což byla součást mongolské veleříše. Za zmínku stojí, že v roce 1241 se Mongolové dostali až do Slezska a český Václav I. se podílel na zastavení jejich podpůrných oddílů v Kladsku.

V roce 1441 byl na území Krymu vytvořen samostatný Krymský chanát, který se rozešel se Zlatou hordou a jehož hlavním městem bylo Bachčisaraj. Tento útvar se kromě Krymu rozkládal na území severního pobřeží Černého moře a kolem moře Azovského. Krymský chanát se roku 1475 stal vazalem Osmanské říše. Roku 1663 vpadli krymští Tataři v rámci Turecké armády na Moravu, odkud odvlekli do otroctví přibližně 12 000 lidí. Na jejich vykoupení se pak pořádaly různé veřejné sbírky. Tataři živící se také obchodem s otroky takto až do konce 18. století „získali“ a prodali přibližně 2 miliony otroků. V područí této říše zůstal Krym až do roku 1783, kdy v důsledku dvou rusko-tureckých a jedné občanské války, do které Ruské impérium zasáhlo, Krymský chanát coby součást Osmanské říše zanikl a Krym se anexí stal součástí Ruského impéria.

Do této doby byli etnickou většinou na Krymu krymští Tataři, následování s velkým odstupem Řeky, Armény, Bulhary a Karaimany. Toto etnické složení se zásadně nezměnilo ani v dalších desetiletích, vyjma vzniku ruské menšiny, která byla důsledkem budování ruské flotily v Sevastopolu.

Za ruské občanské války na začátku 20. století se Krym stal baštou „Bílých“, tedy protibolševických sil, kterým odtud velel generál Wrangler. Ti zde byli poraženi roku 1920 a přes 50 000 jich bylo popraveno, což tuto událost činí jedním z nejkrvavějších masakrů oné války. Následně se Krym stal součástí Sovětského svazu a společně s Ukrajinou se stal v letech 1932 a 1933 obětí Ukrajinského hladomoru.

V roce 1941 obsadili tuto oblast Němci, kteří při dobývání Krymu utrpěli těžké ztráty. Přesto během celého období okupace nedokázali dobýt hory uprostřed poloostrova, které zůstaly pod držením tatarských partyzánů. Sovětská armáda Krym osvobodila v roce 1944. Možná právě pro svoje bojovné vlohy (a příklon k „Bílým“) se všichni krymští Tataři stali součástí Stalinových populačních přesunů a masakrů a 18. května 1944 byli násilně deportování do střední Asie, přičemž tento odsun nepřežilo přibližně 46 % z nich. V témže roce byli deportování do stejné oblasti i Arméni, Bulhaři a Řekové. Deportovaným bylo zakázáno se vrátit až do začátku 90. let, přičemž majetek jim nikdy oficiálně navrácen nebyl. Na konci roku 1944 se tedy Krym dle přání diktátora Stalina stal etnicky čistým a jednolitým prostorem, který mu dával jistotu, že Černomořská flotila zde bude mít kvalitní zázemí. Roku 1954 byl Krym darován Ukrajinské sovětské socialistické republice. Přímou součástí ruského státu byl za celou svoji historii tedy jen necelá dvě století, přesně 168 let.

Počet etnických Rusů zde narůstal po celou dobu, kdy byl poloostrov součástí Sovětského svazu. Svou roli hrálo nejen posilování aktivních vojenských oddílů, ale i skutečnost, že Krym byl jednou z oblastí, kam odcházeli vysloužilí vojáci i se svými rodinami, a prominenti režimu se zde usazovali z důvodu přívětivého klimatu, které bylo i důvodem, proč se Krym stal turistickou destinací Rusů a budovala se tu sanatoria. Návrat byl zbývajícím krymským Tatarům umožněn až s pádem SSSR. Nicméně zůstalo jen na nich, zda se vrátí – žádný majetek jim státem vrácen nebyl. Dnes jich po celém světě žije mezi 500 000 – 6 500 000 (rozpětí je způsobeno nepřesností čísel z Turecka, kde se jejich populace uvádí mezi 150 000 a 6 000 000).

Krym byl ve své historii tedy spíše krymsko-tatarský než ruský či ukrajinský. Sami Tataři skutečně nemají Rusy v lásce, a to zejména z důvodu násilné deportace, kterou někteří z nich stále pamatují.

Současné kroky Ruské federace svádějí k hledání paralel v minulosti. Jako první se nabízí paralela s okupací československého pohraničí Hitlerem. I ten se, stejně jako nyní prezident Putin, zaštiťoval „ochranou svých občanů“, kterým mělo být údajně ubližováno na základě etnicity. Novější paralelou je pak nedávná válka v Gruzii, kde byl uváděn stejný důvod.

Na závěr něco pro znalce britského seriálu „Jistě, pane premiére“ – říkali jste si někdy, jak že to vypadá ona sovětská „salámová taktika“ okupace (díl „Velký plán“)? V současném dění máte vzorový příklad…

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace