Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vyběhlo pět vypasených „nepřizpůsobivých“ Romů a už létaly vzduchem svině, píči... Na Úřadu práce jako na Divokém západě. Životní K.O.

24.02.2014
Vyběhlo pět vypasených „nepřizpůsobivých“ Romů a už létaly vzduchem svině, píči... Na Úřadu práce jako na Divokém západě. Životní K.O.

Autor: Profimedia.cz

Popisek: Sprosté nadávky si už úřednice na Úřadech práce nepřipouštějí, občas ale musí volat na pomoc policii.

ROZHOVOR Bojovné nálady žadatelů o sociální dávky se stupňují. Své o tom ví dvaatřicetiletá Monika, která pracuje na Úřadu práce již přes deset let. Přizná stát i úředníkům práva na ochranu jako veřejným činitelům?

Proč jste si vybrala právě Úřad práce?
Po maturitě jsem si vybírat ani nemohla, a tak jsem za nabídku místa na Úřadu práce byla vděčná. Snažila jsem se a stále se snažím podle možností klientům pomáhat. Od toho tu taky jsem. Ani ve snu mě nenapadlo, že se budu bát chodit do práce.

Je to tak zlé?
Situace se neustále zhoršuje stejně jako mezilidské vztahy celkově. Když jsem začínala, občas jsem zažila od klientů nějaký ten hysterický výlev, který byl zjevně důsledkem jejich zoufalství. Mnoho lidí je na tom ekonomicky opravdu velmi špatně, takže postupně ztrácejí nervy. Pak je tu ale druhá skupina, ti, kterým o práci nejde, ale přijdou si sociální dávky vydupat za každou cenu.

Liší se něčím?
Většinou poznáte na první pohled, koho máte před sebou. Někdy se mi už dopředu sevře žaludek. A tím rozhodně nemyslím, že by se to poznalo podle oblečení nebo celkového vzhledu. Je to v chování. Máte před sebou třeba maminu s děckem, na první pohled vidíte, že nakupuje po sekáčích a má pořádně hluboko do kapsy, ale je upravená a slušná. Úřední jednání jí působí tak trochu potíže, vypadá nejistě. Zato ti druzí jsou až příliš sebevědomí, oni přece mají nárok, aby se o ně stát postaral. Takže bych řekla, že to hodně souvisí s jejich inteligencí. A taky zřejmě s tím, jak byl kdo vychován.

Zaútočil někdy někdo i na vás?
Stále častěji. Když jsem sklidila poprvé sprosté nadávky, sesypala jsem se. S takovým chováním jsem se dřív nikdy nesetkala. Pak jsem si řekla, že práci potřebuji, takže musím zatnout zuby. Leckdy je to ale už takzvaně přes čáru, jako například nedávno. Stála proti mně pětičlenná romská rodina, dnes se jim diplomaticky říká nepřizpůobiví. Všichni byli s prominutím pořádně vypasení a všichni v invalidním důchodu. První, co vás při pohledu na ně napadne, je že si ty své nemoci nejspíš vyžrali, takže na tom zřejmě nebudou tak zle, jak tvrdí. Hulákali na mě jeden přes druhého, mávali rukama, postupně se sunuli blíž a blíž a já dostala vážně strach. Snažila jsem se jim v klidu vysvětlit, na co opravdu nárok mají a na co už ne. Jako by mě neposlouchali. Vzduchem začaly létat svině, píči… Vyvrcholilo to ránou do přepážky a popraskaným bezpečnostním sklem. Mezitím už kolegyně volala policii, takže to pro mě nakonec dopadlo dobře.

Jak byli potrestáni?
Pokud vím, tak jim policisté domluvili, vzhledem k výši škody to byl jenom přestupek. Nadávky, které se snesly na moji hlavu, se zřejmě nepočítají.

Máte zajištěnou nějakou ochranu?
To je těžké. Pokud se něco děje, voláme policii. V rámci celého úřadu samozřejmě bezpečnostní služba funguje, na ochranku, která by nám neustále stála za zády, ale nejsou peníze. Takže jdu každý den do práce s tím, že netuším, co mě zase čeká. Zatím jsem naštěstí přežila jenom s těmi nadávkami.

Co by podle vás mohlo tuto situaci vyřešit?
Úplně vyřešit asi nic. Zlepšit by ji ale nejspíš mohly pořádné tresty. Nejsme jediní, kdo s problémem útočících klientů denně zápasí, podívejte se třeba na záchranáře. Jsme státní úředníci, proč by nás tedy nemohl v době výkonu povolání chránit zákon? Takový útok na veřejného činitele, samozřejmě pořádně „oceněný“ zákonem, by třeba leckoho přibrzdil. I když proti některým lidem by nás asi neochránil ani ten. Pak už je to ale riziko povolání.

Mária Slušná

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

 

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace