Naivka Parkanová a její draví náměstci Barták a Jarda miliarda Kopřiva. Plus kriminálník Hrobata. Kdo se napakoval na obraně?

Autor: Hans Štembera

Popisek: Ministerstvo obrany

V lednu 2007 nastoupil na ministerstvo obrany tým ministryně Parkanové (tehdy ještě v dresu lidovců, teprve později přestoupila do Topky) s dnes již „proslulými“ náměstky Martinem Bartákem (ODS) a Jaroslavem Kopřivou (KDU-ČSL). Ihned v následujícím měsíci ministryně oznámila, že v době před jejím nástupem docházelo na ministerstvu ke značným manipulacím s veřejnými zakázkami a na základě tohoto zjištění podle jejích slov bylo třeba celý systém zadávání veřejných zakázek úplně změnit.

O systém, který nově nastavili na ministerstvu paní Parkanová společně s náměstky Bartákem a Kopřivou (kterému jeho činnost vynesla přezdívku Jarda miliarda), se média i orgány činné v trestním řízení, jak všeobecně známo, zajímají dodnes.

V rámci těchto „nových pořádků“ začala značnou část stavebních zakázek na rekonstrukce a provoz vojenských objektů získávat doposud takřka neznámá vyškovská firma Staeg. Společnost s ručením omezeným Staeg, založená roku 1998, se ve veřejných zakázkách přitom začala prosazovat až od podzimu 2005, kdy získala několik zakázek od Vojenské ubytovací a stavební správy v Brně. Po několika zakázkách výhradně pro brněnskou správu z let 2005- 2006 se od druhé poloviny roku 2006 z ničeho nic doslova roztrhl pytel s nejrůznějšími zakázkami pro český stát.

Doposud v tomto směru nepříliš úspěšná firma najednou realizovala pro veřejný sektor zhruba osmdesát procent celého svého obratu. Dominovaly především různé organizační složky české armády, zejména VUSS v Brně a Pardubicích.

Největší jednorázovou zakázku ale firma získala od olomoucké VUSS hned v lednu 2007. Demolici, výstavbu a rekonstrukci skladů ve Štěpánově vysoutěžila za nabídkovou cenu  343  188 745 korun. V letech 2009- 2010 pak firma dostala zakázky od Správy vojenského a bytového fondu, kdy celkový objem objednaných služeb činil 566 037 911 korun. Mimo armádu bylo významnou zakázkou především navýšení ohradní zdi  pro plzeňskou věznici. Zakázka od vězeňské správy byla v objemu 35 577 490 korun. 

Na řadě jejich stavebních zakázek spolupracovala firma PAREA. Byla například subdodavatelem při plynofikaci areálu vyškovských kasáren, zakázce za více než 257 milionů. Společnost PAREA  byla založena v roce 2001 se sídlem ve Vyškově, a jedním z jejích dvou jednatelů byl již od počátku jistý Michael Hrbata.

Říkali mu „Hrobata“

Ten zažil v životě ledacos. ParlamentníListy.cz jako první informovaly, již v roce 1989 byl jako student vojenské vysoké školy stíhán policií kvůli dopravní nehodě. V roce 1994, jako čerstvý absolvent, byl hned dvakrát vyšetřován policií pro trestný čin loupeže. Díky tomu dokonce skončil ve vyšetřovací vazbě. 

„Hrbata měl přepadnout benzínovou pumpu, ale tvrdošíjně odmítal se přiznat, ačkoliv byl opakovaně usvědčován důkazy, dokonce přes provedené konfrontace a rekognici. Proto skončil ve vazbě. Mezitím, co seděl, se mu dokonce i narodilo dítě," sdělil ParlamentnímListům.cz zdroj obeznámený s vyšetřováním.

Později se však Michael Hrbata stal významným členem ODS ve Vyškově. Velmi se mu dařilo zejména v roce 2006, kdy se na podzim dostal do městského zastupitelstva a ještě předtím byl z pátého místa jihomoravské kandidátky zvolen poslancem.

Ve sněmovně se stal expertem hlavně na problematiku obrany, která odpovídala jeho vzdělání na vojenské vysoké škole. Po volbách byl (ač poslanecký nováček) zvolen místopředsedou výboru pro obranu, a v roce 2008 byl navíc zvolen do výboru pro bezpečnost.

V roce 2010 se pokoušel poslanecký mandát obhájit, ale ze sedmého místa kandidátky již neprošel. Litovat ovšem nemusel, neboť vzápětí dostal nabídku dělat náměstka novému ministru obrany, kterého nominovala jeho mateřská ODS.

Jako náměstek Alexandra Vondry Hrbata zaujal zejména svým zájmem o památníky padlých českých vojáků. Pamětní místa po celém světě údajně objížděl s takovou zarputilostí, že mu úředníci na ministerstvu začali přezdívat „Hrobata“. Kromě vášně pro ostatky hrdinů však náměstek Hrbata zaujal především propojením své politické činnosti s obchodními aktivitami. 

V roce 2013 jej nový ministr Vlastimil Picek z funkce personálního šéfa ministerstva sice odvolal, ale prakticky vzápětí byl Hrbata „umístěn“ na Univerzitu obrany. Perličkou vyhazovu je slib ministra, že do měsíce předloží jeho odůvodnění. Ve skutečnosti se však o příčinách sesazení ministerského šéfpersonalisty veřejnost nedozvěděla dodnes. Pan Hrbata zatím působí na „českém West pointu“, a to  jako zástupce rektora pro investiční rozvoj. V této pozici rozhoduje o veškeré investiční činnosti univerzity, k čemuž má každoročně k dispozici přibližně 400 milionů.

Hrbata byl s firmou PAREA spojen skutečně neoddělitelně. Od jejího vzniku byl jednatelem, tuto řídící funkci ve společnosti vykonával i v době, kdy byl poslancem a vzdal se jí až ke konci července 2010, tedy v době kdy se měl stát ministerským náměstkem, což je funkce, jejíž souběh je s působením ve vedení společnosti zakázán. I nadále však, a to až do listopadu 2012, vystupoval v uvedené firmě jako společník. Poté svůj podíl prodal druhému společníkovi, což v žádném případě nevylučuje, že může být s firmou i nadále v součinnosti.

Rozhodovací pravomoci jednatele společnosti měl každopádně v době, kdy firma spolupracovala na velkých zakázkách pro armádu. V téže době z pozice místopředsedy sněmovního výboru pro obranu měl možnost tyto zakázky zásadně ovlivňovat.  

Je velmi paradoxní, že to byl právě Hrbatův nadřízený, ministr obrany Vondra, kdo v prosinci 2010 zveřejnil některé informace o hospodaření bývalého vedení ministerstva. O jeho odhaleních, známých jako „Vondrův audit“, tehdy široce informovala média. Sám ministr tehdy několikrát uvedl, že na ministerstvu se za jeho předchůdců ztrácely peníze ve velkém. Jen zakázky na recepční a úklidové služby za rok 2009 měly podle tvrzení ministra Vondry být předraženy o 100 milionů. Ke všem těmto zakázkám se přitom dostala právě vyškovská firma Staeg, ať už sama jako soutěžitel, nebo jako subdodavatel.

Ve většině z těchto zakázek měl vítěz nabízet nikoliv nejnižší, ale naopak nejvyšší cenu. Nejnižší cena v soutěži přitom několikrát byla oproti vítězné nabídce dokonce poloviční. Důvodem, proč nabídky firmy Staeg vyhrávaly, byly astronomické sankce za nedodržení smluvních podmínek, které v očích hodnotitelů převážily nízkou cenu. Ve skutečnosti však žádná z těchto obrovských pokut nebyla nikdy uložena.   

V případě zakázky rekonstrukce vyškovských kasáren, kde firma PAREA poslance Hrbaty působila jako subdodavatel, byla cena původně stanovena v rozsahu 120 - 150 milionů. Konečná cena podle věstníku veřejných zakázek činila více než 257 a půl milionu, čili přibližně dvojnásobek.

Sedm let tahání špínou

Aby skupina kolem firem Staeg a PAREA neměla problémy se získáváním veřejných zakázek, bylo třeba odstranit firmy, které tyto zakázky dělaly pro ministerstvo dříve a měly nesporné zkušenosti a reference, kterým doposud troškařící  Staeg nemohl konkurovat. Právě zde lze hledat kořeny dramatických vystoupení ministryně Parkanové ohledně zkorumpovaných zakázek, která rovněž posloužila jako záminka k dramatickým změnám v systému zadávání armádních zakázek.

Představitelé doposud úspěšných společností byli společně s řadou dalších osob obviněni z manipulace s veřejným řízením v řadě zakázek, například na plynofikaci kasáren v Jindřichově Hradci. Spektakulární a široce medializovaná odhalení však nakonec byla zpochybněna a původně plánovaný exemplární proces se v nejrůznějších peripetiích táhne již sedm let. Celou dobu ničí životy nejen obviněným, ale i všem zaměstnancům a rodinným příslušníkům.

Firmy, které měly bohaté zkušenosti s obdobnými zakázkami nejen pro armádu, ale také pro další státní organizace a soukromé společnosti již od počátku devadesátých let, byly diskreditovány tak důkladně, že za to dnes hrozí nejen jejím představitelům ale i dalším řadovým zaměstnancům mnohaleté tresty.

V průběhu vyšetřování a před soudem celý tento případ provázela řada pozoruhodných okolností, ať už jde o nasazení vojenských policistů (dokonce i na obviněné nepůsobící v armádě, což je v jednoznačném rozporu se zákonem), přes prohlídky s těžkou policejní technikou, nejen v prostorách sídel firem, ale i soukromých bydlištích, až po tajemnou delegaci případu vyšetřovatelům a posléze soudcům v Českých Budějovicích, nad kterým se pozastavují i lidé z prostředí justice.

Některé excesy typu využití vojenského zpravodajství nebo drsné prohlídky ve firmách nepřímo přiznala i ministryně Parkanová, když v únoru 2007 před novináři celou kauzu dramaticky vyhlašovala.

Po sedmi letech se proces u Krajského soudu v Českých Budějovicích blíží ke konečnému rozhodnutí. Stále přitom probíhá za velmi, velmi prapodivných okolností. Obžaloba například zarputile trvá na znaleckých posudcích policie od soudních znalců s pochybnou kvalifikací, prakticky všechny připomínky obhájců obžalovaných soud odmítá, což šokuje i lidi, kteří znají běžnou praxi českých soudů. Výpovědi svědků, pokud se nehodí státnímu zástupci, nejsou přijímány.

Není bez zajímavosti, že kauza, která byla v počátcích značně mediálně prezentována, nyní spěje k rozsudkům prakticky bez zájmu médií. Dramatická obvinění a velkolepé tiskové konference vystřídaly pochybné výstupy obžaloby, kostrbatě probíhající proces a ohromené překvapení všech, kteří mají s procesem co do činění.

Tým ministryně Parkanové se mezitím sám stal předmětem zájmu vyšetřovacích orgánů.

Jakub Vosáhlo

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová