Jana Hlaváčová: Rodinné drama jako od Shakespeara
04.11.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Jana Hlaváčová jako královna Eliška Přemyslovna v historickém dramatu Královský omyl, které natočil v roce 1968 režisér Oldřich Daněk na motivy svého románu Král utíká z boje
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Recept na manželské štěstí aneb Jak si spolehlivý nevlastní brácha šikovně vybojoval láskyplnou přízeň
Pokračování z pondělí 2. listopadu
Příliš brzká smrt velké lásky, která Janu Hlaváčovou zastihla v pouhých jednatřiceti letech, ji brzy postavila před jedno z nejtěžších životních rozhodnutí. „Rozešly jsme se ve zlém, obrečela jsem to,“ přiznala veřejně jen jednou, v rozhovoru pro knihu Jiřího Janouška Tváře bez svatozáře. Dobře to znám, prožila jsem totéž jako přes kopírák. „Je ti přes třicet, jsi sama s dítětem, tak co bys chtěla. Seď doma na zadku!“ Tohle doslova křičela na mě babička, když zjistila, že mám nového partnera. Co jsem si to vůbec dovolila! Ve snaze rozhodovat a řídit každý můj krok se neštítila ničeho. „Buď to bude takhle, nebo odcházím a ty si tady s tím dítětem dělej, co chceš!“ vyštěkla například s rukou na klice pět minut předtím, než jsem musela vyrazit, abych nepřišla pozdě do práce.
Drama jako od Shakespeara
Totéž, jen v různých obměnách, prožívala i Jana, když po manželově smrti zůstala sama se šestiletou dcerou Terezkou. Vdova s dítětem, to byl i pro její matku pádný důvod, proč by už měla na partnerský život jednou provždy rezignovat. „Byla zvyklá rozhodovat, velet a rychle jsme se do toho zase vpravily,“ přiznala jen jednou, v rozhovoru pro knihu Jiřího Janouška Tváře bez svatozáře. Vztahy se dramaticky zhoršily, když Jana otěhotněla a její matka si vzala do hlavy, že bude prvorozená Terezka odstrčená a nemilovaná. „Rozešly jsme se ve zlém, obrečela jsem to, ale věděla jsem, že když to neudělám, rozpadne se nejen moje manželství, ale i můj vztah k ní, protože bych jí to nemohla zapomenout.“
Opora z Národního
Po pěti letech v plzeňském divadle se stala v červenci 1965 členkou činoherního souboru pražského Národního divadla, na jehož jevišti pak hrála až do listopadu 1990. A právě tam jí také osud přivedl báječného partnera pro celý další život. Láska na první pohled to ale tenkrát rozhodně nebyla, o počátcích vztahu s o pět let starším kolegou Luďkem Munzarem vždycky mluvila jako o setkání dvou lidí, kteří už oba měli něco za sebou. Jana ho znala už z dob studií na DAMU, tenkrát byl manželem její spolužačky, loutkoherečky Naděždy Musílkové, s kterou měl dceru Johanu. Když se pak potkali v Národním divadle, právě měli oba za sebou partnerské drama. On byl čerstvě rozvedený, ona vdova. A zpočátku ho prý brala spíše jako staršího bráchu, kterého nikdy neměla. Luděk to ale brzy viděl úplně jinak.
Šestý den je sobota - Vánoční sen:
Jak si „vysloužit“ lásku
Takovou cestu k jejímu srdci si zvolil. Stal se jejím přítelem, který byl vždycky včas na správném místě, když potřebovala pomoc, oporou, na kterou se mohla spolehnout. Koneckonců žádná láska, která kdy vydržela, se neobešla právě bez přátelství a důvěry. O další svatbě zpočátku vůbec neuvažovala, bláznivě zamilovaný Luděk byl ale mimořádně neodbytný, takže nakonec dosáhl svého. V roce 1969 se vzali, jenže doma byl rázem oheň na střeše. „Máma mnohdy trvala na tom, že tohle bude tak a tamto onak. Luděk se sice přemáhal, ale těžce to snášel, a já v tom začala lítat, protože jsem jednoho ani druhého nechtěla ztratit.“
Slavní manželé
V roce 1971 se jim narodila dcera Barbora a Jana s Luďkem se stali nejpopulárnějším párem činohry Národního divadla a jedním z nejstabilnějších manželství českého showbyznysu. A několikrát také pár tvořili i před kamerou, mimo jiné například královské manžele v úspěšné pohádce Třetí princ. „Která ženská by vydržela všechny ty kraviny, které jsem v životě dělal!“ říkával s oblibou. „Nikdy mi nic nezakazovala. A nebylo to pro ni jednoduché, když jsem ráno odcházel na letiště a ona nevěděla, zda se večer vrátím. Slíbil jsem sice, že nebudu dělat akrobacii, ale to je, jako bych jezdil na koloběžce. To samé při automobilových závodech. Jana byla tehdy u toho, když jsem na Nürburgringu dvě stě metrů před cílem cvrnknul o mantinel a vletěl do písku…“
Pokračování v pátek 6. listopadu
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, idnes.cz, novinky.cz, Národní divadlo Praha, Divadlo na Vinohradech, Česká televize, Český rozhlas, Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Helena Suchařípová: Jana Hlaváčová - žena v množném čísle, Michaela Remešová, Roman Schuster: Herecká manželství)

Vložil: Adina Janovská