Zdeněk Rytíř: Najednou jsem nedýchal a pak si nic nepamatuju

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Legendární textař největších českých hitů Zdeněk Rytíř v populárním hudebním pořadu Kam zmizel ten starý song

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Básník s přesahem, textař, žánrový chameleon, legenda české písničky. Tím vším pro mne odedávna byl Zdeněk Rytíř. A jeho literární rozpětí bylo obdivuhodné, uměl být lakonický (Olympic - Laboratoř) i květnatě poetický (Michal Tučný - Snídaně v trávě).

Narodil se 11. dubna 1944 v Táboře. Byl nejen významný český textař a hudební skladatel, ale též multiinstrumentalista a zpěvák. Hrál na basovou kytaru, klávesy, banjo i harmoniku a jeho texty nazpívali přední čeští interpreti včetně Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové, Václava Neckáře, Petra Spáleného, Michala Tučného, Karla Gotta, Lenky Filipové či Jitky Zelenkové.

Rytíř se proslavil rovněž svými českými překlady písní Boba Dylana, například Jako solnej sloup (Like A Rolling Stone) a Časy se mění (The Times They Are A-Changin’), které se staly ikonickými v podání českých interpretů. Jeho texty se objevily i ve filmové a televizní hudbě, například titulní píseň Den, kdy se vrátí láska pro seriál Pojišťovna štěstí.

Během své kariéry působil v řadě kapel, mezi které patřily Crossfire, Blue Five, Hells Devils, Karkulka, Mefisto, Golden Kids, Apollobeat a Tučňáci. K jeho nejvýznamnějším albům a kompilacím patří Jak to doopravdy bylo s Babinským (1986) s Michalem Tučným a Tučňáky, Nejhezčí dárek (1986) s Jiřím Zmožkem, kompilace Country kolotoč (1988), Nejkrásnější country dueta (2000) se spoustou duetů s Michalem Tučným a Petrem Spáleným, výběrové 2CD Nautilus (2004), shrnující jeho nejznámější písně, a album Michal Tučný & přátelé (2005), obsahující řadu hitů, na kterých se podílel.

Byl autorem knihy Písničky pro posledního kovboje (1995), která shrnuje jeho textařskou tvorbu a reflektuje jeho významné místo v české hudební historii.

Proto jsem se pečlivě připravoval na setkání s ním, poté, co jsem Olympiku natočil videoklip k padesáti letům skupiny na jím realizovaný text pecky, jejíž leitmotiv vymyslel Petr Janda - My už jiný nebudem. Věděl jsem, že po prodělané nemoci je upoután na lůžko a dýchá s pomocí přístrojů. Když jsem s ním rozhovor domlouval, bylo slyšet, že bojuje o každé slovo. Nechtěl jsem ho zatěžovat, konzultoval jsem každou otázku s členy fanklubu Olympiku. Zdeněk Rytíř odešel 2. října 2013. Proto jsem odpovědi na některé ze svých otázek dohledal z veřejných zdrojů. S hlubokým obdivem k tomuto tvůrci, s nímž jsem mohl spolupracovat pouze na dálku, scénářem klipu podle jeho textu, vám je takto předkládám.

Jak se člověk k psaní textů dostane?

Nikdy jsem to nepovažoval za svoji profesi, je to spíš koníček. Nebyl jsem na psaní textů nikdy ekonomicky závislý, neobíhal jsem zpěváky ani skladatele, vždycky to nějak ke mně přišlo samo.

Měl jste předtím praxi třeba v psaní básní?

Ano, Zdeněk Rytíř měl zkušenosti s psaním básní. U příležitosti jeho nedožitých osmdesátin vyšla kniha jeho básní a písňových textů s názvem Telegram s adresou Svět, která zahrnuje jeho rané básně a texty z nejproduktivnější tvůrčí etapy.

Dodržujete nějaké pravidlo, co podle vás musí dobrý písňový text mít?

Nikdo rozumný nevyžaduje dodání textu v nějakém termínu. Když se na to spěchá, ubírá to na kvalitě.

A při jejich psaní?

Rytíř vyžadoval při psaní textů naprostý klid a ticho. I vzdálený zvuk vysavače ho prý přiváděl k šílenství. Jeho žena Helena vzpomíná, že když děti dostaly pískací hračky, okamžitě je házel do bazénu.

Vzpomenete si na první slavný text, který jste napsal a jak k tomu došlo?

Píseň Život je jedním z raných a významných děl Zdeňka Rytíře, napsaná v roce 1969. Tento text, který zpíval Václav Neckář a doprovodila ho skupina Bacily, se stal součástí alba Tomu, kdo nás má rád a byla vydána na singlu. Její text vypráví o dětských vzpomínkách a prvních životních zkušenostech, což je charakteristické pro Rytířovu schopnost zachytit každodenní realitu s poetickým nádechem.

Také bych se chtěl zeptat na zdravotní komplikace, protože mohou být varováním mladým kuřákům. Petr Janda kouřit přestal, jak je tomu u vás?

Když mně nemoc diagnostikovali, zakázali mi cigarety. Já ale vytáhl šedesát i víc denně. To jsem neměl dělat.

Jak jste se cítil, když jste se probudil po pobytu v umělém spánku?

Chybí mi část vzpomínek. Byl jsem doma a najednou jsem nedýchal. Potom nevím nic. Nepamatuji se ani, že mě vezla záchranka. Potom jsem dlouho ležel v umělém spánku. Manželka u mne byla celé dny a mluvila na mě na radu lékařů. Mysleli si, že to vnímám. Já o tom ale nevím.

Jak se vám dařilo udržet optimismus a smysl pro humor v kritických chvílích?

To, že žertuju, neznamená, že bych svůj stav bral na lehkou váhu. Uvědomuju si, že jsem bojoval o život a že situace je i teď vážná. A děkuju všem za tichou i sdělenou podporu. Za to, že žiju a budu žít.

Jaký význam pro vás měly malé každodenní radosti?

Tak hadičky z mého těla postupně vyndávají. A už nemusím přijímat potravu sondou. A to mně dělá největší radost. Moje žena mi nosí kastrůlky k obědu a vaří podle kuchařky, kterou jsme spolu udělali. Je to 345 nedělních jídel a každé, když jsme ho vyfotografovali, jsem potom snědl. Tak teď má žena repete.

Jak se vyrovnáváte s omezeními, která vám nemoc přinesla?

Že nemohu mluvit. Kvůli zavedené tracheotomii se k hlasivkám nedostává vzduch. Je to taková podpora dýchání, aby si plíce odpočinuly. Už provždy holt zůstanu, i doma, na kyslíku. S tím jsem ale už před lety počítal, když mi nemoc diagnostikovali.

Videoklip na písničku s textem Zdeňka Rytíře:

Zdroje: ČRo Dvojka, Super.cz, Apple Music, OSA.CZ, Krajské listy

Poděkování: Petr Janda (Olympic)

Příště: Vlado Ríša (Ikarie)

Vložil: Marek Dobeš