Luba Skořepová: Krvavý masakr jí zničil život
02.10.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Luba Skořepová jako matka Kubešová v psychologickém dramatu režiséra Oldřicha Daňka z roku1961 Pohled do očí
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Jako by neustále na něco čekala, zázrak se ale nedostavil. Začátek byl plný naděje, pokračování a vysněného cíle se ale nedočkala.
V minulém vzpomínání, spojeném s nesmrtelným seriálem Chalupáři, jsem se vrátila k populárnímu představiteli filmových a televizních Romů Otto Lackovičovi, takže nemohu minout ani jeho seriálovou manželku Aranku, jednu z „nejdéle sloužících“ českých hereček Lubu Skořepovou. Temperamentní manžele, kteří jsou hodně slyšet, tím víc jim ale partnerský vztah klape, si pak spolu zahráli ještě o pět let později, v seriálu Dnes v jednom domě se představili publiku jako Eman a Josefína Bernáškovi. „Když začínala hrát v Národním divadle, byla to ještě novostavba,“ prohlásil o Lubě s nadsázkou kolega David Prachař v pořadu Českého rozhlasu Příběhy z kalendáře.
Místo medicíny divadlo
Narodila se 21. září 1923 jako druhorozená po smrti prvního syna v Náchodě, kde byl její otec Karel Skořepa váženým majitelem elektrické pily a obchodníkem s dřívím. Dostala jméno Libuše, odmalička jí ale doma říkali Lubo a už jí to zůstalo. „Ale maminka mě dala babičce do Havlovic v Podkrkonoší. Do takové samoty u lesa. Do šesti let jsem byla jenom v lese. Nikdo jiný tam nebyl, jenom babička a děda, kterej nemluvil. Musela jsem hodně pracovat na poli,“ vzpomínala v roce 2010 v rozhovoru pro Český rozhlas ve své šatně v pražském Národním divadle před představením Gogolova Revizora. A tak se v přírodě rodila její první představení, která hrála jen sama pro sebe, a na gymnáziu pak začala hrát s ochotníky. „Rodiče mě ale nechtěli nechat, abych šla k divadlu. Že se tam zkazí všecky dívky.“
Záchrana před rajchem
V náchodské taneční škole pak získala osvědčení, že tanec může sama učit. Rodiče z ní chtěli mít lékařku, ji ale lákalo divadlo a nenechala si to rozmluvit. Nakonec uzavřela s tatínkem dohodu, že pokud odmaturuje s vyznamenáním, bude moci do Prahy na konzervatoř. A svého snu dosáhla, přestože na přijímačkách byly uchazečů tři stovky. „Protože se děti zachraňovaly kvůli říši. To byly ročníky, které musely nuceně do říše. A třeba se odtamtud nevrátily. Rodiče ani tak nekoukali na talent, ale na to, aby se děti zachránily,“ vzpomínala. Nakonec ale stejně studovala pouze dva roky, protože v září 1944 nacisté školu zavřeli. A tak se připojila k zájezdové divadelní společnosti Miloše Nedbala jako kostymérka a nápověda.
Kabaret u dobré pohody – Biftek:
Právě začínáme
Tak se jmenovala komedie režiséra Vladimíra Slavínského z roku 1946 v hlavní roli s populárním komikem Jindřichem Plachtou, v níž se poprvé mihla před kamerou, tenkrát už po boku svého prvního manžela, oba jako diváci na Stěně smrti. To ale trošku předbíhám. Hned po válce se v roce 1945 Luba dostala do legendárního Souboru mladých Jindřicha Honzla, a když po třech letech zanikl a Honzl se zaměřil výhradně na umělecké vedení Národního divadla, vzal Lubu s sebou a stala se řádnou členkou činoherního souboru. Díky divadlu také potkala první velkou lásku, o čtyři roky staršího nezapomenutelného herce a loutkáře Josefa Pehra. Byl to krásný chlap, určitě si ho vybavíte třeba jako dudáka v pohádce Byl jednou jeden král… Poprvé se setkali za okupace a vzali se krátce po osvobození. Lubě bylo dvaadvacet, a přestože byla mnohem temperamentnější, měli mnoho společného. Především ale lásku k dětem, pro které založili za války s Milošem Nesvadbou vlastní loutkářskou skupinu.
Krvavý masakr
Na děti se Luba těšila vlastně odjakživa. Byla přesvědčená, že jich bude mít spoustu, dokonce měla v kalendáři vybráno několik jmen. Splnění svého snu se ale nikdy nedočkala a vlastně za to zprostředkovaně mohlo zase divadlo. Dne 11. srpna 1946 totiž jeli oba manželé na vystoupení s kolegy z Národního divadla. Tenkrát si s bezpečností v dopravě nikdo příliš hlavu nelámal, navíc byl nedostatek autobusů, takže cestovali na korbě nákladního auta společně s kulisami. Jenže cestou došlo k vážné dopravní nehodě, při níž cestující vypadli z korby vozu na dlažbu. Zatímco Josef utrpěl šok a byl jen potlučený a odřený, Luba na tom byla mnohem hůř. S velmi vážnými vnitřními zraněními bojovala o život a kvůli následkům pak už nemohla otěhotnět. Vyzkoušela všechno možné, podstoupila řadu operací, všechno ale bylo marné. Pro ni to znamenalo trauma, které nikdy nepřekonala. A vyrovnat se s tím nedokázal ani Josef, který si život bez dětí prostě neuměl představit.
Pokračování v pondělí 5. října
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, idnes.cz, Encyklopedie Prahy 2, Divadelní noviny, Archiv výtvarného umění abART, Digitální knihovna Kramerius - Rudé právo)
Vložil: Adina Janovská