Před 85 lety se rozhodlo o osudu kata Čechů

Foto: Wikimedia / volné dílo / Bundesarchivautor neznámý

Popisek: Reinhard Heydrich, „dokonalý“ nacista

ČASOSBĚR: Reinhard Heydrich je hodně zvláštní osobností českých dějin. Náš nejnenáviděnější národní padouch 27. září roku 1941 nemohl tušit, že si svým jmenováním zastupujícím říšským protektorem v Praze podepsal rozsudek smrti. Pro mě je to ale také postava, se kterou se potkávám dnes a denně. A to člověka přiměje zjistit si o svém „známém“ trochu více.

Před více než deseti lety jsem se přestěhovala na rozhraní Libně a Kobylis, kde jsem obklopená historií nejodvážnějšího činu v našich dějinách. Poprvé mi to došlo, když jsem ještě s krabicemi právě před naším domem poprvé míjela skupinu zvědavců čekajících na komentovanou obchůzku po stopách atentátu. Poblíž tramvajové zastávky průvodci tradičně zahajují úvodním výkladem.

Když z okna ráno koukáte na křižovatku Kubišovy a Gabčíkovy ulice, kudy utíkal jeden z parašutistů, nevyhnete se přemýšlení o dějinách. Může se to hodit, když se vás cestou od tramvaje nadšenci vojenské historie (i v cizích jazycích) vyptávají na místopis a podrobnosti. Několikrát jsem se účastnila rekonstrukce atentátu na Vychovatelně, osmdesáté výročí bylo několikadenní událostí s účastí ministrů. Ale ani jedna z těchto věcí mě nechytá za srdce tak jako malba na zdi vedle silnice. Když jedete tramvají z Bulovky směrem na Kobylisy, mezi zastávkami Vychovatelna a Okrouhlická prožijete celý příběh atentátu, zhuštěný na pár metrech. Jako finále je děsivě přímočaré vyobrazení hlav a jejich počet odpovídá obětem zavražděným v odvetě za atentát. Vždy si při tom vzpomenu, že dějiny tvoří lidé a lidé také nesou jejich dopady.

Náš antihrdina se narodil v sasko-anhaltském městě Halle 7. března 1904. Celé jeho jméno znělo tak germánsky, že to víc už snad nešlo: Reinhard Tristan Eugen Heydrich. Wagnerovská křestní jména naznačují umělecké zázemí rodičů. Dnešní bašta AfD byla hudební scénou proslulou po celém Německu a otec zde coby ředitel konzervatoře patřil k elitě.

Syn však neměl na hudbu trpělivost, byl vzpurný, vztekal se a díky svým náladám nikdy neměl moc kamarádů. Možná už tady si řekl, že světu ukáže. Po první světové válce se přihlásil do dobrovolnických jednotek Freikorps a od roku 1922 nastoupil do elitní námořnické školy v Kielu. Z námořnictva byl propuštěn roku 1931, ale budoucnost si dokázal zajistit jinak. Vysoký blonďák v uniformě byl mezi dívkami velmi populární, on si však našel nevěstu bohatou a vlivnou. Lina Mathilda von Osten patřila mezi privilegovanou vrstvu, otec, zchudlý šlechtic, i matka, dcera úspěšného baltského rejdaře, patřili k horlivým německým nacionalistům, což podědila i dcera. Reinhard pod jejím vlivem vstoupil do SS.

Díky známosti s Heinrichem Himmlerem měl kariérní postup zaručen. Stal se prvním ředitelem Sicherheitsdienstu, neboli Bezpečnostní služby. Výběrové řízení v pionýrských časech režimu probíhalo stylem – přišel, vyložil strukturu a fungování a byl jmenován. SD se stala obávanou součástí německé mašinerie, dokázala shromáždit nepředstavitelné množství informací, které systematický Heydrich dokázal zpracovat tak, že během krátké doby věděl na kohokoliv takřka všechno. Stal se z něj velmi nebezpečný muž.

Informace Sicherheitsdienstu zásadně ovlivnily Noc dlouhých nožů a po vyvraždění konkurentů z SA už nikdo nepochyboval, že Himmlerovy SS jsou nejvlivnější a nejmocnější strukturou nacistického Německa. Heydrich se stal Hitlerovým oblíbencem i díky tomu, že ztělesňoval ideál germánského hrdiny. Dokonce působil jako rezervní pilot Luftwaffe a jednoho dne byl sestřelen nad nepřátelským územím. Několikadenní pohřešování elitního zpravodajce vyděsilo Führera natolik, že mu létání zakázal. Tak moc byl v té době už pro režim důležitý.

Vrcholu jeho kariéra dosáhla, když u jezera Wannsee předsedal exkluzivní konferenci ke koordinaci „konečného řešení židovské otázky“. Utajené schůzky za Berlínem se účastnilo pouze patnáct elitních nacistů a byla dokonale zakonspirovaná i v rámci režimu. Nejspíš by se o ní nikdo nedozvěděl, kdyby po válce v roce 1947 američtí vyšetřovatelé nenašli v archivu jednoho z berlínských ministerstev přísně tajný opis, ve kterém byl průběh setkání do detailu zaznamenán. Úroveň, na jaké se ve vile u jezera diskutovalo o realizaci genocidy, prý šokovala i otrlé „empíky“.

Mnozí tvrdí, že Adolf Hitler o koncentračních táborech nevěděl, protože neexistuje žádný písemný důkaz. Já o tom silně pochybuji. Heydrich patřil k jeho nejschopnějším podřízeným, navíc mu věřil jako málokomu. Neumím si představit žádnou situaci, kdy by vůdce o takto závažném plánu neinformoval. Jsem přesvědčena, že Hitler o holokaustu věděl, schvaloval ho a pro jeho realizaci si vybral ty nejschopnější lidi, jaké měl.

Z Wannsee se Heydrich v lednu 1942 vrátil do Protektorátu Čechy a Morava, kde v té době bylo jeho hlavní působiště. Zastupujícím říšským protektorem zde byl jmenován 27. září 1941. Země, která měla v rámci Říše trochu speciální postavení, měla být především podřízena německé válečné ekonomice. Národem, který ji obýval, Němci dost pohrdali a v prvních letech výrazně podcenili jeho odbojovou činnost, která jela na plné obrátky.

Hitler se proto rozhodl poslat do Prahy jednoho ze svých nejschopnějších lidí. Hned v den jeho příjezdu byl odvolán premiér Alois Eliáš, celkem bez pochyb nejstatečnější předseda vlády, co jsme kdy měli. Generál s legionářskou zkušeností pomáhal odboji přímo z úřadu vlády a byl v kontaktu i s londýnským exilem. Už 1. října byl odsouzen k trestu smrti, následujícího roku byl zavražděn na Kobyliské střelnici.

Druhý den po nástupu protektora byl svátek svatého Václava a Heydrich vyhlásil stanné právo. Celá elita odboje byla zlikvidována během několika dní, podzemní hnutí bylo ochromeno a v podstatě se rozpadlo. Heydrich během prvních několika dní nechal provést stovky vyhlášených rozsudků smrti a v zemi zavládla atmosféra strachu.

Mimořádně bystrý úředník Heydrich ale současně až fanaticky věřil teoriím o nadřazenosti germánské rasy. Jeho názory se prakticky shodovaly s koncepty Generalplan Ost, německého plánu genocidy obyvatelstva východních teritorií. 2. října 1941 se nechal slyšet, že my Češi v kotlině ve střední Evropě nemáme co pohledávat a pokusy o převýchovu našeho národa podle nacistických představ jsou beznadějné. Mezi historiky se tyto Heydrichovy vize označují za „konečné řešení české otázky“.

Velmi kuriózně působilo, že Heydrich současně podle všeho upřímně obdivoval starobylé symboly české státnosti. I když legenda, podle které si měl hulvátsky nasazovat na hlavu Svatováclavskou korunu, opravdu nemá reálný základ. Ale pro český národ zněla hezky, zejména když tato legenda praví, že kdo si korunu neoprávněně nasadí na hlavu, ten zemře.

Současně si ale protektor byl vědom, že úlohou českých zemí jako zbrojovky Třetí říše je především vyrábět. Ve vztahu k obyvatelstvu tedy nenasazoval jen metodu biče, ale také cukr. Po krvavém nástupu v zásadě platilo, že pokud jste dodržoval Němci stanovená pravidla, nemusel jste čekat za dveřmi Gestapo. A také to Heydrich zkoušel se sociálními výhodami, které ve válečné přídělové ekonomice měly svůj efekt. Právě tyto metody a nečekaný úspěch při jejich uplatňování dovedly londýnskou exilovou vládu na přelomu roku k závěru, že protektora je třeba odstranit.

A co bylo dál, na to už se můžete podívat u zastávky Vychovatelna. Aniž by to generál SS věděl, svým příchodem do Prahy zpečetil svůj osud.

Během cesty ze zámku v Panenských Břežanech, kde se s rodinou usídlil, provedli 27. května 1942 parašutisté Kubiš a Gabčík spektakulární akci, po které mocnosti protihitlerovské koalice uznaly, že Mnichovská dohoda byla chyba. Spáchat atentát na takto vysokou šajbu Třetí říše se nepovedlo žádnému evropskému odboji.

Vysoký blonďák v uniformě samotný atentát přežil, o týden později ho do hrobu přivedly bakterie, na které by dnes stačila antibiotika. Ale tehdy ještě nebyla v Německu k dispozici. Pohřeb vysokého pohlavára probíhal s germánskou grácií, spoustou ohně, vlajkami se svastikami a pochodováním. Kulisou se stalo pražské centrum včetně Karlova mostu a šlo patrně o nejvelkolepější pohřeb za celou existenci Třetí říše.

Následky odbojové akce vidím z tramvaje každý den. Co hlava, to zmařený lidský život. Několik let po válce pak komunisté potrestali zdravotní sestru Marii Navarovou, která v době atentátu procházela ulicí a raněnému Heydrichovi poskytovala první pomoc. V září 1948 jí odsoudili na osm let. Ale zkuste neposkytnout pomoc člověku s tak děsivou pověstí, jako měl Heydrich. Pověstí do značné míry oprávněnou. Heydrich skutečně byl fanatik. Nebezpečný a schopný.

Když koukáte na místo, kde se jeho fanatismus potkal s osudem, musíte myslet na statečnost celé jedné generace Čechů. A že právě její zásluhou ony šílené genocidní plány nakonec nedošly svého naplnění.

Zdroje: Wikipedia

https://www.seznamzpravy.cz/tag/reinhard-heydrich-21715

https://www.stoplusjednicka.cz/operace-anthropoid-proc-musel-zemrit-prave-reinhard-heydrich

https://www.moderni-dejiny.cz/clanek/reinhard-heydrich/

https://www.prahain.cz/zivot-v-praze/serial-k-vyroci-kat-ceskeho-naroda-ale-na-triku-toho-ma-heydrich-mnohem-vice-5995.html

https://vlada.gov.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/rejstrik-predsedu-vlad/alois-elias-438/#

Vložil: Radka Vosáhlo