Herec Otto Lackovič proti kritice Romů
25.09.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Otto Lackovič jako student Karel Zach ve filmové adaptaci stejnojmenného lyrického románu Fráni Šrámka Stříbrný vítr, kterou natočil v roce 1954 režisér Václav Krška
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Drsný chlap s divokým temperamentem ztvárnil spoustu darebáků, nikdy jim ale nechyběla jiskra a klukovské kouzlo. Smrtící kulce ale unikl jen o vlásek.
Jeho temperament i vášeň jako by ani neměly hranice stejně jako tvrdohlavost. „Taky trošku cikán byl. Však proto jsme spolu v Chalupářích hráli manžele,“ vzpomínala na něj v rozhovoru pro deník Blesk Luba Skořepová, jeho seriálová manželka Aranka. Postavu Fera napsali scenáristé František Vlček, mimo jiné duchovní otec nenažraného bernardýna z nesmrtelné silvestrovské komedie z roku 1968 Bohouš, a autor populárních zpracování skutečných kriminálních případů Václav Pavel Borovička úmyslně tak, aby zdůraznili kladné povahové rysy spoluobčanů, na které leckdo pohlíží mezi prsty. Jejich Fero je mimořádně pracovitý, mluví dobrou češtinou, má vzorně vychovaného syna… a musím se k jejich charakteristice Romů přidat. Zažila jsem ji totiž na vlastní kůži, když nám na stavbě pomáhala parta chlapů v čele s místním vajdou, tedy hlavou skupiny, ve které je vůdcem a autoritou. Bylo na ně spolehnutí, makali jako šrouby déšť-nedéšť, a ještě při tom s nimi byla sranda. A když jsme k nim přijeli neohlášeni domů, z bílé dlažby na chodbě byste se nerozpakovali najíst.
Speciální „nátěr“
Představitel Fera Otto Lackovič byl svou hřmotností a snědší pletí přímo předurčen ke ztvárňování všelijakých nebojácných hrdinů a odvážných mladíků, takže si už dnes stěží někdo vzpomene, že tenhle kus chlapa kdysi začínal v baletu jako tanečník. A velmi často i Romů, kterých si zahrál ve filmu i televizi celou řadu. Jen ta barva pleti při natáčení Chalupářů tak úplně neodpovídala u něj ani u jeho seriálové partnerky, takže je maskéři museli „vylepšovat“ speciálním tmavším make-upem. Během natáčení ve Višňové na Příbramsku ale vládla mimořádná vedra, takže se oba mezi klapkami museli schovávat ve stínu, aby se „neroztekli“. Své postavy Lackovič rád obohacoval mazlivou a precizní rodnou slovenštinou i poté, co se natrvalo přestěhoval do Prahy.
Otce si sotva pamatoval
Původně měl namířeno do úplně jiné branže, i jeho osudem ale zamíchala druhá světová válka. Narodil se o jako velikonoční dárek 5. dubna 1927 v Hlohovci na jihozápadním Slovensku, který se chlubí kromě výroby léčiv i více slavnými rodáky, například zpěvákem Richardem Müllerem nebo herečkou Vierou Strniskovou. Poprvé zaplakal v rodném domě své matky Štefánie Kralicové v Hviezdoslavově ulici, kousek za železničním přejezdem. Jeho otec Ján Lackovič byl obvodním inspektorem stráže bezpečnosti celního úřadu ve Štúrovu, kde také rodina nějaký čas bydlela, a kromě Otty měli ještě staršího Milana. Jenže otec nečekaně zemřel v pouhých osmatřiceti letech na infarkt, když bylo Ottovi teprve šest let. S ovdovělou matkou se pak chlapci přestěhovali k příbuzným většinu dospívání prožili u Váhu, ve Svätom Petru a v nedalekém Soroši.
Chalupáři:
Klučičí komedie
V paměti Ottovi uvízly vzpomínky na zámeckou pouť, pánskou zahradu a především na zářijové hody, které se konaly tradičně ve svátek sv. Michala. „Jé, to bylo vůně v Podzámské ulici! Dýně, žluté, zelené, modré, slaďoučké jako medovina. A takhle husí nebo kachní čtvrtka za čtyři až pět korun! Ale já jsem měl nejradši kvašené sudové okurky. O hodech mě vždy strašně bolívalo břicho…“ vzpomínal v roce 1989 v týdeníku Květy. Už v dětství se u něj projevilo herecké nadání, když s věrným kamarádem Milanem Pástvym vymýšlel různé hry. „Naším prvním ateliérem byl dvůr, plný harampádí, traktorů a mlátiček. Všechno jsme prožívali s takovou vážností a vervou, že jsme tomu sami věřili.“
Vražedná kulka
Odmalička miloval film a divadlo, které si velmi brzy i vyzkoušel s ochotníky. Sice snil o studiu, matka s babičkou se ale měly co ohánět, aby rodinu uživily, takže šel vzhledem k finanční situaci raději do Nitry, kde se chtěl vyučit strojním zámečníkem. Dokončit ho ale nestihl, protože to bylo v době druhé světové války, a právě tehdy se směrem na západ, tedy k nacistickému Slovenskému štátu, nezadržitelně posouvala frontová linie. A tak se teprve sedmnáctiletý Otto přidal v roce 1944 ke Slovenskému národnímu povstání, jenže těsně před příchodem osvoboditelů utrpěl v těžkých bojích průstřel ramene. Z nejhoršího mu tajně pomohli lékaři v nemocnici, pak se ještě několik týdnů léčil doma. Nikdo ale o něm nesměl vědět, protože Hlohovec byl tenkrát ještě plný německých vojáků. Po osvobození se do Nitry sice vrátil, jeho život ale nabral úplně jiný směr.
Pokračování ve středu 30. září
(zdroje: Wikipedia, Česká televize, Český rozhlas, ČSFD, Filmový přehled, Blesk, kinobox.cz, týdeník Květy, topky.sk)
Vložil: Adina Janovská