Božena Böhmová: Válečné tajemství seriálové herdekbaby
23.09.2026
Foto: Se svolením České televize - Přiba Mrázová
Popisek: Božena Böhmová v bakalářské povídce scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Jaroslava Dudka z roku 1978 Mzda strachu. Vyprávění o tom, co dokáže pouhá dvacka a jak závist světu vládne.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Jsou milující, pro své nejbližší by se rozdaly, ale všechno je vždy špatně. Pro dryáčnické herdek baby jako by se narodila. Jaká byla předsedova žárlivá manželka z Chalupářů doopravdy?
Taková normální česká ženská, kterou denně potkáváte na schodech nebo před směnou ve vrátnici. Nejsou jí cizí žádné emoce včetně žárlivosti a možná i trošky závisti, když ji něco dožere, umí se i hodně ošklivě podívat. Mizerná nálada jí ale nikdy nevydrží dlouho a v podstatě je to milá a hodná ženská. Znáte jich pár, že? Tak přesně takové hrávala Božena Böhmová. Její jméno vám možná nic neříká, protože výraznou hlavní roli nikdy nedostala, když si vzpomenete na věčně mrzutou manželku předsedy JZD Mrázka ze seriálu Chalupáři, kterou všichni doma poslouchají jako hodinky, určitě budete hned doma. Říkávám, že to je zvláštní druh žen, a vím, o čem mluvím. Jednu takovou jsme kdysi měli doma. Jsou milující, pro své nejbližší by se rozdaly, ale na všem hledají chyby, všechno je vždy špatně a dát najevo lásku nebo alespoň pochopení je nejspíš v jejich světě zločin. Božena Böhmová takové role dostávala, protože byla královnou konfliktů a pro dramatické situace se nejspíš už narodila. Určitě si ji vybavíte například jako ráznou sálovou sestru v Nemocnice na kraji města, které jde každý raději z cesty, nebo zahořklou, zlomyslnou a leckdy až zlou pokladní Mlynářovou ze Ženy za pultem. Jakmile ale spadla opona či režisér řekl stop, negativní emoce zahodila jako mávnutím kouzelného proutku. Vlídná, společenská a usměvavá dáma se ale nakonec kamsi ztratila o spoustu let dřív, než bylo nutné.
Jihočeská holka
Narodila se 22. února 1925 v jihočeské vesnici Přísečná, ležící v ochranném pásmu památkové rezervace Český Krumlov, o její rodině ale nejsou žádné informace dostupné, protože si je celý život důsledně střežila, takže nevíme, jak vlastně žila a proč se v době, kdy ještě byla napůl dítě, vydala sama do Prahy. Říkávala, že o herectví snila odmalička snila o herectví a definitivně se rozhodla počátkem druhé světové války, poté co vyšel 10. listopadu 1939 časopis A-Zet. Právě když umíral v nemocnici Jan Opletal a o protiněmeckých demonstracích se nesmělo psát. Zato v něm najdeme informace o omezování židovského majetku a vylučování Židů z veřejného života. A také informace o dění v Divadle E. F. Buriana, což bylo zásluhou divadelního teoretika a kritika Josefa Trägera. Burianovým projektem přímo nadšený, takže dokonce spoluzakládal Kruh přátel D 40 a Burian mohl díky němu využívat časopis i pro důležitá oznámení.
Utajená životní kapitola
A právě v ten den vyšla informace o založení jeho herecké školy: „Potřeba nových mladých sil nezatížených tradičním herectvím přiměla dramatika E. F. Buriana k tomu, že založil sbor mladých lidí odhodlaných stát se herci. Elévové D 40 budou se učit tři roky; budou vzděláni odborně prakticky i teoreticky... Pokus E. F. Buriana je velmi zajímavý. Jeho důraz na kulturu řeči, pohybovou pohotovost a co nejširší vzdělání přinese českému divadelnictví jistě řadu zajímavých talentů.“ Na otázku časopisu Praha v týdnu, co je cílem jeho projektu, pak Burian počátkem léta 1940 odpověděl: „Vychovat herce, kteří budou schopni dokonalé syntetické divadelní práce. Je to snad první škola na světě, která dokonale spojuje praktické i teoretické předměty. Žák se v ní seznamuje již od svých prvních kroků s materiálem své práce teoreticky i prakticky.“ V případě Boženy se mu to opravdu povedlo, jak a z čeho vlastně ale tenkrát žila, zůstalo zahaleno tajemstvím.
V dílně u Bati
Po osvobození začala hrát v souboru Obratník, který založil už v květnových dnech roku 1945 herec, režisér a divadelní ředitel Zdeněk Míka. Skupina levicově orientovaných mladých herců, jejichž smýšlení významně ovlivnily válečné nacistické perzekuce, jezdila v prvních týdnech se svými představeními jako pouliční divadlo po venkově a už v létě 1945 se stala součástí Divadla mladých pionýrů. Sezónu 1946-1947 strávila Božena v souboru Činohry 5. května a v roce 1947 odešla se skupinou mladých kolegů v čele s Míkou do Gottwaldova (dnešní Zlín) posílit herecký soubor Divadla pracujících. V té době bylo divadlo hlavně z finančních důvodů součástí národního podniku Baťa. Všichni umělci i techničtí pracovníci byli jeho zaměstnanci a divadlo bylo jako podnikové kulturní zařízení vedeno jako dílna č. 9472.
Žena za pultem:
Latexová premiéra
Tehdejší život ve zlínském souboru lze přirovnat k studentské partě, pro niž angažmá znamenalo odrazový můstek k významné kariéře. Božena se ocitla v dobré společnosti, mezi jejími kolegy byli mimo jiné Valerie Kaplanová, Věra Kubánková, Josef Adamíra, Jiří Langmiler, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař či Jan Libíček. Společně nabídli mimořádně pestrý repertoár, který významně zvýšil návštěvnost. Díky rostoucímu úspěchu dostala Božena v roce 1952 nabídku stálého angažmá v Ostravě a už o rok později stanula před filmovou kamerou jako dělnice a sociální referentka Andulka v dramatu Miroslava Cikána Výstraha. Scénář napsala Marie Majerová a politická agitka, kterou zachraňovalo jen kvalitní herecké obsazení, má v české kinematografii jedno prvenství. Poprvé se v ní objevil na filmovém plátně jako dramatická postava Klement Gottwald, jehož představiteli Jiřímu Dohnalovi natáhli na hlavu zbrusu nový barrandovský vynález, latexovou masku.
Větrákova směrná čísla
Teprve v roce 1962 se Božena vrátila oklikou zpátky do Prahy na scénu Divadla E. F. Buriana díky nabídce jeho tehdejšího uměleckého ředitele Karla Nováka. Díky tomu začala dostávat častěji nabídky filmových rolí a v roce 1966 se poprvé objevila i na televizní obrazovce jako ševcová v pohádce režiséra Ludvíka Ráži Když se čerti rojili. Do povědomí diváků ji ale přivedly především seriály. Tím prvním byli v roce 1969 Hříšní lidé města pražského, v němž si zahrála Havlenovou v jedenácté epizodě Hra, Výrazně ale na sebe upozornila až v roce 1976 jako manželka předsedy JZD Mrázka v Chalupářích. Jejího muže si zahrál Josef Větrovec, který o pár let později přispěl k jejímu odchodu ze scény. „Tehdy měla divadla vyměřená takzvaná směrná čísla zaměstnanců, která se nesměla překročit, tak mě Větrák přesvědčoval, abych odešla do penze. Že ale můžu dál pracovat na poloviční úvazek,“ vzpomínala pro Blesk. „Do určité míry mě to uráželo, tak jsem šla. Nebyla jsem ještě tak stará, bylo to v roce 1982.“
Co by umět ani nechtěla
Do penze odešla v pouhých 57 letech, dalších čtrnáct let pak ale dál hrála ve filmech a televizi. Určitě si ji vybavíte například jako udivenou prodavačku v železářství v komedii Hodíme se k sobě, miláčku…?, které Jana Brejchová předává pro manžela kastrůlek se špekovými knedlíky, dryáčnickou sousedku Bartáčkovou v komedii Zdeňka Míky Ten svetr si nesvlíkej, sálovou sestru v Nemocnici na kraji města, vrátnou Boženku v Případech poručíka Haniky… Naposledy stanula před kamerou v roce 1996 jako vrátná v komediálním seriálu České televize Lékárníkových holka, a pak už se definitivně stáhla do ústraní. „V těchhle věcech se musíte prosazovat, určité lidi si předcházet, a to je pro mě nemožné. Můj muž byl Karel Špička, byl zaměstnaný v Československé televizi jako režisér vedlejších pořadů, a vím, kolik měl vždycky telefonů, dárkových košů na různé svátky. Tohle já neuměla a ani snad umět nechtěla,“ dodala.
Spokojená babička
Spolupracovala také s rozhlasem a dabingem, jejím hlasem například mluví dohazovačka v pohádce Mrazík, bez níž se neobejdou žádné vánoční svátky. Důchod si užívala nejraději na chalupě v severních Čechách s manželem a dcerou Barborou, k nimž postupně přibývala i vnoučata a pravnoučata. K sedmdesátým narozeninám jí byla udělena cena Senior Prix, a pak jako by se propadla do země. Sama o role neusilovala, navíc ji s přibývajícími roky začaly trápit různé neduhy, k nimž se přidaly vážné problémy s chůzí po zlomenině krčku. „Naštěstí jsem měla náramek od společnosti Život 90, doporučuji to všem starým lidem. Kdybych ten náramek neměla, ležela bych tam pět dní bez pomoci, bez mobilu, bez možnosti dovolat se komukoliv,“ prozradila tehdy Blesku populární představitelka dominantních a rázných žen, jejíž blízcí většinou končili někde hluboko ve stínu. „Dostali jsme scénář a já tam měla předepsáno, že mu mám dát facku, a on za mnou furt chodil, Boženo, ale malou! Když se to točilo, vyťala jsem mu takovou, že to hvízdlo,“ zavzpomínala například na natáčení bakalářské povídky, v níž s ní hrál Josef Bek. „Tyhle selské, dryáčnické typy po mně chtěli hodně. Hrála jsem, co přišlo.“ Mistryně emocí a dramatu Božena Böhmová zemřela 25. července 2020.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Čeká televize, Český rozhlas, Česká divadelní encyklopedie, AMU - edice DISK, Digitální depozitář UK, Městské divadlo Zlín, Národní divadlo moravskoslezské, Blesk, idnes.cz)
Vložil: Adina Janovská