Noční můry herce Josefa Větrovce. Tajnosti slavných
18.09.2026
Foto: Se svolením České televize - Přiba Mrázová
Popisek: Josef Větrovec v televizní adaptaci románu Karla Poláčka Hlavní přelíčení, o autentickém procesu, který autor dříve detailně popsal jako soudní zpravodaj v Českém slově
Mělo by se o nich mluvit …a mělo by se víc a častěji. Třeba o hrůzách, na které tiše shlížel ze své majestátní výšky slavný dub J. W. Goetha. Protože pokud lidé zapomenou svoji minulost, budou nuceni ji opakovat. Všichni by měli vědět, kde a proč se rodilo poválečné nadšení a víra v lepší budoucnost.
A také co může nastat, když se střetnou dva tvrdohlaví čeští Pepíci (pardon – Josefové). Tihle dva z nestárnoucího seriálu Chalupáři na sebe narazili skoro pokaždé, když se potkali. Svérázný všeuměl Bohouš Císař a předseda zemědělského družstva Karel Mrázek, který měl skoro na všechno odpověď a každý problém řešil „výhledově“. Koneckonců je to v pořádku, protože celý projekt je postaven na komunikaci a názorových střetech. Dva tvrdohlaví Josefové se ale nedokázali shodnout ani mimo kameru. Každý měl svůj svět, který se zrodil za úplně jiných podmínek, vztahů, zážitků a krkolomných zatáček, které jim osud přichystal. Zatímco hluboce věřící Kemr byl k vládnoucímu komunistickému režimu velmi odtažitý a nedůvěřivý, Větrovec mu naopak plně důvěřoval, takže jakmile došlo v přestávkách mezi natáčením na politiku, byl rázem oheň na střeše. Jejich střety se staly neodmyslitelným kořením v guláši každodenních událostí a jako by si je oba přímo užívali.
Soudruh, který všechno vyřeší
Každý z nás je takový, jak si ho život „vyrobil“, a o Josefu Větrovcovi to platilo dvojnásob. Narodil se do složitého období hospodářské krize, všechny jeho klukovské sny rozprášili nacisté, bezpečí a oporu, které potřeboval, mu stále někdo bral pod rukama. Jeho život byl velmi složitý, a tudíž neméně komplikovaná byla i jeho osobnost. Do vínku mu sudičky sice nadělily talent, studovat ale nemohl a jenom díky dobré fyzické kondici se dožil svobody. Není divu, že proklamované zářné budoucnosti věřil. Místo školy skočil po válce přímo do praxe a byl dobrý, takže si role mohl vybírat. I když… Úplně všechno také hrát nemohl, aby nějaký filmový či televizní padouch nepošramotil v očích publika jeho profil. Energický, výrazný, leckdy až hřmotný chlap, jehož sametový hluboký hlas je slyšet až za devátou zdí, působil jako přirozená autorita. Prostě ideální představitel vůdčí osobnosti z lidu, které ale nechyběl ani suchý humor a smysl pro komediální nadsázku. Různých ředitelů, předsedů či policistů, kteří „to myslí dobře“ a všechno vždycky dokážou nějak řešit nebo alespoň okecat, si před kamerou i na jevišti užil dostatek. Diváci ho měli rádi, takže jeho politickou angažovanost neřešili a nedělali to ani jeho kolegové. Pokud totiž Větrovec nemohl pomoci, rozhodně nikdy nikomu neublížil.
V čele odboje
Narodil se 5. března 1922 v činžáku ve Sladkovského ulici č. 29 v plzeňské dělnické čtvrti Petrohrad. Jeho otec František byl krejčí-fazonér a matka Anna posluhovačka, takže Josefova levicová orientace byla podpořena od prvopočátku prostředím, ze kterého pocházel. Sice snil o divadle, od dětství se věnoval ochotnickému herectví a na jevišti stanul poprvé už v devíti letech, o studiu na konzervatoři si ale mohl nechal jenom zdát, protože na to doma nebyly peníze. A tak nejprve skončil jako většina jeho kamarádů v plzeňské Škodovce. Vyučil se strojním zámečníkem a modelářem, v teenagerském věku hrál závodně házenou a stal se členem spolku dělnické mládeže Kovodělník a mládežnického recitačního kolektivu RECKOV-Plzeň 5. Pak ale vypukla druhá světová válka. Josef se aktivně zapojil do odbojové činnosti a v Plzni patřil k jejím organizátorům. V roce 1943 ho ale zatklo gestapo.
Chalupáři:
Laskaví páni od gestapa
Za rozmnožování ilegálních protinacistických letáků byl nejprve uvězněn v nechvalně známé plzeňské věznici na Borech. „Začátkem roku 1943 se dostavili dva ‚laskaví‘ páni od gestapa, a s řetízky na rukou mě odvedli přímo od ponku,“ vzpomínal v knize Větrák - Josef Větrovec. Pak ho převezli do Malé pevnosti v koncentračním táboře Terezín, kde poprvé na vlastní oči spatřil brutalitu a násilí nacistického režimu včetně ubíjení lidí k smrti. „Trvalo to někdy hodiny a bylo slyšet strašný křik a bylo to zoufalé,“ vzpomínal kdysi v historických materiálech, které shromažďuje Památník Terezín. Poté se naštěstí dostal do koželužny v Želeticích, kde pracovali i francouzští zajatci. A mezi civilními zaměstnanci byli i slušní lidé, kteří tu a tam podstrčili vězňům něco k jídlu nebo cigarety, přestože sami měli málo.
Peklo pod Goethovým dubem
Jenže v červenci 1943 byl Josef převezen do dalšího pekla, koncentračního tábora Buchenwald poblíž německého Výmaru. „Hned dva dny po příchodu jsme pod dubem, kde prý Goethe kdysi napsal Fausta, zpívali pro ostatní vězně,“ vyprávěl v knize Větrák- Josef Větrovec. „I když nás mnozí varovali, nenastaly žádné represálie, a tak jsme po čase založili Bohému. Bylo nás dvanáct, psali jsme vlastní texty a písničky a vystupovali jsme s nimi.“ Přežít se mu podařilo jen díky nezlomné povaze, dobré fyzické kondici a také díky tomu, že ani v nelítostném prostředí nezapomínal na lásku k divadlu. To se totiž naštěstí také dalo hrát i za mřížemi.
Šílené sny
V Buchenwaldu zůstal až do osvobození tábora jednotkami 3. americké armády, k němuž došlo za obzvlášť dramatických okolností 11. dubna 1945. Těsně před příchodem Američanů totiž v táboře vypuklo ozbrojené povstání vězňů, kteří využili útěku části stráží SS a převzali nad táborem kontrolu. Nacistické peklo přežil, později o něm ale mluvil jen velmi nerad a výjimečně, a ještě mnoho let ho pak trápily noční můry. „Občas mi řekl, že mívá šílené sny. Měl je až do pozdějšího věku. Najednou v noci křičel a probudil se hrůzou,“ vzpomínala v rozhovoru pro MF Dnes jeho dcera Jitka. „Teď to řeknu velice tvrdě, ale lidé takhle poznamenaní koncentráky by snad ani neměli mít děti. A nejsem první, kdo to říká. Nosili v sobě strašné věci, o kterých nebyli schopni mluvit. My děti jsme to dost odskákaly.“
Pokračování v pondělí 21. září
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Filmový přehled, Památník Terezín, MF Dnes, Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák - Josef Větrovec)
Vložil: Adina Janovská