Metastázující rakovina, hysterický Moravec a trapný „Íčko“ Langer. Média na téma dva policejní prezidenti

Foto: Parlamentní listy.cz

Popisek: Ivan Langer

„Námět policejně prezidentského schizmatu je jako metastázující rakovina: Žádný sdělovací prostředek nechce zůstat pozadu v jeho rozmazávání,“ píše dnes na webu spolku Šalamoun a na Politikonu inženýr Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun a známý publicista, který se věnuje hlavně oblasti justice. Teď si vzal na paškál kauzu dvou policejních prezidentů, Martina Červíčka a Petra Lessyho, která zaměstnávala v neděli oba polední politické diskuzní pořady, Otázky Václava Moravce i Partii na Primě.

Jemelík pokračuje: „Pronikl také do nedělní Partie TV Prima, kde se k němu vyjadřovali dva bývalí ministři vnitra, a to Ivan Langer (ODS) a Radek John (VV). Věcný a právní obsah pořadu nepřinesl proti ostatním nic nového.  A přece se Partie významně lišila od jiných svérázným vystupováním Ivana „Íčka“ Langera, který se vytahoval nad Radka Johna zdůrazňováním svého právnického vzdělání a povoláním advokáta. Podle mého soudu svému vzdělání a advokátskému stavu ale zrovna čest nedělal.

Lež, lež, vykřikoval Íčko Langer

Ve všech debatách na dané téma v televizi, rozhlase a novinách, jež jsem měl možnost v posledních dnech sledovat, se protistrany chovaly k sobě navzájem zdvořile a zdržely se hrubého napadání nepřítomných osob. Až advokát „Íčko“ Langer vybočil z proudu a obviňoval nejdříve Radka Johna, ale zejména pak nepřítomného ministra vnitra ze lži. Slova „lež, lže“, se opakovala téměř v každé jeho větě a nahrazovala chybějící věcné argumenty. Možná si pan advokát myslel, že při vystoupení v diskusním pořadu komerční televize nevykonává profesi a není tedy vázán etickým kodexem advokáta, který mu ukládá zdrženlivost a zdvořilost. Možná by měl v tom případě z formálního hlediska pravdu, nicméně nemění to nic na tom, že vydal svědectví o úrovni své osobnostní kultury, které jej nešlechtí.

Lituji Langerovy klienty

Navíc ale předvedl ve špatném světle svou profesní úroveň. Advokát, který má veřejně vystoupit ke konkrétní věci, má znát do posledního detailu projednávaný spis. „Íčko“ Langer ale nedbal, že jeho vystoupení budou sledovat statisíce diváků a nepřipravil se. Neprostudoval usnesení Městského soudu v Praze o zastavení trestního stíhání Petra Lessyho. Utloukal pak protivníka opakovaným máváním zásadou „ne bis in idem“ (čímž asi chtěl laika Radka Johna omráčit) ve spojení s domněnkou, že Petr Lessy byl před vyhazovem od policie kárně potrestán za pomluvu zlínských policistů. Když posléze Radek John ztratil trpělivost a vysvětlil mu, že vše je jinak, že naopak kárné řízení bylo zastaveno, nenašel věcný argument, jímž by svou trapnost zastřel.

Chodí-li „Íčko“ Langer k soudu obhajovat své klienty tak špatně připravený, neznalý spisu, jak to předvedl při vystoupení v Partii, pak je upřímně lituji.

K Otázkám Vymývače mozků z 8. 12.

Policejně prezidentské schizma přitahuje „vymývače mozků“ Václava Moravce jako můru plamen svíce. K jeho dalšímu rozmazávání si přizval místopředsedu Nezávislého odborového svazu policie Petra Tomka, nepochybně významného právního odborníka, a Lessyho obhájce Václava Lásku, bývalého policistu a protikorupčního aktivistu.

V úvodu se pokusil upozornit na nepříznivé důsledky  zpochybňování důvěryhodnosti policejního prezidenta pro policii. To je ovšem falešný pohled. Způsob odvolání Petra Lessyho, který byl výsledkem dlouhodobého nepřetržitého politického tlaku proti němu, byl popřením nezávislosti policejního prezidenta a zpochybněním nezávislosti policie. Policisté dostali od skvadry Petra Nečase a jeho přisluhovače Jana Kubiceho vzkaz, že příliš mnoho nezávislosti škodí. Naproti tomu nic takového se neděje Martinu Červíčkovi, jehož odbornou způsobilost a osobnostní kvality nikdo nezpochybňuje. Má pouze smůlu, že se stal obětí boje o politickou nadvládu nad policií. Bude-li muset odejít, nebude to proto, že by se něčeho dopustil, ale z důvodu nápravy protiprávního stavu, který vyvolal Jan Kubice v součinnosti s GIBS, řízenou nominantem ODS Ivanem Bílkem.

Moravec se bije za Lessyho

Nicméně Václav Moravec si nevedl tak agresivně jako při rozhovoru s ministrem vnitra Martinem Pecinou ve vydání pořadu z 1. 12. 2013. Přesto nedokázal utajit zájem na přesvědčení veřejnosti o tom, že vrácení Petra Lessyho do služebního poměru u Policie ČR je pochybením a Martin Červíček má zůstat na svém místě. V jeho způsobu vedení diskuse tak stále odeznívá zoufalá snaha skvadry Petra Nečase zabránit vyjmutí Policie ČR ze sféry vlivu ODS, vyústivší v označení výběrového řízení na obsazení funkce policejního prezidenta za „kočkopsa“ a do výroku, že „parta policejních plukovníků a podplukovníků nebude rozhodovat o tom, kdo bude ve vládě“. Netuším, zda je Václav Moravec vědomým účastníkem mocenského boje o politické ovládnutí policie, či zda si jen politické souvislosti neuvědomuje; v obou případech  se projevuje jako nezpůsobilý komentovat dané téma a je sporné, zda je vůbec schopen mu porozumět.

Je ale na místě přiznat mu k dobru, že přivedl před obrazovku dva kvalitní právníky, zastávající protichůdné názory na věc. Z jejich korektně vedené debaty veřejnost snad pochopí, že právní problematika, spojená se současným stavem věcí, je velmi složitá a její definitivní uzavření v hrozícím správním řízení soudním je časově v nedohlednu. Z toho plyne, že ten, kdo tvrdí, že Martin Pecina měl čekat na rozhodnutí správního  soudu, současně říká, že Petr Lessy si měl počkat na spravedlnost třeba i několik let.

Nešťastné Kubiceho řešení

Obraz právního stavu by byl ještě plastičtější, kdyby Václav Moravec přizval do debaty představitele druhé policejní odborové organizace- Unie bezpečnostních sborů – která v tomto sporu stojí od počátku za Petrem Lessym, zatímco Nezávislý odborový svaz policie mlčel ke křivdě, na něm páchané, a dnes by rád zabránil jeho návratu.

Petr Tomek, ač odpůrce rozhodnutí Martina Peciny, pronesl nejvýznamnější výrok pořadu, jímž postavil problém z hlavy na nohy: prapříčina dnešních potíží spočívá v rozhodnutí Jana Kubiceho, který nemusel situaci kolem Petra Lessyho řešit jeho propuštěním ze služebního poměru, ale jeho postavením mimo službu až do konce trestního řízení. Petr Tomek tím nahrál „vymývači mozků“ na smeč, protože otázka odpovědnosti za vyvolání současných nepříjemností je  to jediné, co v dané situaci má smysl řešit. Pro Moravcův přístup k věci je příznačné, že nahrávku nezachytil. Bylo by mu jist nepříjemné, kdyby se měl zaobírat skutečností, že z pravomocného vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze vyplývá, že trestní stíhání Petra Lessyho bylo od počátku vedeno nezákonně. Vzhledem k závažnosti následků je legitimní požadavek, aby orgány k tomu příslušné přezkoumaly trestní odpovědnost původců nezákonného jednání. O tom ale „vymývač mozků“ nechce raději nic vědět, ač veřejnost by se jistě pobavila, kdyby se dověděla, že podezření na trestnou činnost příslušníků GIBS díky svéráznému přístupu státních zástupců prověřuje opět právě GIBS.

Červíčkovy vyhlídky nevidím optimisticky

V neprospěch Petra Lessyho se zde opět omílalo tvrzení, že pomlouval zlínské policisty. Důvodností tvrzení o pomluvě se „vymývač mozků“ dosud nezabýval. Absolvoval jsem celé jednání nalézacího soudu, v kterém proběhlo velmi obsáhlé dokazování. Obraz „pomlouvaných“ policistů, který jsem si odtud odnesl, je odpudivý. 

Je vůbec sporné, zda téma policejně prezidentského schizmatu je tak akutní, že by se jím měly Otázky Vymývače mozků zabývat dvakrát po sobě. To, co se ve věci děje, nejsou politické hrátky, ale správní řízení, které má svou logiku a bez porušení zákonnosti je nelze vykolejit podle politických zájmů. Zatím platí pravomocné vykonatelné rozhodnutí Městského soudu v Praze, na které musel ministr vnitra vzít ve správním řízení zřetel. Okolnost, že je napadl státní zástupce podnětem k dovolání, je právně bezvýznamná. Ani dovolání by nemělo odkladný účinek. Dále platí  rozhodnutí ministra o navrácení Petra Lessyho do služebního poměru, k němuž byl ze zákona oprávněn. I kdyby Pecinovi odpůrci dosáhli jeho resignace, k zrušení rozhodnutí by muselo dojít dalším správním řízením, v němž by se argumenty pro setrvání na propuštění Petra Lessyho ze služebního poměru hledaly velmi obtížně. Rozhodnutí, jež jsem až dosud zmínil, jsou konstantami, o nichž lze sice libovolně tlachat na obrazovkách veřejnoprávní televize i jinde, ale je třeba je respektovat. Otazníky jsou pouze nad dalším osudem obou policejních prezidentů. Pokud jeden z nich neustoupí na nějakou vhodně nabídnutou ústupovou pozici, ministr vnitra (ten, který bude právě v úřadě) musí nezbytně zahájit správní řízení k odvolání Martina Červíčka. Než se vše vyřeší – což může trvat několik let – jednoho z nich postaví dočasně mimo službu. Toto vše by ale nemělo být látkou k rozmazávání v neplodných televizních debatách, sloužících k tendenčnímu ovlivnění veřejného mínění, a co hůře – k psychologickému nátlaku na rozhodování orgánů činných ve správním řízení.

Na závěr podotýkám, že si osobně velmi vážím generála Martina Červíčka. Nemám žádný zájem na jeho odvolání. Nicméně soudím, že řešení dvojvládí ve velení policie nesmí být ovlivněno mocenskými zájmy politických stran či za nimi se skrývajících „kmotrů“ a musí proběhnout přísně podle zákona. S lítostí konstatuji, že vyhlídky Martina Červíčka nevidím optimisticky, protože Petru Lessymu se stala křivda, má mravní nárok na její odčinění a také z hlediska správního práva se mi zdá jeho postavení silnější,“ zakončuje Zdeněk Jemelík.

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová