Talenty z českého Draculy míří na Broadway. Sobota Jaromíra Janáka
glosa
12.09.2026
Foto: Se svolením Divadla Karlín
Popisek: Momentka z představení Dracula v podání Divadla Karlín
Tuhle mi někdo napsal, proč píšu o tom, co se mi nelíbí, a když nemám operu rád, proč o ní vůbec píšu.
Ten někdo mě ale nepochopil. Za prvé, kdybych neměl operu rád, tak bych jí asi neobětoval půl století života. Jenže já mám rád takovou, jakou ji autoři napsali, a ne takovou, jakou si ji vymyslel pan režisér Hrábě z Neumětel, využiv toho, že mrtvý autor už nemůže přijít a kopnout ho…
Obdivoval jsem přístup režisérů Ladislava Štrose, Karla Jerneka (tatínka slavné herečky Kláry), Františka Paula (tatínka ještě slavnější herečky Jany) a ze zahraničních Piera Luigi Pizziho, se kterým jsem měl štěstí a především čest několikrát spolupracovat. To byl člověk, který uměl úplně všechno, od režie přes scénografii a návrhy nádherných kostýmů, kvůli kterým jsme mu v duchu pěkně nadávali, protože odpovídaly dobové realitě a nám v nich bylo v Itálii dost horko (jak to, že v nich nebylo horko historickým Italům?). Tihle lidé, pracovití a oddaní divadlu, přistupovali k tvorbě s velikou odpovědností, a především si vážili autorů, které (jak to má na jevišti být!) stavěli nad sebe a nepoužívali je jenom jako prostředek k předvedení vlastní „geniality“, jak to dělají dnešní dekonstruktivisté/režiséristé.
Ale abych nad dnešními inscenacemi jen nevrčel a nebrečel, doporučím vám něco, z čeho jsem měl velikou radost a co jsem hodně ocenil.
Mé současné manželce volala moje bývalá manželka, že by nám moje bývalá kolegyně Blanka z mého bývalého pořád tak trochu manželského divadla v Karlíně mohla nechat v pokladně lístky na veřejnou generálku dnes už slavného muzikálu Karla Svobody, Richarda Hese a Zdeňka Borovce, jménem Dracula. V novém, mladém a perspektivním obsazení, v režii Filipa Renče, kterého, ač je mu už přes šedesát, znám ještě jako kudrnatého klučinu a divadelní dítě, protože Jája Kosová, jeho maminka a moje kolegyně, ho brala sebou do divadla, když neměla hlídání a jej, kluka jednoho šikovného, se bála nechat doma samotného.
S románem Ira Brama Stockera má muzikál společného jen toho Draculu. Děj muzikálu se odehrává ve třech časových rovinách, ve středověku, kde Dracula bojuje, dobývá, vraždí a miluje svou ženu, se kterou čeká dítě, které se narodí mrtvé. Potom se potkají na konci devatenáctého století, a nakonec ve žhavé současnosti. Od děje veliké zvraty nečekejte, to jděte do Národního na Hamleta, tady se jedná spíš o podívanou, od vyjíždějících propadel, soubojů, tanečních výstupů sboru (dnes se mu říká globalizačně „company“), ohňů na jevišti (tomu se zas říká „stage“), akrobatických výkonů hlavních představitelů, krásných kostýmů, na kterých se určitě nešetřilo, a pěkných motorek, na jedné z nichž Filip Hořejš, kterému bych přál při jeho kvalitách i lepší roli, nežli floutka Nicka (i když i tuto roli zahrál skvěle) projíždí sám i s krásnou představitelkou Adriany, jinak rodačkou z Prahy ale s exotickým jménem Ines Ben Ahmed, která hezky zpívá a vypadá krásně, jen jsem vzpomněl na režiséra Rudu Vedrala, který mi říkal, „Janáku, kup mi dva koňaky a já tě naučím sykavky a budeš světovej“, tak slečna by ty panáky měla koupit tři, aby se prosadila v konkurenci minulých Adrian Machálkové, Bartošové, Finkové… To je ovšem to jediné, co jí můžu vytknout!
Na co/koho jsem ale tedy zůstal koukat, je slečna nebo paní jménem Eva Burešová. Že je šikovná na jevišti, to se dalo předpokládat, ale co mi téměř vyrazilo dech, byl její zpěv. Zpívala naživo tak nádherně, že jsem nevěřil, že to není elektronicky vyčištěná nahrávka. Dala zapomenout i na Lucii Bílou. To, co předváděla Eva Burešová, jsem v Karlíně a asi nikde jinde nikdy neslyšel, a že jsem za svůj život slyšel leccos. Samozřejmě, bylo to na mikrofon, ale to je v něčem i těžší – mikrofon odhalí každou nepřesnost, každé zaváhání v intonaci, zachraptění, brept. Zde to bylo dokonalé. A ten výraz – nádhera. Kdybych mohl, napsal bych na Broadway, ať ji koupí, jenže to by zase byla škoda pro nás.
S postavou Draculy jsem měl problém. V reklamách hrdě oznamovali, že se role ujal Marián Vojtko. Jelikož znám poměrně dobře hranice jeho uměleckých možností, čekal jsem na něj se smíšenými pocity – a měl jsem štěstí. Místo něj se na jevišti objevil mládenec nepříliš veliký, spíš drobnější postavy, s pěkným hlasem a tím pádem i pěkným zpěvem, protože hlas velmi slušně ovládal. Hrál a pohyboval se a mluvil a všeobecně projevoval veliký talent, až o něm uslyšíte, vzpomeňte si, co jsem říkal. Jmenuje se Ivo Hrbáč a bude alternovat i s Janem Sklenářem trojroli Šaška, Sluhy a Profesora, ve které bych si dokázal představit i Filipa Hořejše.
Představení také oživují tři postavy nymf, které nemají snadnou úlohu a zhostily se jí skvěle. Totéž platí o dvou klucích z baletu a jedné slečně, kteří představují Draculovu „company“ jménem Krvinky a jsou moc dobří.
Takže, běžte do Karlína, kde uvidíte poctivé představení, u nějž budete litovat, že už je konec. Pobavíte se, prožijete pekelné napětí s hlavními i vedlejšími představiteli a uvidíte krásnou podívanou. Snad jen trocha sociální kritiky, že na lístek si můžete vzít hypotéku. My to tedy měli zadarmo, seděli jsme v deváté řadě uprostřed, což byla asi nejlepší místa – a cena našich vstupenek byla čtyřmístná. Další číslice naštěstí nepřibude, ani pokud byste měli zájem o lístek na speciální koncertní arénovou show Dracula 30 let, která v rámci halového turné vystupuje v O2 areně, kde nejdražší Diamond VIP lístky na ploše s kompletním cateringem, dárkovou mikinou a afterparty stojí jen 9900,–.
Ale co naděláme, za všechno krásné se (většinou) platí, a když si v Karlíně vezmete dalekohled, uvidíte z galerie i za cenu třímístnou muzikál Dracula v režii jednoho z našich posledních jevištních režisérů, který je pokorný k autorům (že by to bylo proto, že je primárně režisér filmový, stejně jako jeho tatínek, anebo snad proto, že jeho dědeček byl velký český básník a dramatik..?)
Zkrátka si nenechte představení ujít – něco si odepřete a jděte do divadla. Dneska vám v reklamách nabízejí spoustu „investic“, které vám neposkytnou jistotu návratu, zato já se vám upisuji, že z této investice fakt budete něco mít!
Vložil: Jaromír Janák