Štěpán Cháb: Svolávám zasedání OSN. Komentář

Foto: Pixabay

Popisek: OSN

To je ale komická troufalost, že?

Ale když mohl rozmazlený potomek zelené ideologie Greta Thunbergová zfamfrnět celý svět a OSN jí vyslala v ústrety flotilu ekoplachetnic, aby mohla na svět v přímém přenosu řvát how dare you, rád u své komické troufalosti zůstanu.

Co mě pudí k tomu, aby se v OSN sešly moudré hlavy?

Včera jsem se dočetl, jako mnozí jiní, že umělá inteligence vyřešila jednu z úloh Navier-Stokesových rovnic, které se zabývají pohybem tekutin. Úlohu, s kterou si matematici mořili hlavy 90 let, umělá inteligence vyřešila za 88 hodin. Dál jsem se dočetl, že za pomoci umělé inteligence vzniká nadějný lék na schizofrenii, vzniká preparát na prodloužení života, zpomalení stárnutí, úroveň umělé inteligence se neustále posouvá. Evangelisté AI mluví o tom, že jsme chvíli před okamžikem, kdy umělá inteligence předčí lidstvo, zrodí se superinteligence. A další nadšené zprávy z oblasti neskutečného technologického skoku kupředu. Co z toho jsou kraviny, nevím, ale to nadšení je okouzlující.

Přiznávám, sleduju to s nadšením. Jako kdybych se pomalu dostával do vesmíru Star Treku. Jen ty hodnoty uvědomělé a vědomé humanity, která ve Star Treku hraje prim, mi stále chybí.

Včera jsem se dočetl, že bývalý představitel národní bezpečnosti z Obamovy éry Jacob Stokes vyzývá Spojené státy, aby začaly připravovat cvičení připravenosti v reakci na rozvoj čínské umělé inteligence. A to i formou vybombardování čínských datových center. To kdyby se Číně povedlo porodit superinteligenci dříve než USA. Už jen ta myšlenka je děsivá. A jsem si jistý, že závod ve vývoji AI mezi USA a Čínou vede na obou stranách k podobnému uvažování. K nedůvěře, ke kutí piklů a připravování se na akci druhé strany. 

A padá z toho na mě taková podivná tíseň. Jsme možná na prahu něčeho obrovského, něčeho, co má potenciál změnit podobné uvažování o věčných geopolitických nebo globálních ekonomických zájmech. Na prahu poznání, že jsme lidstvo na jedné planetě, nikoliv nesourodá skupina primitivních kmenů, které si jdou vzájemně po krku. Jenže my stále uvažujeme v perspektivě klece 20. století a všech století předchozích. Klece válek, řevnivosti, nenávisti, pohrdání. A jako řešení toho, že soused má kozu s vyšší dojivostí, vidíme jen to, že mu přejeme, aby chcípla. Případně jí k tomu chcípnutí chceme dopomoci nějakým dobře míněným bombardováním chlívku.

Jenže pokud takový systém zachováme, vlastně nám s tím obrovským náporem AI a robotizace nezbude nic jiného, než se naposledy poměřit v epickém řevu globální války, Pak si, po tom vyvraždění stovek milionů lidských životů, jejich snů a nadějí, možná uvědomíme, že jsme lidstvo. Jen lidstvo, nikoliv rozhádaný kurník, kde si všichni jdou po krku.

Ve světle řečeného navíc vážně hrozí, že překotný vývoj AI může vést k neopatrnosti, k chybám, které by se zapsaly do análů historie jako katastrofální. V závodě o vytvoření superinteligence může jedna nebo druhá strana stvořit monstrum, které lidstvo zažene do jeskyní. Tedy jeho zbylé fragmenty. Už jen proto, že vývoj AI mají v ruce supi, nikoliv kruh moudrých.

OSN by si měla sednout ke kulatému stolu a začít myslet jako lidstvo a podobné uvažování, které předvedl Jacob Stokes, udělat irelevantním (jak by řekla Sedmá z Devíti - Star Trek, kdybyste náhodou nevěděli). 

Nevím, třeba jen blouzním. Místo večerníčku si teď před spaním pouštím starý Star Trek a nějak se do mě z něho takové myšlenky loudí. Jenže Gene Roddenberry v 60. letech vymyslel budoucnost, kde lidstvo překonalo kmenové války, protože stroje vyřešily materiální nouzi. My máme technologie na dosah ruky, ale mentálně jsme zůstali v zákopech první světové. To je až absurdně nebezpečné. Technologie začíná předbíhat vývoj lidstva jako takového. Překotný technologický skok začíná předbíhat náš morální i politický vývoj. Jde z toho strach.

Koukněte i na mé Opinio. Dnes z archivu o Čapím hnízdě. Ale jako bych to vlastně psal dnes. Stav nezměněn, na Babiše stále nabito a připraveno spustit kanonádu.

Vložil: Štěpán Cháb