Marek Dobeš: Právo na otce je důležitější, než si stát myslí. Komentář

Foto: Marek Dobeš

Popisek: Ilustrační foto

Čas od času se mi stává, že jako rozvedený muž dostávám nabídky k seznámení či společnému životu od žen, které již mají děti. Pokaždé v takové chvíli volím stejnou reakci a snažím se jim upřímně vysvětlit jednu zásadní věc: měly by udělat všechno pro to, aby se pokusily napravit vztah se svým manželem, skutečným otcem svých dětí.

Z vlastní životní zkušenosti vím, že nahradit biologického tátu není jen tak a že dítě svého otce jednoduše znát musí. I v případech, kdy ten muž není dokonalý a nese si své vady, má pro dítě nezastupitelný význam. Potomek totiž potřebuje znát své kořeny, potřebuje vnímat mužský vzor a chápat, z koho vzešel, i kdyby to mělo sloužit jen k tomu, aby se v dospělosti vyvaroval chyb, kterých se dopustil jeho vlastní otec.

Bolestivý střih

Odstřihnout kteréhokoli rodiče z rovnice je vždy hluboký zásah do dětské duše, který zanechává celoživotní stopy. Jak píše ve své knize Emoční rovnice terapeut Aleš Kalina: Děti vyrůstající výhradně v ženské péči si do života často nesou chronický hlad po otcovské autoritě a trpí hlubokou vnitřní nejistotou. Chybí jim přirozený protipól mateřské ochranitelské náruče, což mnohdy vede k neschopnosti zdravě se odpoutat a vybudovat si pevnou autonomní identitu. Tyto děti se v dospívání mnohem častěji potýkají s nevysvětlitelnými úzkostmi, pocity méněcennosti a celkovou emoční labilitou. U chlapců se absence mužského prvku projevuje tápáním ve vlastní mužské roli, potížemi s respektováním autorit a nezřídka i sklonem k destruktivnímu chování. Dcery naopak postrádají první zrcadlo ženské hodnoty v očích muže, kvůli čemuž v dospělosti často sklouzávají do závislých či citově chladných partnerských vztahů. Absence otce rovněž oslabuje přirozenou schopnost dítěte čelit riziku, zvládat stresové situace a zdravě si obhájit vlastní hranice ve vnějším světě. V mnoha případech se v dětské psychice usadí skrytý pocit viny a přesvědčení, že táta odešel nebo chybí právě kvůli jejich vlastní nedostatečnosti. Ztráta jednoho z rodičovských pilířů navíc zvyšuje riziko psychosomatických potíží i sklonů k únikovým závislostem. Vymazání otce tak v dítěti vytváří permanentní existenciální prázdnotu, kterou nelze jednoduše zaplnit sebelaskavější mateřskou péčí. Je to celoživotní hendikep, který se v různých podobách promítá do každého dalšího mezilidského vztahu, jejž takový člověk v dospělosti naváže. 

Nenápadná novela sociálního inženýrství státu

O to znepokojeněji sleduji, jakým směrem se dnes ubírá oficiální státní politika. Přesně tento rozměr ve svém Facebook komentáři Co týden dal č. 36. – 2026. otevírá Mgr. Václav Krása, když upozorňuje na nenápadnou, ale o to nebezpečnější novelu zákona o specifických zdravotních službách, kterou Ministerstvo zdravotnictví poslalo do připomínkového řízení. Jde o krok, který má umožnit asistovanou reprodukci ženám zcela bez mužského partnera. Dosavadní praxe vyžadovala písemnou žádost ženy a muže, čímž medicína pomáhala párům překonávat neplodnost jako zdravotní hendikep. Nyní se však celá podstata asistované reprodukce obrací naruby. Z léčebné metody se stává nástroj sociálního inženýrství, kdy ministerstvo dokonce neváhá označit absenci muže za objektivní překážku, kterou má moderní medicína překonávat.

Rozpor s mezinárodním právem a zájmy dětí

Tento přístup je absurdní a představuje přímý útok na tradiční rodinu. Stát se zde pokouší zákonem kodifikovat vznik neúplné rodiny již v samotném okamžiku početí. Jak správně připomíná Václav Krása, důvodová zpráva se naprosto míjí s Úmluvou OSN o právech dítěte. Ta přitom v článcích 3 a 7 výslovně garantuje nejlepší zájem dítěte a jeho nezadatelné právo znát oba své rodiče a být jimi vychováváno. Navrhovaná právní úprava však s otcem předem vůbec nepočítá a záměrně vytváří generaci dětí, které budou o mužský prvek a poznání svého původu programově ochuzeny. Je alarmující, že se takto zásadní změna společenského paradigmatu neřeší v rámci hluboké celospolečenské diskuse, ale proklouzává pokoutně skrze technickou novelu. Ignorance většiny státních institucí, z nichž pouze zlomek podal zásadní připomínky, jen dokazuje povrchnost dnešní správy věcí veřejných.

Ztráta biologického i právního otce

Na tato varovná slova navazuje také analýza Aliance pro rodinu, která odkrývá další právní a faktické absurdity tohoto legislativního záměru. Současné české rodinné právo totiž stojí na domněnce otcovství, kdy je za otce dítěte narozeného ze zákroku považován muž, jenž k asistované reprodukci udělil písemný souhlas. Pokud však zákon umožní podstoupit umělé oplodnění samostatné ženě, žádný muž souhlas neuděluje a neexistuje žádný právní institut, jak otcovství určit. V kombinaci s anonymitou dárcovství spermií tak stát vědomě a plánovitě vyrobí děti, které nikdy v životě nezjistí svou genetickou identitu a nebudou mít tátu ani na papíře. Tím dochází nejen k popření článku 7 Úmluvy o právech dítěte, ale i článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, jež garantuje právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na znalost vlastního původu.

Falešná náplast na demografický pokles

Zástěrka, kterou předkladatelé používají, se opírá o alarmující demografickou krizi a propad úhrnné plodnosti v České republice na hodnotu 1,28 dítěte na ženu. Jenže představa, že reprodukční kliniky spasí vymírající společnost, je naprosto lichá. Zahraniční zkušenosti ze zemí s velmi liberální legislativou, jako je například Španělsko s porodností okolo 1,2 dítěte na ženu, jasně dokazují, že otevření reprodukce samotným ženám křivku demografického poklesu nezvrátí. Skutečným kořenem demografického úpadku totiž nebývá neplodnost jednotlivců, nýbrž fakt, že stabilní úplné rodiny z ekonomických a sociálních důvodů upouštějí od druhého či třetího dítěte. 

Ekonomická nejistota a absence druhého pečovatele

Záměrné zakládání neúplných rodin s posvěcením státu navíc vystavuje tyto děti enormním praktickým a existenčním rizikům. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že materiální deprivací trpí 21,7 % neúplných rodin ve srovnání s pouhými 5,6 % rodin úplných. Tvrzení předkladatelů, že novela nezatíží veřejné rozpočty, je proto evidentní nepravdou, neboť společnost bude muset sanovat narůstající počet sociálně zranitelných domácností. Vedle ekonomického strádání vyvstává i zcela elementární otázka bezpečí dítěte. Osamělá matka představuje pro dítě jediného zákonného zástupce a jedinou pečující osobu. Pokud ji postihne náhlá těžká nemoc, úraz nebo dlouhodobá hospitalizace, dítě zůstává samo a v zázemí rodiny není nikdo, kdo by péči ze dne na den přirozeně převzal.

Nenahraditelná role otce v psychice potomka

Zcela nenahraditelná je pak psychosociální dimenze, kterou moderní ideologie tak lehkovážně bagatelizují. Dlouhodobé psychologické výzkumy a sociologická data, včetně poznatků studie ELSPAC, jednoznačně dokládají, že otec vnáší do vývoje dítěte jedinečné podněty. Prostřednictvím aktivních her, odvahy a jasného vymezování hranic rozvíjí u potomků zdravé sebevědomí, schopnost zvládat stres a adaptabilitu. U dětí vyrůstajících bez otce se naopak statisticky častěji objevují úzkosti, depresivní ladění a poruchy chování. Pro dívky je přítomnost otce nenahraditelným vodítkem pro navazování zdravých partnerských vztahů v dospělosti, zatímco u chlapců absence mužské autority nezřídka ústí v poruchy chování či vnitřní nejistotu.

Redefinice manželství a popírání reality

Tento trend navíc úzce souvisí s širší snahou o kompletní redefinici rodinného práva a manželství, o níž se vede tvrdý boj v Poslanecké sněmovně. Jak upozorňují zástupci Aliance pro rodinu, pod pláštíkem pokroku se zde systematicky hlasuje o popření biologické reality a upření základního práva dětí na mámu a tátu. Snaha nahradit přirozený řád právními kličkami vytváří ze zákona děti jako občany druhé kategorie, kterým je biologický rodič úmyslně vymazán ze života. Ať už jde o legalizaci dětí počatých formou komerčního náhradního mateřství v zahraničí, nebo o účelové obcházení role otce u stejnopohlavních párů, výsledek je tentýž: sobecké tužby dospělých jsou povyšovány nad přirozená a mezinárodně garantovaná práva bezbranných dětí. Ani dva sebelaskavější lidé stejného pohlaví nedokážou dítěti plnohodnotně nahradit chybějící pól druhého pohlaví, stejně jako ani dva úžasní tátové nikdy nenahradí mámu a dvě mámy nenahradí tátu.

Dítě není spotřební zboží

Dítě zkrátka není spotřební zboží ani hračka pro ukrácení samoty, na kterou vzniká automatický nárok na úkor jeho základních lidských potřeb. Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala podporovat manželství a stabilní rodinné prostředí jako nejlepší zázemí pro novou generaci, avšak kroky některých resortů jdou přímo proti vlastním proklamacím. Dítě je dar lásky, nikoli laboratorní produkt živé hmoty. Pokud stát rezignuje na ochranu přirozeného řádu a začne vědomě vymazávat táty ze života dětí ještě před jejich narozením, páchá tím neodpustitelný prohřešek na těch nejzranitelnějších. Místo toho, aby legislativa chránila základy, na nichž naše civilizace po staletí stojí, otevírá dveře nebezpečným sociálním experimentům, jejichž negativní důsledky ponesou především bezbranní potomci. Každé dítě si zaslouží vyrůstat v prostředí, kde má přístup k oběma rodičovským vzorům, protože jedině souhra mužského a ženského principu vytváří přirozený základ pro zdravý duševní vývoj, vnitřní odolnost a pevný charakter. Naše společnost dnes více než kdy jindy potřebuje zdravé, sebevědomé a emočně vyrovnané jedince, kteří vzešli z harmonických a funkčních rodin tvořených otcem a matkou, nikoli z uměle konstruovaných pseudorodin o jednom osamělém rodiči nebo ze stejnopohlavních svazků, jež biologickou realitu programově popírají.

Hlas voliče

Mlčet v této chvíli znamená tiše souhlasit s demontáží přirozeného řádu a práv dětí. Pokud nám záleží na tom, aby dětem zůstalo nezadatelné právo na mámu i tátu, musíme dát svůj hlas jasně slyšet. Napište poslancům, v prvé řadě těm ze svého vlastního volebního kraje, a vyzvěte je k jednoznačnému odmítnutí asistované reprodukce pro ženy bez partnera v novele zákona o specifických zdravotních službách.

Jako voliči je přímo vyzvěte, aby hlasovali proti vypuštění dosavadní podmínky společné žádosti muže a ženy. Důrazně poukažte na to, že stát nesmí zákonem vědomě vyrábět děti bez biologického i právního otce a flagrantně tím porušovat mezinárodní Úmluvu OSN o právech dítěte. Připomeňte jim, že posláním asistované reprodukce má být výhradně léčba neplodnosti párů, nikoli nezodpovědné sociální inženýrství. Umělé vytváření jednorodičovských domácností demografickou krizi nevyřeší, pouze dramaticky zvýší riziko materiální deprivace a přinese závažné psychické dopady na další generaci vyrůstající bez otcovského vzoru. Z vašeho osobního dopisu musí jasně a nekompromisně vyplynout žádost, aby poslanec při projednávání tento nebezpečný sporný bod odmítl a důsledně trval na zachování tradičního a osvědčeného modelu rodiny.

Zdroje:

https://ales-kalina.cz/blog/deti/otcovska-laska-a-jeji-absence-kdyz-chybi-druhy-pilir-bezpeci/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ale%C5%A1_Kalina

https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-jak-se-nepritomny-otec-v-detstvi-podepisuje-na-nasem-mozku-40411147

https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-jak-se-nepritomny-otec-v-detstvi-podepisuje-na-nasem-mozku-40411147

https://alipro.cz/pravo-ditete-na-oba-rodice-nebo-zdanlive-jednoduche-reseni-krize-porodnosti/?hl=cs-CZ

https://alipro.cz/redefinice-rodicovstvi-jde-do-finale/?hl=cs-CZ

https://www.prevence-praha.cz/vyzkumy-cssp-pcpp/641-deti-rodicu-s-dusevnim-onemocnenim-ceska-studie-ukazuje-dopady-na-kvalitu-zivota-i-vyznam-vcasne-podpory.html

Vložil: Marek Dobeš