Štěpán Cháb: Aport pro kočku. Komentář

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ministr zahraničí Petr Macinka

Ministr zahraničních věcí Petr Macinka si jako fotogenický delfínek minulý týden hned dvakrát zaskotačil před kamerami a jednou šel do práce, kde pokračoval v tradici novodobé české diplomacie, fungující na hvízdnutí z Berlína nebo Bruselu. Nepochopil situaci, světové dění a ani svou vlastní roli.

Nejdřív se Petra Macinky zmocnilo temné vzrušení. Na rozhovor ho pozval tajemný Thomas Paukner. Petr se stane součástí spiknutí proti bývalé vládě, zapustí kořeny u zakukleného anonyma. Je na té správné straně. To, že naskočil na vějičku provokatéra Oganesjana, který jen nandal svému bratru ve zločinu Pšenákovi punčochu na hlavu, jen dotvrzuje skutečnost, že Petr Macinka naprosto nepochopil, do jaké role se po volbách dostal.

Jistý talent pro nechtěnou komiku pak odhalil při rozhovoru pro Českou televizi, kde byl zpovídán stran svého výletu mezi maskované poberty. Neustále hovořil o tom, že má v kapse tlačítko a že kdyby něco, mohl by ho použít a vidělo by se. K tomu neustále dodával, že disponuje nejen tlačítkem, ale i dalšími tajemnými možnostmi, o kterých ovšem nemůže mluvit. A já si na jeho místě představuju mohykány diplomacie a říkám si – božínku, to máme na ministerstvu ale tele. Ona ta opozice má vlastně pravdu, on se chová skutečně jako dětina.

A pak přišla práce. Petr Macinka zavítal na ministerstvo, zasedl za stůl, zapnul denní zpravodajství a dočetl se z nějaké berlínské PR agentury, že za zbabraným útokem na letiště v Lipsku stálo Rusko. Zbabraný útok? Popišme si to, co víme. Provrtaná konzerva se semtexem přilepená k dronu. Ten při letu naboural, spadl na zem. Tam ho za pár hodin našel řidič autobusu a dron rozšlápl. To vše jako útok na prázdné dopravní letadlo. Na základě nepřímých a hlavně nepředložených důkazů pak před volbami zdivočelá tajná služba Německa oznámila, že to byl dron bezesporu ruský. Dá se s úspěchem pochybovat o hodnověrnosti takového tvrzení.

U Nord Streamu také měli hned všichni jasno, kdo za útokem stojí. Rusko. Ač to nedávalo smysl (a později bylo vyvráceno). Stejně jako dnes. Co by Rusko získalo na tom, kdyby v Německu vybuchlo letadlo? Vyvolalo by válku s NATO? Proč by to dělalo? Na druhou stranu, kdyby inscenaci útoku měli v režii Ukrajinci, získají velkou podporu Německa a na chvíli se zase oživí zájmy je masivně podporovat. Když se to hodí na Rusko.

A jaký zájem by mělo Německo na podobné inscenaci? „Proruská“ AfD měla před volbami a její preference byly závratné. A nemohlo by to být chápané jako nátlak na voliče, aby se „proruské“ AfD lekli a u voleb to radši zase naházeli greendealovým a wirschaffendasovým likvidátorům německé prosperity? Tam je ten zájem mnohem hlubší a smysluplnější.

Dá se to postavit i na obhajobě ruské stopy ze strany Jiřího Pospíšila z TOP 09, který v debatě v České televizi odmítl soudní přezkum a pravil, že bychom neměli spoléhat na soudy a jejich mnohé opravné prostředky, protože by se to táhlo a protože bychom mohli ve výsledku zjistit, že je ta ruská stopa neprokazatelná. A to by bylo, abychom si nechali narušovat naši víru nějakou zatrachtilou realitou.

Na tom jde vidět, že ani takový činovník ideologicky velmi zapálené TOP 09 si není jist, ani jeho nepřesvědčily tajné služby Německa. Prostě věří, že to tak je. Jako věřil tomu, že si Rusové odpálili Nord Stream? Podepsal by svého času Němcům i útok na Gliwice? To už není právní stát, to je čisté náboženství. Důkazy nepotřebujeme, soudy zdržují, viník je určen politickým usnesením. Kdo pochybuje, je kacíř. Jak to, že po takovém divadle není nablito v alejích?

Co na to Macinka? Zašátrá v ministerské almaře, vyndá z ní hodnotový kostým, co tam zapomněl jeho předchůdce Lipavský, a jme se z pozice vrchního blba vyprávět ruské velvyslankyni, že její národ je zlý, ošklivý a nikdo ho nemá rád a brzy, brzy jej utlučeme těmi našimi hodnotami. A basta. Nepoloží si otázky, není kritický, není to politik, ale politický kašpar. Jako jeho předchůdce. Škoda. Česká (kdysi) vysoká škola diplomacie je opět k nalezení ve sklepení Černínského paláce, kde je opět pod perverzním dohledem politruků. Roubík jako hlavní prostředek.

Institut předvolání velvyslance cizí mocnosti na ministerstvo zahraničí byl v klasické diplomacii vnímán jako krajní nástroj těsně před přerušením diplomatických styků, ke kterému se přistupovalo výhradně s nevyvratitelnými důkazy na stole. V evropské diplomacii po roce 2022 se z toho stal běžný nástroj domácího politického PR. Ministr si pozve velvyslance ne proto, aby něco reálně vyřešil, ale aby mohl do hodiny vydat tiskovou zprávu na sociální sítě s fotkou přísného pohledu a dokázat domácímu publiku svou hodnotovou nasupenost. Skutečná diplomacie tím končí a začíná estráda. A Macinka má estrády očividně rád.

Z Berlína pískli? Zavolali aport? Petr Macinka hned vyběhl a utíká, utíká vstříc fialovské pochvale a podrbání za ouškem. Ukázal tím vlastní malost, která se přelila automaticky na malost českou.

Jsme tam, kde jsme byli. Už zase politici bez vizí i bez schopností. Politici bez důstojnosti a bez elementárního chápání toho, proč a jak mají zastávat jim svěřený úřad.

Dnes na Opiniu řeším Smetanu. A Zemana. A to, zda by neměl chodit celý nahatý. K vidění i obludný dvojí metr těch našich médií. Nakoukněte. 

Vložil: Štěpán Cháb