Odvážný Moravák uspořádal mejdan pro celý úřad. Tajnosti slavných
04.09.2026
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Zdeněk Braunschläger s Milenou Kleinerovou v televizní dramatizaci románu Norberta Frýda z roku 1971 Kat nepočká, inspirovaném tragickým osudem herečky Anny Letenské
Nejdřív zaúřadoval Tomáš Baťa, za války Slovenský štát a nakonec začali házet klacky pod nohy komunisté. Když si ale odvážný Moravák něco usmyslel, klidně se vypravil rovnou k ministrovi.
Ve středečním vzpomínání mě Jaroslav Moučka přenesl z Takové normální rodinky do Chalupářů, kteří se k nám také stále dokola vracejí a jsou zárukou sledovanosti. Jedním z důvodů je plejáda úžasných herců, kteří se na projektu režiséra Františka Filipa z roku 1975 podíleli. Kromě těch hlavních, od Josefa Kemra přes Jiřího Sováka po Jiřinu Bohdalovou, se k nám ale vrací i celá řada skvělých osobností, jejichž tváře a výkony se nám navždy zapsaly do paměti, se jméno už to ale občas bývá horší. Třeba u muže, který stál u zrodu legendárního pražského divadla Semafor, na vlastní kůži prožíval nejslavnější éru Činoherního klubu, a pak hrozilo, že mu soudruzi naúčtují miliony. Nebo si vzpomeňte na faráře Kellera z historického dramatu Habermannův mlýn, který získal v roce 2010 vedle šesti Českých lvů a Ceny filmové kritiky také cenu Židovské oko za nejlepší celovečerní film na izraelském filmovém festivalu World Jewish Film Festival. Co je pro život nejdůležitější? „Nešprajcovat se tomu, co vám sudičky do života nakdákají,“ říkal herec a scenárista Zdeněk Braunschläger.
Tomáš Baťa ničitel
Narodil se 30. ledna 1932 v jihomoravských Boskovicích, kde se jeho rodiče seznámili. Maminka ale byla Vídeňačka a v rakouské metropoli se vyučila u svého strýce, který vlastnil restauraci, řeznictví a uzenářství. Otec založil v Boskovicích obchod s obuví, jeho podnikání ale nepřála doba. Jen o pár měsíců později totiž začal Tomáš Baťa prodávat svoje výrobky, které byly výrazně levnější než ručně šitá obuv, kterou nabízel Zdeňkův otec. Jeho dodavatel ale logicky svoje výrobky zpátky nechtěl, takže obchod brzy zkrachoval. Finanční situace rodiny byla rázem velmi dramatická, a tak maminka s malým Zdeňkem odjela na Slovensko k dědečkovi, který koupil na hranici s Maďarskem na Žitném ostrově rozsáhlé pozemky. V podnikání se mu dařilo, takže dcera mohla založit koloniální obchod. Brzy ale vypukla druhá světová válka, vznikl fašistický Slovenský štát a rodina musela Slovensko narychlo opustit.
Osudná ranní polévka
Krátce pobyli v Boskovicích, a pak se přesunuli do Třebíče, kde otec založil na Karlově náměstí řeznictví a uzenářství. „Táta si vymyslel, že v sedm hodin ráno otevře a bude prodávat lidem, kteří z celého okresu jezdili do Třebíče ráno autobusy, aby něco koupili. Táta otevřel kšeft a měl polévku a rohlík. Tento nápor skončil v osm hodin, takže když místní otevřeli obchod v devět hodin, tak táta měl vyděláno, “ zavzpomínal v roce 2017 v rozhovoru pro projekt neziskové organizace Paměť národa Příběhy 20. století. Kdosi ho ale udal, takže byl zatčen gestapem a uvězněn v koncentračním táboře Dachau. Naštěstí přežil, poklidný život v osvobozené vlasti ale neměl dlouhého trvání. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl obviněn ze spolupráce s gestapem, dům i obchod byl zabaven a rodina se musela vystěhovat do Přímětic u Znojma. A dospívající Zdeněk, který začínal během studia obchodní akademie hrát s ochotníky, byl vyloučen ze školy těsně před maturitou.
Člověk z půdy:
Jak ukecat ministra
Studium na vysoké škole se kvůli špatnému kádrovému profilu ztrácelo Zdeňkovi v nedohlednu, a tak se rozhodl ke kroku, který působí téměř jako ze světa fantazie. Prostě požádal o přijetí u neblaze proslulého komunistického ministra Zdeňka Nejedlého. Na přijetí čekal tři dny, hned začátek se schůzky se ale prý příliš nepovedl. „Chtěl vědět, co chci. Řekl jsem, že chci studovat na vysoké škole a jsem přesvědčen, že toho dosáhnu, i když on tu třeba už nebude. Rozčileně mi odsekl, že tak drzého spratka ještě nezažil. Povídá mi: Kdybych byl tvůj táta, tak tě spráskám. To nemáš ani úctu ke stáří? Řekl jsem, že to není drzost, ale zoufalý pokus o spravedlnost. A že úctu ke stáří mám,“ prozradil. Vytouženou obchodní akademii mu sice Nejedlý zakázal, poslal ho ale k děkanovi brněnské JAMU Antonínu Kuršovi s pokynem, že pokud složí talentové zkoušky, může být přijat ke studiu. Zdeněk se představil monologem ze Strakonického dudáka a uspěl. A delegaci třebíčských komunistů, kteří nebyli líní jet do Brna proti rozhodnutí osobně protestovat, prý Kurš vyhodil.
První večer se Semaforem
Po absolutoriu získal první angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků. „To bylo moje šťastné období, hrál jsem velké role. Hodně jsem se za těch pět let v Brně naučil,“ přiznal. V roce 1955 poprvé stanul před filmovou kamerou jako Vojta Dufek v dobrodružné kriminálce režiséra Jiřího Sequense staršího Větrná hora. Krátce poté se přesunul do Prahy, kde se stal jedním ze zakladatelů legendárního divadla Semafor a zahrál si v jeho prvním představení Člověk z půdy. Ze Semaforu ale brzy odešel do Divadla na Vinohradech a v roce 1965 se přesunul do Činoherního klubu, v němž pak působil až do roku 1973. Současně spolupracoval s Filmovým studiem Barrandov, takže ztvárnil více než čtyřicet vedlejších rolí, mimo jiné například Hanzlíka v komedii Tři chlapi v chalupě, reportéra v Dámě na kolejích či rádce v hudební pohádce Šíleně smutná princezna.
Mejdan pro stavební úřad
V roce 1960 se mu mimo jiné podařil neuvěřitelný kousek, když získal povolení ke stavbě půdního bytu přímo v zadním traktu na pražském Václavském náměstí. „Nakonec se to podařilo díky panu Pavlíčkovi z baru hotelu Palace,“ prozradil idnes.cz. „Poradil, abych všechny schvalovatele bytu pozval na tu špinavou půdu, že jim udělá hostinu. Prkna na té půdě potáhl bílými ubrusy a ve fraku servíroval na stříbře. Přibrali jsme i krásné slečny. Běhaly tam polonahý, měly na sobě jen krátké zástěrky. Já tam pozval hlavního architekta města i celý stavební úřad z Prahy 1. A teď to začalo. Šampaňské, kaviár, zazpívali Walda Matuška s Evou Pilarovou, kteří si tam pak se mnou taky udělali byty. Měli jsme co dělat, abychom opilé hosty rozvezli domů. Druhý den ráno byla stavba bytu schválená.“
Pokračování ve pondělí 7. září
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, Paměť národa)
Vložil: Adina Janovská