Štěpán Cháb: Láska k EU láme rekordy. Komentář

Foto: Pixabay

Popisek: EU prapor

Z Evropské unie zase vypadlo nařízení, které má za cíl prohloubit naši lásku k ní. Nařízení o obalech a obalových odpadech. To fakticky ruší volný oběh zboží a peněz mezi členskými zeměmi.

Věc se má následovně. Máte malý e-shop, jste malý podnikatel, výrobce, který by rád nabídl své výrobky maximálnímu možnému počtu zákazníků. Nejlépe v celé EU. Lehká pomoc, jsme v EU a v ní je přece zaručen volný koloběh zboží i peněz. Cesta k tomu, aby malý výrobce mohl na své šikovnosti zbohatnout. Nebo se alespoň důstojně uživit.

Jenže pak přijde nařízení o obalech a obalových odpadech, které vešlo v platnost 12. srpna a to v platnost bez nutnosti implementace do národních legislativ. Co nařízení nařizuje? Každý prodejce přes e-shop produkuje obalový odpad. A každý majitel takového e-shopu musí za odpad nést zodpovědnost. To znamená, že prodejce musí mít k dispozici technickou dokumentaci k obalovému materiálu a EU prohlášení o shodě. To zase znamená, že z každého i sebemenšího prodejce se musí přes noc stát expert na odpadovou politiku jadnotlivých členských zemí. 

Navíc musí disponovat v každé jednotlivé členské zemi svým autorizovaným zástupcem, který bude v té které zemi k zastižení, bude e-shop registrovat v národních registrech, bude podávat pravidelná hlášení, bude podávat vyúčtování a hradit recyklační poplatky a bude právně a administračně odpovědný za bezchybný chod celého toho cirkusu. Přičemž si nejde vyřídit jednotného zástupce pro všechny země. Každá má trochu jiná pravidla a trochu jiné postihy. A tak si musíte zaplatit v každé členské zemi EU po jednom zástupci. A protože lidé jsou podnikaví, už vznikají agentury, které vám za mírný poplatek zastupování zařídí.

Poplatek se pohybuje mezi 200 až 300 eury ročně. To není tak moc? No, vynásobte si to šestadvaceti. Můžete se dostat až na 200 tisíc korun ročně jen na poplatcích za agenturní zastupování v jednotlivých zemích. Na to rozhodně malý e-shop prostě nemá. Ale ceny mohou i šplhat do nadoblačných výšin. Chcete prodávat do Německa? Tady je nabídka místního zastupování o renomované společnosti. Jen 1000 euro ročně. Výhodou je, že tahle společnost vás bude zastupovat ve všech zemích EU. Za každé zastoupení v každé jedné zemi bude chtít 1000 euro. To dělá jen 650 tisíc ročně. To je bratru za pakatel. Ale zase je to certifikovaná firma, které dala EU štempl na její činnost. To jednoho potěší.

Jen poplatek a tím to hasne? Ale vůbec ne. Pak platíte za jednotlivé zásilky drobný poplatek za recyklační procesy. 

Nově také prodejce nesmí jako výplňový materiál do zásilky zmuchlat staré noviny. Ty totiž nejde nikterak prokázat. Prodejce musí mít štempl, že do zásilky nasypal certifikovaný odpadový materiál.

Představme si to. Šikovná paní sedává doma, z reproduktorů zní četba na pokračování, u ruky jí chladne kafíčko a ona vyrábí z bižu nápaditou brož. Ruční práce. Krásná práce. Velká představivost. Má malý e-shop, nabízí své výrobky po celé EU. A ano, už prodala i do jiných zemí, nejen do ČR. Sem tam se najde někdo ve Francii, někdo ve Španělsku, který si za těch pár stovek její práci objedná. Prodeje jsou sice malé, ale paní se jimi uživí. Teď, pokud bude chtít dál nabízet svou práci i v dalších členských zemích, musí rok co rok vypláznout minimálně 200 tisíc, s velkým servisem až 650 tisíc. Kde je vezme? No, nikde. Přestane nabízet svou práci v zahraničí a dál bude prodávat jen v ČR. Volný oběh zboží i peněz pro ni byl slavnostně ukončen.

Přitom nařízení výslovně zapovídá zavádět národní výjimky pro malé živnostníky. Logicky, jinak by se do toho vnesl bordel. No, ale nezavádí jednotná pravidla pro EU v obalových materiálech. Co to znamená? Každá země má vlastní specifické požadavky na značení obalů, třídicí piktogramy, národní registry a vlastní poplatky. Když chce český výrobce poslat jednu jedinou krabičku do Německa, musí se registrovat v německém registru LUCID a zaplatit tamnímu systému, pokud pošle zboží do Francie, musí řešit francouzský CITEO a specifické grafické symboly na krabičce. Pokud tyto národní formality nesplní, hrozí mu astronomické pokuty v řádu tisíců eur nebo zablokování platebních bran. To je paráda, že?

To vše v rámci cíle co nejvíc omezit plastový odpad a podpořit recyklaci. A odpad nejvíc omezíme tím, že jej nebudeme produkovat. To ví každé malé dítě. A abychom neprodukovali odpad, neměli bychom produkovat ani obalové materiály. A abychom neprodukovali obalové materiály, mělo by být naším cílem i omezení počtu zásilek, e-shopů, malých výrobců. To přece dává smysl, ne?

A ne, nemusíme se bát. Nařízení zabije jen tu malou obživu paní odnaproti, která po večerech motá to své bižu. Korporát to neohrozí, ten pojede dál. Pro korporát volný oběh peněz a zboží neskončil. Pro paní s bižu ano.

Volný pohyb zboží, který byl po desetiletí oslavován jako největší hmatatelný přínos evropské integrace pro obyčejného člověka, se tímto v tichosti ruší. Místo volného trhu nastupuje éra digitální a administrativní buzerace, kde hranice států znovu ožívají – nikoliv v podobě celnic a závor, ale v podobě formulářů, agenturních poplatků a hrozeb likvidačních pokut pro ty, kteří se provinili tím, že chtěli svou poctivou prací oslovit zákazníka za hranicemi.

Přičemž princip volného pohybu zboží byl jedním ze čtyř základních pilířů, na kterých stály už Římské smlouvy z roku 1957 a vznik Evropského hospodářského společenství. Cílem tehdejších zakladatelů bylo odstranit jakékoliv překážky, které by znevýhodňovaly obchodníka z jedné země při prodeji v zemi druhé. O sedmdesát let později se unijní aparát dostal do stádia, kdy vytvořil tolik administrativních bariér a národních registračních povinností, že je pro malého českého živnostníka administrativně i finančně jednodušší poslat balíček do Japonska nebo Švýcarska než k sousedům na Slovensko či do Rakouska.

A tak nám zbyl už jen volný koloběh lidí. Někde na Ceutě se do EU nalodí a pak už si to šněrují tam, kam je srdce táhne. To zní jako výhra.

Skutečně nás nevedou osoby se sníženou úrovní příčetnosti?

Na serveru Opinio dneska řešíme migraci. A jednu hollywoodskou hvězdičku v obětí neziskovek. Nakoukněte. Za případnou podporu moc děkuji.

Vložil: Štěpán Cháb