Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Oldřich Nový: Jak se jeho pejsek pro štěstí nadřel. Tajnosti slavných

21.08.2026
Oldřich Nový: Jak se jeho pejsek pro štěstí  nadřel. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Divadla Vítězslava Nezvala Karlovy Vary - Miroslav Tůma

Popisek: Oldřich Nový v roce 1965, v hlavní roli slavné konverzační komedie Mary Chase Harvey a já, kterou v karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala také režíroval

Kde se vzal drobný amulet, který mu zůstal jako jediný, poté, co v boji s nacisty ztratil vliv i dobře utajený přítel? „Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze,“ nepřestal opakovat své životní krédo, o jehož naplnění snil marně.

Pokračování ze středy 19. srpna

V rámci takzvaného konečného řešení židovské otázky, plánu na vyvraždění všech Židů v Evropě, nakonec neunikli ani Oldřich Nový a milovaná manželka. Oldřich svou Alici neopustil, ani když bylo v roce 1944 rozhodnuto o její deportaci, a šel do transportu s ní. Nejprve byli odvezeni do tábora pro manžele ze smíšených manželství a tzv. míšence, pak ale stejně byli rozděleni. Oldřich byl deportován do Hagiboru a poté do Osterode v Sasku, jeho žena do Terezína. O malou Janu se v té době staral majitel továrny na skelný papír v lázních Bělohrad Osvald Lelek s mamnželkou. „Máti musela nosit žlutou hvězdu a téměř nikam nemohla, takže jsem všude chodila jen s tátou. V lednu 1945 ho ale nacisti poslali do internačního tábora. Když se přišel se mnou rozloučit k mé postýlce, tušila jsem nějaké nebezpečí a dala jsem mu na cestu fosforeskujícího pejska v takové kožené taštičce, kterou si pověsil na krk. S tím talismanem ode mě se pak vrátil a říkal, že mu přinesl štěstí. Taštičku mám schovanou dodnes,“ vypráví Jana Včeláková na oficiálních webových stránkách, věnovaných jeho životu a kariéře.

Nevratné škody

Manželé sice válku přežili oba, Alice ale ztratila polovinu rodiny včetně milovaného otce. A když po rocích útoků, věznění a ztrát konečně nastalo uvolnění, vypukla u ní naplno schizofrenie. A vystupňovala se i její žárlivost na nevlastní dceru. Oldřichovo galantní chování k Janě ji popouzeno, jako by v ní neustále viděla její matku a považovala ji za sokyni. Proto Janu nechal raději odvézt do internátní klášterní školy v Horažďovicích. Tam v době očkování proti neštovicím onemocněla chřipkou, a přesto dostala vakcínu, která oslabila její organismus a bezprostředně ohrozila její život. Následovala revmatická horečka a zánět srdečního svalu, rok proležela na dětské klinice a nemoc jí zkomplikovala zdravotní stav na celý zbytek života. Přesto se Alice s Oldřichem právě kvůli ní často hádali, takže se ve dvaadvaceti letech rozhodla z domova odejít. Vybrala si město otcova mládí, našla si práci u Brněnských veletrhů a v Brně se také provdala. Oldřich zůstal po boku své nemocné ženy až do konce, a když Alice v roce 1967 zemřela, nesl to velmi těžce. Jana se vrátila do Prahy až po osmnácti letech, když už byl sám a nemocný.

Hrdina od Lanďáka

I po válce Oldřichovo divadlo prosperovalo,  po převratu v únoru 1948 ale komunisté prohlásili operetu za paumění, a tak se rozhodl raději divadlo darovat i s celým inventářem státu. Přijal nabídku karlínského Estrádního divadla, v kterém působil jako umělecký šéf společně s Janem Werichem a často hostoval v Brně, Plzni a Karlových Varech. V roce 1954 byl jmenován uměleckým ředitelem Hudebního divadla Karlín, v němž uváděl klasické operety s baletem a přepychovými kostýmy. V letech 1959-1964 stál také v čele nově založeného oddělení hudební komedie na Pražské konzervatoři a koncem šedesátých let hrál v pražském Činoherním klubu hlavní postavu ve hře Hodinový hoteliér. Režíroval ji Evald Schorm a říká se, že ji Pavel Landovský pravděpodobně napsal přímo Oldřichu Novému takzvaně na tělo.

 

Pytlákova schovanka:

Gentleman vyšel z módy

Únorový převrat ale definitivně zazvonil umíráčkem jeho dosavadní filmové kariéře. S uhlazeným gentlemanem byl konec, před kamerou ho nahradili hrdinové socialistické práce v montérkách. V roce 1949 si ještě stihl zahrát hlavního hrdinu ve skvělé parodii Martina Friče na slaboduchá prvorepubliková melodramata Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, pak už si musel nadlouho na dobré role nechat zajít chuť. Noví šéfové kinematografie o něj nestáli, a tak nasměroval svoji veškerou tvůrčí invenci i energii do divadla. Hostoval po celé republice, režíroval několik úspěšných her a mnohokrát sklidil úspěch jako představitel hlavního hrdiny. Několik posledních příležitostí mu nabídla i televize, například nápadníka Zdeňkovy tetičky, vrchního účetního Jana Koníčka, v nestárnoucí mikrokomedii spisovatelky Fan Vavřincové a režiséra Jaroslava Dudka Taková normální rodinka.

Rozloučení s Formanem

S elegancí a nadhledem se Oldřich Nový dokázal vypořádat s nejedním problémem, pouze dvě rány osudu nebyl schopen akceptovat a smířit se s nimi. Tou první byla smrt milované Alice, druhou neodvratně se blížící stáří. Nad vodou ho dlouho držela společnost, pak ale nastal osudový den. „Jednou šel ulicí a v Pražské třídě uslyšel, jak ho skupinka dívek, která ho míjela, neuctivě okomentovala. Ta děvčata samozřejmě nevěděla, o koho jde. Tohle ho naprosto zdrtilo,“ prozradil Ondřej Suchý na svých webových stránkách. Od té chvíle už neopouštěl byt v pražské Maiselově ulici, navštěvovat ho směla jen dcera Jana a pár přátel. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, léta totiž trpěl dědičnou rozedmou plic, takže mu za války velmi uškodila práce ve vápencových lomech. Poslední, kdo ho směl navštívit, byl slavný režisér Miloš Forman. Pět dní poté se Oldřichu Novému udělalo špatně, do nemocnice ho dovezli už v bezvědomí a 15. března 1983 v půl deváté večer zemřel.

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, České divadlo, Národní divadlo Brno, Moravská zemská knihovna, Romana Pavlíčková: Oldřich Nový a brněnská meziválečná opereta, Katedra divadelních studií FF MU Brno 2013, Blanka Kovaříková: Tisíc tváří Kristiána: po stopách Oldřicha Nového, semanovice.cz, Viktor Kudělka: To byl český milovník, Ladislav Tunys: Oldřich Nový - jen pro ten dnešní den, Ivo Osolsobě: Muzikál je, když…, Blanka Kovaříková: Největší tajemství Oldřicha Nového, Pavel Jiras, Josef Frais: Oldřich Nový - Obrazový životopis)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská