Oldřich Nový a utajený muž, který ho chránil. Tajnosti slavných
19.08.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu - Lucernafilm
Popisek: Oldřich Nový s kolegyní a kamarádkou Adinou Mandlovou v komedii z roku 1939 Kristian. Ve stejnojmenné divadelní hře francouzského dramatika Yvana Noého si v Komorním divadle krásku z lepší společnosti, která si tajemného Kristiana nechce nechat uprchnout, zahrála Nataša Gollová, kterou ve filmové adaptaci režisér Martin Frič proměnil v Kristianovu zakřiknutou manželku Mařenku.
Šuškalo se, že v jeho hájení před nacisty měla prsty hlavně Adina Mandlová, mezi jejímiž ctiteli byl nejeden nacistický pohlavár. Nejvýznamnější roli ale sehrál někdo jiný.
Pokračování z pondělí 17. srpna
Druhá polovina třicátých let zahájila v životě zbožňované hvězdy nejnáročnější životní etapu. K zaručené návštěvnosti biografů už stačilo jeho jméno na plakátech, takže po tchánově finanční „injekci“ začalo prosperovat i Nové divadlo Oldřicha Nového. Oldřich, který podobně jako dříve v Brně vsadil na návrat operety a vkusné společenské komedie, se obklopil dobrými herci a stal se hlavní hvězdou. V pozadí stála jeho milovaná Alice, která měla na starosti nejen hospodaření, ale i veškerý obchod a propagaci. A současně působila jako překladatelka pod pseudonymem Valentová, který si zvolila podle rodného příjmení Oldřichovy matky. Jenže zatímco česká kultura košatěla, nad Evropou se rychle stahovala černá mračna nacismu.
Biograf a divadlo jako spojené nádoby
Málokdo už dnes ví, že láska k filmu přivedla Oldřicha poprvé před kameru už v němé éře. V roce 1922 ztvárnil jednu z vedlejších postav v komedii Neznámá kráska, který natočil Přemysl Pražský podle stejnojmenné frašky o téměř odhalené manželské nevěře. Na další příležitost si ale musel počkat až do roku 1934, kdy ho obsadil Vladimír Majer coby lupiče gentlemana, přezdívaného Monoklfredy, v komedii Rozpustilá noc. A tehdy také na filmovém plátně poprvé zpíval. Přesun do hlavního města v roce 1936 mu umožnil mnohem snadnější spolupráci s filmaři, takže natočil už během prvního roku čtyři úspěšné filmy včetně nezapomenutelné Uličnice či Rozkošného příběhu s Věrou Ferbasovou a postupně začala fungovat kulturní dialektika. Nadšené publikum biografů začalo být zvědavé i na jeho divadlo, jehož diváci zase zamířili i do kina.
Opereta pro kulturní lidi
Okázalost operetních scén nahradil Oldřich vkusným interiérem, afektovanost noblesním chováním a výstřednost elegancí. Jeho herci museli zvládnout plynulé přechody ze zpěvu k vtipné konverzaci, árie nahradil šanson, jemný humor, ironie a sebeironie chránily představení před laciným sentimentem a sladkobolnými milostnými „limonádami“. Jeho filmové úspěchy dokázaly divadlo tak naplnit, že už v roce 1936 vydrželo celou sezónu s jediným představením Další, prosím. A publicista Eduard Bass ho tenkrát ve své recenzi pro Lidové noviny dokonce nazval Operetou pro kulturní lidi. Hrálo se denně, v neděli navíc i dopoledne, a divadlo prosperovalo, takže myslelo i na své lidi. Dokonce v něm byl zaveden i tzv. prázdninový fond, do kterého přispívali všichni zaměstnanci a který byl určen k překlenutí doby, kdy se nehrálo. Jenže zatímco se Oldřichovi Novému dařilo a česká kultura košatěla, nad Evropou se rychle stahovala černá mračna nacismu.
Přítelkyně pana ministra:
Výzva k rozvodu
Zatímco divadlo prosperovalo a Oldřich zářil na stříbrném plátně, proti židovské nálady ve společnosti se stupňovaly. Koneckonců se táhnou celou novověkou historií. Už v roce 1215 zakázal církevní výnos Židům vlastnit půdu, takže jim zbyla k obživě jen řemesla a peněžnictví. A jakmile některému panstvu začaly chybět peníze, uspořádal protižidovský pogrom. Výjimkou nebyli ani nacisté, kteří vyhlásili v roce 1935 Norimberské zákony. Po Křišťálové noci v listopadu 1938, státem organizovaném pogromu v Německu a Rakousku, došlo i na Židy na našem území. První transport vyjel z území protektorátu už v říjnu 1939, po židovských rodinách přišla na řadu i smíšená manželství. A „árijského původu“ nebyla ani Oldřichova manželka Alice, která měla na starosti chod celého divadla, překládala hry a důsledně pečovala o manželovu elegantní image. Když ho nacisté vyzvali, aby se rozvedl, rázně odmítl a s pomocí přátel se mu několikrát podařilo odvrátit Alicin transport do koncentračního tábora.
Utajený ochránce
Šuškalo se, že velkou zásluhu na Alicině záchraně měla Oldřichova herecká kolegyně a kamarádka Adina Mandlová. Nejspíš vůbec nikdo tenkrát netušil, že v pozadí stojí další, mnohem vlivnější ochránce. Legendární partner femme fatale Marlene Dietrich, vlivný producent a a za války organizátor kultury a volného času Willi Forst, jenž svému příteli Curdu Jürgensovi moudře kladl na srdce: „Netoč žádné filmy, ve kterých jsou politické otázky. Jednou přijde den, kdy budeš muset odpovědět.“ S Oldřichem Novým se poznali během působení v Brně, kde Forst hrál v německém souboru, z kterého pak přešel do Vídně. „Nepřihlásil se k nacistům, ale díky líbivým vídeňským operetám, které v několika filmech režíroval, našel mocné přátele v nejvyšších kruzích. Sám pak zachraňoval Oldřicha Nového, kterého úřady vyzvaly, aby se se svou manželkou židovského původu rozvedl, a zachránil tím jak divadlo, tak sebe. To Nový důrazně odmítl, jinak by šla Alice okamžitě do transportu,“ prozradili Pavel Jiras a Josef Frais v knize Oldřich Nový - obrazový životopis.
Pokračování v pátek 21. srpna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, České divadlo, Národní divadlo Brno, Moravská zemská knihovna, Romana Pavlíčková: Oldřich Nový a brněnská meziválečná opereta, Katedra divadelních studií FF MU Brno 2013, Blanka Kovaříková: Tisíc tváří Kristiána: po stopách Oldřicha Nového, semanovice.cz, Viktor Kudělka: To byl český milovník, Ladislav Tunys: Oldřich Nový - jen pro ten dnešní den, Ivo Osolsobě: Muzikál je, když…, Blanka Kovaříková: Největší tajemství Oldřicha Nového, Pavel Jiras, Josef Frais: Oldřich Nový - Obrazový životopis)
Vložil: Adina Janovská