Oldřich Nový a bohatý bankéř, který ho koupil. Tajnosti slavných
17.08.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu - Elektafilm
Popisek: Oldřich Nový s Věrou Ferbasovou v roce 1937. V komedii režiséra Vladimíra Slavínského Falešná kočička si jako doktor Vladimír Přelouč hraje na pana Higginse z Pygmalionu a učí „dívku z lidu“ společenskému chování.
Do ženění se legendární Kristian nehrnul, přestože prý svoji životní lásku opravdu nadevše miloval. Nakonec ale budoucí tchán přece jen vymyslel, čím ho přesvědčit.
Pokračování z pátku 14. srpna
Možná vám titulek dnešního článku k pověsti legendárního prvorepublikového gentlemana ani trochu nesedí, i ta nejromantičtější láska ale tu a tam obchoduje s životní realitou. A právě to potkalo i Oldřicha Nového, který nejenže v pouhých šestadvaceti letech povýšil v Brně operetu na umění, ale také v moravské metropoli potkal životní partnerku. S Alicí Wienerovou-Mahlerovou se poprvé setkal v jejím ateliéru, když využil jejích profesionálních služeb, a na rozdíl od většiny žen byla výjimečná. Kolena se jí totiž nepodlomila, oči nezamlžily a vůbec ji neokouzlilo, jak se předváděl. Až po dlouhých desetiletích na něj dcera Jana v dokumentu Věčný Kristián Oldřich Nový prozradila, že ho slečna fotografka zaujala právě tím, jak ho dokázala srovnat do latě. Zastyděl se, koupil obrovskou kytici a šel se omluvit. A pak přicházel stále častěji.
Zeť hrál a tchán platil
V roce 1935 se vrátil do Prahy a převzal Nové divadlo ve Stýblově paláci na Václavském náměstí (dnešní pasáž Alfa), které bylo po necelé jedné sezóně považováno za absolutní propadák. Nešťastné bylo už jeho samotné umístění. Jen o pár desítek metrů dál sídlilo Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha, téměř stejně daleko na opačnou stranu zase D 35 E. F. Buriana a naproti Divadlo Vlasty Buriana. Není divu, že se ani Oldřichovi v takovém obležení zpočátku moc nedařilo, a tak budoucí tchán, bankovní ředitel Wiener, přišel s nabídkou: Půjčí mu provozní kapitál, když se s jeho dcerou konečně ožení. Svatba se uskutečnila 11. června 1936, v době, kdy už se naplno rozjížděla Oldřichova filmová kariéra. A jeho tchán, významný židovský bankéř, nejspíš už s velkými obavami sledoval nástup fašismu v Německu a tajně doufal, že sňatek s filmovou hvězdou jeho dceru ochrání.
Škola gentlemanů
Alice se starala v divadle o finance a reklamu, překládala divadelní hry a při jednáních v zahraničí dokonce dělala Oldřichovi tlumočnici. „Nebýt jejího vedení, kdo ví, zda by vydržel první léta,“ konstatoval uznávaný znalec českého hudebního divadla Ivo Osolsobě ve své knize, nazvané Muzikál je, když…, kterou vydalo v roce 1967 nakladatelství Supraphon. Až po filmových úspěších se ale konečně podařilo divadlo tak naplnit, že vydrželo s jedinou premiérou ročně. V roce 1936 se totiž Oldřich představil filmovému publiku jako komorník Alfons v komedii Hugo Haase Velbloud uchem jehly, jako hrabě Moretti v legendární Uličnici Vladimíra Slavínského, milionář Nerad v Rozkošném příběhu a sňatkový podvodník Gustav Horowitz v hudební komedii Karla Lamače Na tý louce zelený. Jeho kariéra filmové hvězdy se rozjela naplno a díky tomu začaly proudit davy i do jeho divadla. Okouzloval totiž především ženy svým šarmem a inteligentní ironií a traduje se, že vodily do hlediště jeho divadla své partnery, aby při sledování nejslavnějšího českého gentlemana konečně pochopili, jak se mají chovat k dámě.
Rozkošný příběh:
Tajemství v peřince
Filmy s Novým spolehlivě plnily kasy, na vstupenky do jeho divadla se stály fronty, jen velký sen o dítěti se mu nesplnil. Smířit se s tím ale nechtěl, a tak jednoho dne prostě přinesl domů v peřince miminko. A spekulace, kdeže se jeho milovaná Jana vlastně vzala, na sebe nenechaly dlouho čekat. Šuškalo se, že ji nejspíš měl s nějakou tajnou milenkou, podezřívána byla dokonce i jeho věrná přítelkyně, herečka Hana Vítová. Jak to bylo doopravdy, prozradila až po dlouhých desetiletích publicistka Blanka Kovaříková ve své knize Největší tajemství Oldřicha Nového. Jana se narodila 18. února 1937 v Rychnově nad Kněžnou a ve skutečnosti se jmenovala Blažena Jakešová. Její matka Anna Františka Hartmannová zemřela po porodu v pouhých devětadvaceti letech a stejně starý otec Jiří Antonín Jakeš se nedokázal, nebo možná ani nechtěl o další dítě postarat, protože měl doma už čtyřletá dvojčata. A tak ji nechal odvézt do kojeneckého ústavu v Krči a nabídl k adopci.
Žárlivost na celý život
Oldřich holčičku objevil v útulku na pražské Štvanici, za kmotru jí samozřejmě šla kamarádka Hana Vítová. Vztah Oldřichovy manželky k adoptivní dceři, která jí říkala máti, byl ale problematický. Během války přišla Alice o půl rodiny a nejspíš právě tyto hrůzné zážitky u ní zřejmě způsobily nejen zhoršení schizofrenie, ale také podivnou žárlivost vůči Janě. Oldřich se k ní choval stejně galantně jako ke každé jiné ženě a jeho manželku to popouzelo, jako by v ní neustále viděla ženu, která ji porodila, a považovala ji za sokyni v lásce. „My s tátou jsme o tom nikdy nemluvili a on sám se tématu vyhýbal. Mně stačilo, že jsem byla vždycky tátova, že mě měl moc rád a já měla ráda jeho,“ prozradila Jana až po Oldřichově smrti oficiálních webových stránkách, věnovaných jeho životu a kariéře.
Pokračování ve středu 19. srpna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, České divadlo, Národní divadlo Brno, Romana Pavlíčková: Oldřich Nový a brněnská meziválečná opereta, Katedra divadelních studií FF MU Brno 2013, Blanka Kovaříková: Tisíc tváří Kristiána: po stopách Oldřicha Nového, Viktor Kudělka: To byl český milovník, Ladislav Tunys: Oldřich Nový - jen pro ten dnešní den, Ivo Osolsobě: Muzikál je, když…, Blanka Kovaříková: Největší tajemství Oldřicha Nového)
Vložil: Adina Janovská