Legendární Oldřich Nový a jeho „nedůstojné“ role. Tajnosti slavných
14.08.2026
Foto: Se svolením České televize - Helm
Popisek: Oldřich Nový jako účetní Jan Koníček v seriálu Taková normální rodinka
Byl nejen skvělý herec, ale také vzor prvorepublikového gentlemana, z jehož pohledu ztrácely ženy všech generací dech. Vždy pozorný, dvorný, dokonalý… Jednu důležitou věc se ale legendární Kristian naučit nedokázal.
Ve svých návratech k seriálu Taková normální rodinka nesmím zapomenout ani na exkluzivního hosta. Když začala Fan Vavřincová pracovat na scénáři, měl už nejzbožňovanější milovník zlaté éry české kinematografie na krku sedm křížků a za sebou natáčení filmu, o kterém sám rozhodl, že už bude opravdu poslední. Nebyl totiž chopen přijmout svoji proměnu zbožňovaného milovníka ve starého pána, prostě nezvládl umění stárnout. Po komunistickém převratu v únoru 1948 sice na něj produkce většinou pamatovaly alespoň s jednou rolí ročně, s jeho někdejší slávou se ale malé vedlejší „čudly“ nedaly srovnávat. A možná ho ve skrytu duše svojí nevýznamností i tak trochu urážely. Jeho posledním filmovým hrdinou se stal v roce 1969 emeritní profesor tance a společenské výchovy, knihovník Dvorský, kterého si tři venkovští fasádníci najmou na výuku společenské výchovy v komedii režiséra Zdeňka Podskalského Světáci.
Zapomenutá role
Nejspíš už všichni zapomněli, že se na televizní obrazovce Oldřich Nový objevil ještě v roce 1973 v bakalářské povídce Výlet jako soused, z jehož bytu mladá maminka tajně pozoruje, jak se její manžel dokáže poprat s péčí o malého potomka. A navzdory svému předsevzetí Oldřich Nový nabídku přijal nejspíš proto, že scénář napsal Jaroslav Dietl a natáčel ji režisér, s nímž se mu dobře pracovalo, Jaroslav Dudek. Díky tomu se k nám pravidelně vrací nejen ve filmech pro pamětníky, ale také jako účetní Koníček, ženich pro tetičku v Takové normální rodince. Noblesní starosvětský gentleman nezůstal ani tenkrát své pověsti šarmantního elegána nic dlužen a suverénně „vystřihl“ i hluboké trauma svého hrdiny z bývalé snoubenky, kvůli kterému k smrti nesnáší hudbu. Koneckonců celý život říkával, že dokud se člověk dovede smát, je živ, a až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze. A podle toho také žil, tvořil i jednal.
Tatínka poslechl jenom napůl
Do rodiny vrchního hasiče se Oldřich Albín narodil na Žižkově 7. srpna 1899, tedy v době, kdy proslavená dělnická čtvrť ještě nebyla součástí velké Prahy. K herectví ho přivedlo maminčino čtení pohádek, o které si říkal stále dokola, dokud je neuměl celé zpaměti. A také otec Antonín, k jehož pracovní povinnostem patřilo i zajišťování požárních hlídek ve všech pražských kinech, a strýc Miloš, který hrál v Národním divadle. Tatínek si ale přál, aby se vyučil řemeslu, které by mu zajistilo stabilní budoucnost, takže se nejprve vyučil sazečem (připravoval texty určené k vytištění – pozn. red.). Divadlo mu ale nedalo spát, takže začal velmi brzy hrát s ochotníky a díky tomu také dostal už v devatenácti letech první angažmá v Ostravě.
Světáci:
Král operety
Po jedné sezóně přešel do Brna, kde působil jako herec, režisér a od sezony 1925-1926 také jako šéf operety Zemského divadla. A právě v moravské metropoli se seznámil mimo jiné i s kolegou Willim Forstem, který pak za druhé světové války významně ovlivnil jeho život. Opereta sice tenkrát byla nejziskovějším divadelním žánrem, přesto na ni ale stále ještě bylo pohlíženo s despektem. A právě Nového přístup ji povýšil z lidovosti a pouliční vulgárnosti na vyšší, uměleckou úroveň. Začal vystupovat i v rozhlasu, jako první přivedl do studia celý operetní sbor, sestavoval a sám uváděl úspěšné Radiokabarety a režíroval i první český muzikál No, No, Nanette!
Moravský Mackie Messer
V roce 1925 napsal jednu z nejúspěšnějších revuí Z Brna do Brna, která se dočkala 109 repríz. V dalších letech se snažil v Brně o hudební komedii, ve které se mluví, zpívá i tančí, veškeré výstupy ale nebyly prvoplánové, musely souviset s dějovou linkou. Mimo jiné také nastudoval s E. F. Burianem Žebráckou operu Bertolda Brechta, v níž si zahrál hlavního hrdinu Mackieho Messera. V Brně zůstal až do roku 1935, během šestnácti let režíroval více než 150 zpěvoher a v mnoha z nich si také zahrál hlavní role. Časem se ale začaly kupit neshody. Vedení divadla zamítlo jeho žádost, aby se v Redutě na Zelném trhu hrály pouze hudební komedie, objevovaly se výhrady k jeho stylu vedení operet, a tak není divu, že se začal poohlížet po jiném angažmá.
Pokračování v pondělí 17. srpna
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, České divadlo, Národní divadlo Brno, Romana Pavlíčková: Oldřich Nový a brněnská meziválečná opereta, Katedra divadelních studií FF MU Brno 2013, Blanka Kovaříková: Tisíc tváří Kristiána: po stopách Oldřicha Nového, Viktor Kudělka: To byl český milovník)
Vložil: Adina Janovská