Daniela Kolářová: Osudové rozhodnutí jako ruská ruleta. Tajnosti slavných
07.08.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Daniela Kolářová s Jaromírem Hanzlíkem v nestárnoucí prázdninové komedii z roku 1976 Léto s kovbojem
O době, kdy se skvělá nabídka mohla rychle proměnit v definitivní konečnou, o tvrdém krocení dvojčat slavného kapelníka a proč „Rodinka“ musela počkat na vydání dvacet let.
Pokračování ze středy 5. srpna
Na plánované společné poznávání Bretaně už počátkem sedmdesátých let nedošlo, protože v době normalizace měli soudruzi na cesty směrem na západ zcela „vyhraněný“ názor, v případě Daniely Kolářové umocněný i tím, že v roce 1968 emigrovala do Nizozemska její nevlastní sestra Věra. Co na tom, že se téměř nevídaly. V prvním angažmá v libeňském Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou) našla skvělou kolegyni Janu Štěpánkovou, jejíž manžel Jaroslav Dudek v něm občas pohostinsky režíroval. Navíc v Divadle na Vinohradech začali hledat stálou partnerku pro Jaromíra Hanzlíka, s kterým si báječně „sedli“ v historické komedii Slasti Otce vlasti. A tak se nakonec v Libni dlouho neohřála, rozhodování to prý ale nebylo jednoduché. „V Libni mi bylo dobře, ale začalo se tam třást křeslo pod ředitelem Strejčkem, který byl bývalý straník. Nakonec ho vyštvali, protože nesouhlasil s okupací. Na Vinohrady přišel jako stranická posila nový šéf Zdeněk Míka z Českých Budějovic. Měla jsem dilema, ale nakonec jsem se odhodlala, že to zkusím,“ vzpomínala pro Paměť národa.
Návrat legendy
Nakonec se Daniela stala členkou vinohradského souboru o dva roky dřív než Jana a publiku se představila ve velkém stylu, jako Eliška v Molièrově klasické komedii Lakomec, v níž exceloval v hlavní roli Miloš Kopecký. Jejího milého Kleanta hrál Hanzlík a samozřejmě v režii Jaroslava Dudka. A vzápětí putovali před Dudkovu kameru v seriálu Taková normální rodinka. Začalo to jedním příběhem, který po obrovském úspěchu dostal dodatečný název Ženich a autorka Fan Vavřincová se pustila do pokračování. Později už psala jen dějové linky a dialogy si herci dotvářeli sami. A také přivedla ještě jednou a naposledy před kameru hereckou legendu zlaté éry československé kinematografie Oldřicha Nového. Postavu noblesního elegána ze staré školy, nápadníka pro tetičku v podání Jiřiny Šejbalové, mu napsala takzvaně na tělo, a přestože legendární herec už tehdy nabídky odmítal, účetního Jana Koníčka si zahrál opravdu s chutí.
Převýchova pro raubíře
Možná nevíte, že roli malíře Hamouzka napsala autorka původně pro Pavla Landovského, který ale mezitím upadl v nemilost mocných, takže nesměl na obrazovku a nahradil ho Jaroslav Moučka. A když už jsme u těch drbů, dvojčata-raubíři Petr a Pavel jsou synové legendárního kapelníka Václava Hybše z jeho prvního manželství a stejně divocí jako v seriálu byli i během natáčení. „Kluci byli raubíři od přírody a zkrotit je při natáčení nebylo snadné. Jednou to pan režisér Jaroslav Dudek nevydržel a jednomu nebo oběma, to už nevím přesně, nějakou lupnul,“ zavzpomínal v knize Václav Hybš – legenda populární hudby s tím, že se pak Dudek obával, co na to jejich rodiče. „Zatelefonoval a nesměle se zeptal, co jako já říkám. Ujistil jsem ho, že vše je v pořádku, a když si to kluci zaslouží, tak má plnou pravomoc je usměrnit. Jenže kluci začali trucovat. A prý už natáčet nepůjdou. To by byl průšvih. Tak jsem jim musel domluvit trochu řemenem ještě já doma.“
Taková normální rodinka:
Éra ústupků
Nakonec „Rodinku“ ukončili sami tvůrci, protože politický tlak na přizpůsobení normalizačnímu režimu stále sílil. Raubíři měli vstoupit do pionýra, jejich otec Petr se chystal do „spřátelené ciziny“ na Kubu… Osmá a poslední epizoda Dáreček měla premiéru 25. srpna 1972. Mezitím už Daniela sklízela v Divadle na Vinohradech s Hanzlíkem ovace v Shakespearově Mnoho povyku pro nic a v Čapkově dramatu Loupežník a všem bylo jasné že se zrodila mimořádně fungující dvojice, takže není divu, že po ní sáhl i režisér Zdeněk Podskalský při přípravě slavného filmového muzikálu Noc na Karlštejně. I na něj ale čekaly ústupky, Jan Werich jako purkrabí a Jiřina Jirásková v roli paní Ofky mu neprošli. A ještě před premiérou, která se konala 28. března 1974 v pražském kině Blaník, nastaly v Danielině životě velké změny. Konečně si vzala za Jiřího Ornesta a 4. března se jim narodil syn Šimon.
V dobré společnosti
Sňatkem s Jiřím Ornestem se přivdala do rodiny plné výrazných osobností. Tchán Ota Ornest byl režisér, dramaturg, překladatel a do roku 1972 také ředitel Městských divadel pražských. Tragický osud jeho mladšího bratra, nadějného básníka Jiřího Ortena, si možná pamatujete z hodin literatury. Zemřel v pouhých 22 letech v létě 1941, poté co ho srazila německá sanitka. V nemocnici na Karlově náměstí ho nepřijali, protože byl židovského původu, a další převoz už se mu stal osudným. A s nejmladším Zdeňkem hrála v Divadle S. K. Neumanna. „Jiřího maminka Jarmila Smejkalová byla herečka a s Otou byli rozvedení. Se Zdeňkem jsem měla možnost se vídat při práci a občas jsme si povídali v klubu. Měla jsem ho moc ráda. Přes Jirku a přes Zdeňka jsem si prohloubila vztah k Jiřímu Ortenovi. Znala jsem trošku jeho poezii, ale ne jeho nešťastný konec,“ vzpomínala Daniela pro Paměť národa. Skloubit časově náročné herectví s péčí o rodinu se jí prý dařilo právě díky pomoci Mádřinky, tety Jiřího maminky, která se dříve stejně obětavě starala i o Jiřího. A netušila, že největší mazec v jejím hereckém i soukromém životě právě začíná.
Pokračování v pondělí 10. srpna
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, ČT+, Národní filmový archiv, Filmový přehled, Divadlo na Vinohradech, Paměť národa, Karlovarský deník, Blesk, Ladislav Chmel: Daniela Kolářová - nezaměnitelná herečka z pohledu autora, Věnceslava Dezortová: Václav Hybš – legenda populární hudby)
Vložil: Adina Janovská