Proč Daniela Kolářová odmítla emigraci. Tajnosti slavných
05.08.2026
Foto: Se svolením Bonton Home Video
Popisek: Poprvé před kamerou s Jaromírem Hanzlíkem, jako Blanka z Valois a kralevic Václav v historické komedii z roku 1969 Slasti Otce vlasti
Letopočet 1968, rok velkých změn, významných setkání i osudových rozhodnutí, která ovlivnila celý další život.
Pokračování z pondělí 3. srpna
Čerstvá absolventka DAMU padla naplno do praxe každodenního života v jednom z nejhektičtějších období naší historie. A už 13. listopadu 1968 vstoupila Danila Kolářová na televizní obrazovky v „ostře sledovaném“ seriálu Sňatky z rozumu jako mladičká Marie, dcera profesora filozofie Schönfelda a druhá manželka Martina Nedobyla. „Jéje, to byla krásná doba, velká pohoda, mně bylo dvacet a svět mi ležel u nohou... Nebo jsem si to alespoň myslela,“ vzpomínala v rozhovoru pro časopis ČT+. Respekt ze slavných kolegů prý tenkrát měla, po kolenou se ale plazit rozhodně před nimi nemusela. „Oni se chovali senzačně a hned mě vzali mezi sebe. No, a když byl navíc mým seriálovým otcem Ladislav Pešek, co ještě dodat!“
Historie na vlastní kůži
Když diváci seriál sledovali poprvé, nevěděli, jak dramatické prázdniny má Daniela za sebou. Přesně týden před invazí „spřátelených vojsk“ 21. srpna 1968 totiž bylo zahájeno natáčení jedné z nejhezčích českých historických filmových komedií. Scénář k filmu Slasti otce vlasti napal jeden z předních protagonistů Pražského jara Jan Procházka, vedoucí dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov. Krátce nato se stal zakázaným autorem a v roce 1971 zemřel v pouhých 42 letech na rakovin. Film s první hlavní rolí pro Danielu v trezoru neskončil, protože ho režíroval „osvědčený“ Karel Steklý. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jsem ho hodně dlouho neviděla. Natáčení bylo náročné, tvůrci naplno využili prostředí krásných památek a pro exteriéry i interiéry využili nejen hrady Zvíkov a Křivoklát, ale mimo jiné i zámecký park ve Žlebech či vinice u Velkých Žernosek. A v Čertových proudech, v nichž Karlovi udatní rytíři zvítězili jen v podvlékačkách, bojovali jejich protivníci z komparsu o životy doopravdy, protože z Lipenské přehrady vypustili moc vody, takže jim hrozilo, že se v těžkém brnění opravdu utopí.
Poprvé spolu
Právě v tomto filmu se Daniela poprvé setkala před kamerou nejen s legendárním Milošem Kopeckým coby Janem Lucemburským. Když totiž tvůrci vybrali představitele mladého krále Karla IV. a jeho první manžely, nemohli tušit, že stvořili nový ideální pár. Daniela jako křehká, půvabná a vzdělaná plavovláska, francouzská princezna Blanka z Valois dostala jako partnera o dva roky mladší neřízenou dceru a suverénního divocha Jaromíra Hanzlíka. O rok později se poprvé spolu setkali i na jevišti pražského Divadla na Vinohradech v dramatu Maxima Gorkého Měšťáci, které režíroval Jaroslav Dudek. A protože rád pracoval se „svými“ herci, stali se vzápětí oba i součástí Takové normální rodinky, Daniela jako nejmladší dcera Hanákových Kačenka a Jaromír jako její nápadník Zdeněk.
Noc na Karlštejně:
Spekulace a pomluvy
V roce 1973 je režisér Zdeněk Podskalský proměnil v královského šenka Peška a jeho dívku Alenu v Noci na Karlštejně, o tři roky později spolu natočili nestárnoucí prázdninovou komedii Léto kovbojem. Pár tvořili v sérii televizních inscenací o osiřelých sourozencích Zbyňkovi a Alence Podnájemníci včetně dvou pokračování, manželé byli v osmdesátých letech ve filmech o malé divošce Lucii, v reálném životě ale pár nikdy nebyli, přestože si to o nich kdekdo myslel. „Já věděla, že to není pravda. Ale muselo to být nepříjemné Jaromírově ženě a mému muži taky. Nebyla to pravda, nic jsme spolu neměli a oba jsme si toho vědomi. Lidé si ale mysleli své, to jsme neměli jak ovlivnit,“ zopakovala nejednou v různých rozhovorech, mimo jiné pro deník Blesk.
Osudové rozhodování
Danieliným osudovým mužem byl o šest dní mladší herec, režisér a překladatel Jiří Ornest, s nímž byla na pražské DAMU ve stejném ročníku, a oba absolvovali v hektickém roce 1968. V srpnu 1968 byl právě na vojenském cvičení u Mariánských Lázní, na podzim nastoupila jako čerstvá absolventka do souboru libeňského Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou). Už dříve v něm hostovala jako Miranda v Shakespearově Bouři, nejvstřícnější a velmi upřímná k ní prý tehdy byla Jana Štěpánková. „Říkala mi: S tímhle se nebav, na toho si dávej pozor, tenhle je dobrej… Takže mě vlastně občansky a profesně školila… V den premiéry mi po představení pan ředitel donesl první smlouvu s platem 600 korun měsíčně.“ A v létě 1969 ještě s Jiřím stihli vyjet do Francie. „Byli jsme v Normandii a cestovali jsme stopem. Říkali jsme si: Příště si dáme Bretaň,“ vzpomínala Daniela pro Paměť národa. O emigraci sice zauvažovali, bylo jim ale jasné, že bez perfektní znalosti jazyka nemají jako herci šanci na uplatnění.
Pokračování v pátek 7. srpna
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, ČT+, Národní filmový archiv, Filmový přehled, Divadlo na Vinohradech, Paměť národa, Karlovarský deník, Blesk, Ladislav Chmel: Daniela Kolářová - nezaměnitelná herečka z pohledu autora)
Vložil: Adina Janovská