Co ukryla Daniela Kolářová za vizáží naivky. Tajnosti slavných
03.08.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Daniela Kolářová jako laborantka Bohunka v hořké komedii Soukromá vichřice, kterou natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan podle stejnojmenného druhého dílu „černé pentalogie“ Vladimíra Párala
Nevyžádanou pravdu, která se špatně poslouchá, pronesla poprvé nahlas na jevišti už v devíti letech. Prostoduché blondýnky prostě nebyly nikdy její parketa.
S třicátým výročím smrti Eduarda Cupáka mi okamžitě v hlavě naskočil seriál Taková normální rodinka, protože jeho Petr přesně vystihl jeden „druh“ manžela své generace. A přestože buď jí, čte nebo spí a mistrně se dokáže vyhnout každé pomoci v domácnosti, je prostě neodolatelný. Protože je první český sitcom Fan Vavřincové přehlídkou jedinečných hereckých osobností, plán malého seriálu se zrodil už při psaní prvního článku a naivní novomanželku Kačenku jsem si nechala až na konec úmyslně. Její představitelka Daniela Kolářová totiž letos v září oslaví osmdesátiny. A těch výročí je víc. Mimo jiné právě nyní kdekdo připomíná půl století od natáčení dalšího nesmrtelného díla, komedie Na samotě u lesa, v které hrála se Zdeňkem Svěrákem manžele Lavičkovy.
Spolehlivý magnet
Film získal řadu ocenění včetně Stříbrného Huga na festivalu v Chicagu, scénáře slavné dvojice Smoljak – Svěrák se ujal Jiří Menzel a hudbu složil jeho oblíbený skladatel Jiří Šust, otec našeho kamaráda Daniela. Navíc Šustovi tenkrát bydleli na pomezí Vinohrad a Vršovic v Hradešínské ulici stejně jako moje jedinečná profesorka klavíru Naděžda Fraňková, která mě kdysi velmi přesvědčovala, abych šla na konzervatoř. Kdybych na ni dala, celý můj život by určitě vypadal úplně jinak. I dalších podnětů ke vzpomínkám mám hodně dlouhou řadu, vraťme se ale k Daniele, která bývala mimo jiné i jedním z magnetů, které mě vždy spolehlivě přitáhly do Divadla na Vinohradech, do kina nebo k obrazovce. Do hereckého světa vlétla stejně rychle jako její častý partner Jaromír Hanzlík a byli tak sehraní, že je diváci považovali za pár i v soukromí a díky tehdejší absenci bulváru a minimu informací o životě hvězd leckdo i za manžele. Na rozdíl od něj ale herectví také svědomitě vystudovala, navíc jsou každý z úplně jiného „těsta“. A přesto, nebo možná právě proto jim to spolu vždycky na jevišti i před kamerou tak báječně fungovalo.
Dětská upřímnost
Narodila se 21. září 1946 v Chebu, otce Václava, který byl bankovní úředník, si ale moc neužila, protože se rodiče rozvedli, když jí byl teprve rok. Brzy se stěhovaly do Karlových Varů, takže se s otcem vlastně poprvé setkala až v pěti letech. A současně i s nevlastní sestrou Věrou, která v roce 1968 emigrovala do Nizozemska. Maminka Věra pracovala jako účetní v divadle, a když soubor řešil obsazení dětských rolí v pohádce Císařovy nové šaty, „půjčila“ mu svoji dceru. Role tenkrát dostala Daniela hned dvě, v první polovině kuchtíka, ve druhé pak pronášela slavnou větu, která nastavuje zrcadlo pokrytectví a servilnosti k mocným, že císařpán je nahý. Hlavně se ale dostala poprvé i do zákulisí. „Umělé ovoce, kachny, kuřata na tácu, různé zbraně, umělé květiny… Dámská šatna, ve které se líčily herečky, dvorní dámy. Létaly tam tuny pudru, každá měla svoji voňavku. To je pro každé dítě velikánská exotika. Tam jsem si prohlédla divadlo a přičichla k němu z druhé strany zezadu,“ vzpomínala pro Paměť národa.
Soukromá vichřice:
Nejkrásnější vzpomínka
Ve vzpomínkách na světoznámé lázeňské město se jí prý nejvíc vybavuje blízkost lesa, možnost zimních sportů, a především tamní divadlo s magickým šuměním vody dole pod orchestřištěm, protože hned vedle divadla teče říčka Teplá. „Říčka Teplá bývala zamrzlá až k Vřídlu a my na ní jako děti bruslili. Pod průzračně čistým ledem byly vidět ryby... To je má vůbec nejkrásnější vzpomínka z dětství,“ přiznala, poté co v roce 2024 převzala od prezidenta Pavla Medaili za zásluhy 1. stupně v oblasti umění. Sport všeho druhu byl její vášní odmalička, takže původně uvažovala o fakultě tělesné výchovy a sportu, během studia na gymnáziu ale do jejího života ještě víc zasáhlo herectví. „Na střední škole jsme měli učitele češtiny Vráťu Bartůňka, který založil amatérský studentský soubor. Původně se jmenoval Štycháček, později se přejmenoval na Kapsu. Byly to kabarety, malé prózy a poezie.“ A tak se nakonec přihlásila s kamarádkou Radkou Fidlerovou k přijímačkám na DAMU. A uspěly obě.
Roky plné změn a zvratů
Studovala od roku 1964 v ročníku Libuše Havelkové, Jan Přeučil s nimi nastudoval i několik textů autorů absurdního dramatu. Cenzura polevovala, v knihkupectví byla k mání dříve zakázaná literatura, rodila se československá nová filmová vlna, divadla nabízela jeden trhák za druhým… „Byla to hodně intenzivní doba, kdy člověk nechtěl nic prošvihnout: Činoherní klub, zajímavé bylo i Divadlo za branou, spousta malých scén včetně Semaforu, který byl pro nás taky moc důležitý,“ vzpomínala. „Promítaly se všecky nové trendy. Beatnici, Viola, kde se mísil jazz s poezií. Vzpomínám si, jak Luděk Hulan hrál na basu a do toho recitoval Ferlinghettiho…“ Ještě jako studentka dostala první velkou filmovou roli, postavu laborantky Bohunky v adaptaci románu Vladimíra Párala Soukromá vichřice. A ve stejném ročníku také studovala její životní láska, o šest dní mladší budoucí herec, režisér a překladatel Jiří Ornest.
Pokračování ve středu 5. srpna
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Národní filmový archiv, Filmový přehled, Divadlo na Vinohradech, Paměť národa, Karlovarský deník, Ladislav Chmel: Daniela Kolářová - nezaměnitelná herečka z pohledu autora)
Vložil: Adina Janovská