Jak bratr Jeníček školil Mařenku Rosůlkovou. Tajnosti slavných
29.07.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu - Nationalfilm
Popisek: Marie Rosůlková s Karlem Högerem v roce 1941, jako majitelka tiskárny Irena v psychologickém dramatu režiséra Miroslava J. Krňanského Gabriela
Dostali jména hlavních hrdinů Prodané nevěsty a starší bratr jí dal jasně najevo, že se musí se životem prát. Hrála krásky, o jejichž přízeň muži soupeřili, ve skutečnosti ale zůstala celý život naivkou. A víte vůbec, že kdysi byla i vdaná?
„Ale děti, to přece není žádný problém.“ Těmito slovy dokázala odbourat veškerou hysterii, kdykoli se v televizní rodině Hanáků schylovalo k nějakému tomu dramatu. A že jich bylo požehnaně. Nejroztomilejší česká televizní babička, prý autorka detektivek, které ale nikdo nikdy nespatřil, natož aby je mohl přečíst, zato zavražděni byli všichni členové rodiny její rukou nesčetněkrát. Ten správný způsob je totiž nutné objevit a cyankáli to prý není. „Arzén, babi, arzén!!!“ Možná ani vás nenapadlo, že už během natáčení jí bylo sedmdesát. Marie Rosůlková se sice představila filmovým divákům už ve zlaté éře třicátých let, významně na sebe ale upozornila až o tři desetiletí později. Kolegové jí říkali Meryčka nebo Merinka, všichni do jednoho ji milovali a ona je brala jako kamarády. Za přátele je ale nepovažovala. „Hrávala sice ženy, o jejichž přízeň muži bojovali, ale ve skutečnosti zůstala po celý život naivkou. Jako by kdysi (říká, že poslední narozeniny měla, když jí bylo třicet devět let) zastavila ručičky na hodinách… Protože ji nikdy nic nevyvedlo z míry, klouzala po laškovných vlnách života s úsměvem na rtech,“ napsal o ní rok před její smrtí kolega Svatopluk Beneš ve své knize vzpomínek.
Jeníček a Mařenka
Mládí měla podobně těžké jako jedna z našich babiček, obě se totiž narodily do rodiny ševce v době, kdy po staletí ceněné řemeslo začalo brát zasvé, protože ruční práce nemohla konkurovat velkovýrobě. Zatímco naše Anna přišla na svět s dalšími pěti sourozenci v jediné místnosti žižkovského činžáku, Mariiným rodným městem byla Plzeň a měla jen jediného, o necelé dva roky staršího bratra Jana. A herectví měla nejspíš kdesi tam nahoře napsané předem protože už i její rodiče se seznámili v divadle během představení Smetanovy Prodané nevěsty. Zatímco vášnivý milovník, ševcovský mistr Jan, zpíval ve sboru, Rozálie seděla v hledišti. Byla to prý láska na první pohled, a tak se při svatbě domluvili, že jestli budou mít dceru a syna, pojmenují je po hlavních hrdinech slavné české opery. A přání se jim splnilo. Dne 4. dubna 1900 se jim narodil Jeníček a 17. prosince 1901 k němu přibyla i Mařenka.
První tvrdá zkušenost
Rodina žila na Jižním Předměstí v ulici V Šipce, která dostala svůj název v roce 1878 na památku bojů o průsmyk Šipka v bulharském pohoří Stara Planina, kde tenkrát Rusové porazili Osmanskou říši. A jednou v zimě poprvé pochopila na kluzišti, že se musí se životem poprat. Zatímco na bruslích dělala první nesmělé pokusy, bratr už bruslit uměl a učit mladší sestru se mu nechtělo. „Víš co, Mařenko? Nejlepší bude, když se chytíš zábradlí a budeš se učit sama. Já tě to snad nikdy nenaučím,“ zavzpomínala v knize Petra Hořce Herecká ohlédnutí. Odjel prý s kamarády, a tak Mařenka poprvé zatnula zuby a bruslit se nakonec naučila sama. A toho dne se také zrodila její životní filozofie, že se musí spolehnout vždy především sama na sebe.
Píseň lásky:
Pondělní výlety za snem
Odmalička se ráda předváděla, všude byla středem pozornosti, milovala divadlo a snila o herecké kariéře. Důležité bylo, že se cítila milovaná a rodiče ji prý naučili, že vztah k lidem a životu si za peníze nekoupí. Na studium konzervatoře ale musela zapomenout, protože v Praze už studoval bratr Jan, pozdější architekt a katolický kněz, a podporovat na studiích dvě děti přesahovalo možnosti rodinného rozpočtu. Absolvovala tedy alespoň dvouletou obchodní akademii, a pak nastoupila jako úřednice do plzeňské filiálky pražské Pozemkové banky. Získala tak existenční jistotu, slušný plat a všichni byli spokojeni. Jenom ona ne. Divadlo jí ale nedalo spát, takže začala alespoň hrát s ochotníky. A pak si našla učitelku herectví v Praze, slavnou Marii Laudovou-Hořicovou z Národního divadla, babičku režiséra Elmara Klose, která po ukončení kariéry kvůli úrazu učila na konzervatoři deklamaci a studium rolí. „Možná, že z ní něco bude. Talent tady je. Ovšem jak se rozvine, to nemohu vědět,“ řekla jí prý po první hodině. Dva roky si Marie brala každé pondělí dovolenou, odjela vlakem do Prahy na soukromou hodinu herectví, pak šla večer na představení do Národního nebo Vinohradského divadla a nočním vlakem „flamendrákem“ se vracela domů.
Botička štěstí
Ve dvaceti se poprvé představila na jevišti plzeňského divadla jako Alena v Noci na Karlštejně, a hned z toho byl málem karambol. Při přeběhnutí scény zadrhla podpatkem a jeden střevíc skončil kdesi v temnotě. Marie se ale nenechala vyvést z míry, elegantně se promenádovala jen s jednou botou a scénu dokončila suverénně, jako by se vůbec nic neobvyklého nestalo. V zákulisí k ní pak přišla kolegyně Otýlie Beníšková a prohlásila: „Nechala jste botu na jevišti, tak už na tom jevišti určitě zůstanete.“ A měla pravdu. Vzápětí dostala Marie nabídku stálého angažmá a v souboru plzeňského divadla se také seznámila s budoucím manželem, o čtyři roky starším Jarmilem Škrlantem. Vzali se 17. července 1924 na plzeňské radnici, po pěti letech ale nabídku do pražského Divadla Vlasty Buriana dostala jen ona, a přestože v něm nakonec odehrála jenom jednu sezónu, její manželství se kvůli tomu rozpadlo. A po rozvodu se vrátila k rodnému příjmení.
Pokračování v pátek 31. července
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Luboš Nečas: Marie Rosůlková osobně, Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Svatopluk Beneš, Marie Valtrová: Svatopluk Beneš – Být hercem)
Vložil: Adina Janovská