Helvegen je posmrtná cesta pomocí run, vysvětluje expertka. Záhady života

ROZHOVORY NA OKRAJI: Runy jsou starobylé symboly, které používaly především germánské a severské národy. Původně sloužily jako písmo, ale lidé jim od pradávna přisuzovali také magický a duchovní význam.

Dnes se runy často používají k meditaci, sebepoznání nebo jako nástroj intuitivního výkladu, podobně jako tarotové karty. Nabízíme vám rozhovor s Bárou K. z Prahy, která se jimi zabývá už více než dvacet let.

Paní Báro, neznám tolik lidí, kteří by se studiu run věnovali do takové hloubky jako vy. Navíc máte vysokoškolské vzdělání, což je podle mého názoru poměrně neobvyklé spojení. Proč jste si vybrala právě runy?

Pocházím ze Sudet, kde jsem chodila na výuku němčiny k řádovým sestrám, což samo o sobě bylo velmi specifické duchovní prostředí. Právě tam jsem se poprvé dostala k německé literatuře a v jednom úvodu do dějin literatury jsem narazila na zmínku, že u starých Germánů existovala kasta bardů. Ti používali runová písmena vysekaná do dřevěných hůlek, které vrhali na zem a následně z jejich rozložení četli významy a poselství. Už jako dospívající dívku mě to naprosto fascinovalo. Později se mi tato informace velmi hodila i při studiu na vysoké škole. V roce 2003 jsem navíc onemocněla angínou a moje sestra mi chtěla udělat radost, tak mi koupila runové karty Juditky Peschlové. Obě jsme už tehdy byly pro esoteriku nadšené a právě ve chvíli, kdy jsem ty karty poprvé držela v ruce, nastal jakýsi zlomový moment.

Co se změnilo?

Najednou se mi začalo propojovat všechno, co jsem do té doby četla, studovala a intuitivně cítila. A tehdy jsem také začala runy poprvé prakticky používat. Chtěla jsem navíc získat co nejvíc kvalitní literatury, a tak jsem oslovila pohanskou organizaci, která mi poskytla kontakty na lidi zabývající se runami. Dodnes jsem za tento krok vděčná, protože jsem se díky němu seznámila se svou kamarádkou Eliškou, která si stejně jako já prošla několika runovými systémy, a dodnes se vzájemně obohacujeme o nové poznatky. Postupně jsme si našly i učitele v Německu a občas společně tvoříme různé projekty. Třeba nedávno jsme se věnovaly tématu Helvegenu, tedy posmrtné cesty pomocí run.

Proč jste se rozhodla hledat učitele run v Německu a nepátrala po nich tady u nás? Bylo to tím, že jste se snažila jít po stopách původní germánské tradice?

To ani ne. Spíš šlo o to, že kolem roku 2003 bylo v Česku o runách dostupné jen minimum kvalitní literatury. Pokud si dobře vzpomínám, vycházely tehdy hlavně překlady knih Bernarda Kinga a Larse Magnara Enoksena. A protože jsem chtěla jít víc do hloubky, začala jsem přirozeně hledat lidi a zdroje v zahraničí, především v Německu, kde byly runová tradice i odborná literatura mnohem dostupnější.

První kniha, kterou jsem si koupila, byla od Freyi Aswynn Leaves of Yggdrasil a právě ta mi dala obrovské základy pro pozdější studium. Chtěla bych ale hned na úvod zdůraznit, že i u nás v Česku existuje celá řada velmi schopných runologů, jenže jsou to většinou individualisté. Možná je to trochu naše národní povaha. Když například jedna slečna vydala knihu o sigilární magii, schytala za to velkou kritiku.

Z jakého důvodu?

Lidé jí vyčítali, že pracuje hlavně s překladem a že se v knize objevují chyby. Jenže já byla naopak ráda, že taková kniha vůbec vznikla. Autorka té knihy tehdy spolupracovala se stoupencem řádu Fraternitas Saturni, německým okultistou Ralphem Tegtmeierem, a právě na základě jeho přístupů přeložila a představila principy sigilární magie českým čtenářům. Na naši scénu to podle mě tehdy přineslo úplně nový vítr.

Mohla byste čtenářům vysvětlit, co je sigilární magie?

Velmi zjednodušeně je to magická práce se symboly a záměrem ke konkrétní a rychlé realizaci. Člověk vytváří určitý znak, sigilium, do kterého vloží konkrétní myšlenku, přání nebo energii. A právě k tomu se často používají runy, protože každá z nich nese určitý význam a symbolickou sílu. Sigilární magie tak lidem ukazuje, jak lze s runami pracovat nejen teoreticky, ale i prakticky.

Na náš rozhovor jste s sebou přinesla knihu, která se zabývá runovým cvičením. V čem je tak unikátní, že jste mi ji chtěla ukázat?

Je to spíš taková inspirace pro vaše čtenáře, pokud by chtěli runové magii a možná i sami sobě víc porozumět. Mým učitelem byl Rudolf Arnold Spieth, který vedl organizaci, navazující na odkaz Friedricha Bernharda Marbyho. Ten se už ve 20. letech minulého století intenzivně věnoval runovým cvičením. Byl nakladatelem a vydával vlastní knihy o runách, symbolech a práci s tělem, dechem i hlasem. Nejznámější je jeho dílo Runenschrift, Runenwort, Runengymnastik (Runové písmo, runové slovo a runová gymnastika). Kolem jeho života ale panuje mnoho polopravd a legend.

A jak to s ním bylo doopravdy?

Několik let strávil v koncentračním táboře. Jeho stoupenci později tvrdili, že tam skončil kvůli nesouhlasu s nacistickým režimem, ale podle dostupných informací to bylo složitější. Sám byl dítětem své doby a s mnoha tehdejšími názory souhlasil, podobně jako velká část německé společnosti. Po návratu z vězení byl ovšem psychicky i fyzicky velmi zlomený.

Marby měl vazby na Švédsko, odkud pocházela část jeho rodiny, a právě tam se dál intenzivně věnoval výzkumu runových cvičení a práce s vibrací, dechem a tělem. Fascinovalo ho, jak mohou určité postoje a zvuky působit na člověka a jeho vnitřní nastavení. A musím říct, že když člověk tato cvičení opravdu dělá delší dobu, začne vnímat, že skutečně fungují. Člověk je najednou klidnější, soustředěnější a mnohem citlivější k tomu, co se odehrává uvnitř něj samotného.

Vraťme se k vaší cestě. Byla nejdřív více o studiu, nebo jste se rovnou s vervou pustila do praxe?

Pro každý začátek je podle mě nutná jedna zásadní věc, člověk musí cítit opravdové nadšení, jinak u ničeho dlouho nevydrží. A já ho tehdy rozhodně měla. Ten plápolající vnitřní oheň ve mně vlastně hoří dodnes. Prakticky okamžitě jsem se vrhla do runových výkladů a zároveň jsem začala intenzivně studovat literaturu, abych vůbec pochopila, co mi runy sdělují a jak s nimi správně pracovat.

Jsou složitější než tarot?

Na první pohled určitě ano. Vaši čtenáři tarot nejspíš dobře znají, takže vědí, že už samotné karty jsou plné symbolů, obrazů a různých významových vrstev. Člověk pracuje s obrázky, čísly, Malou a Velkou arkánou, planetárními vazbami a dalšími souvislostmi. Tarot vás svým způsobem vede sám a člověk se v něm začne poměrně rychle orientovat intuitivně. U run je to ale jiné. Když si je rozložíte před sebe, na první pohled vidíte jen jednoduché znaky, vlastně jen písmena. A právě v tom je jejich složitost.

Když jsem začínala, musela jsem se učit nejen základní význam každé runy, ale také vnímat, v jaké pozici dopadla. Jestli je otočená, nakloněná, jakým směrem míří, v jakém je vztahu k ostatním runám. To všechno může měnit význam výkladu. Postupně jsem také zjistila, že runy lze spojovat do dvojic, trojic nebo celých sestav, které spolu vytvářejí další významové vrstvy.

Tak kde jste začala, abyste se v nich víc vyznala a mohla je začít používat prakticky?

Abychom si v tom s kamarádkou Eliškou vytvořily nějaký systém, hodně jsme se opřely o práce Edreda Thorssona, doktora lingvistiky a zároveň člověka, který se hluboce věnuje esoterice. Pro některé je to kontroverzní osobnost, ale pro mě byl nesmírně důležitý právě proto, že dokázal spojit akademický přístup s praktickou zkušeností. Mluví jazykem, kterému jako intelektuálka rozumím i já. Některé jeho knihy už vyšly také v češtině. Jeho přístup je velmi propracovaný a systematický. Díky němu jsem pochopila, že runy nejsou jen nástrojem k věštění. Je to mnohem širší systém práce se symboly a člověkem samotným.

Můžeme být konkrétnější?

Zahrnuje určitou životní filozofii, práci s hlasem, tělem, meditací, rituály, runová cvičení i magické operace. Runy můžete psát, vyrývat, nosit u sebe, meditovat s nimi a taky je symbolicky přijímat do těla, například v jídle. Mají vlastní historii, symboliku i vnitřní logiku. Čím déle se jim člověk věnuje, tím víc zjišťuje, jak nesmírně komplexní celý ten systém je.

Kdy nastal moment, v němž jste si naplno uvědomila, že runy skutečně fungují?

S runami jsem začínala v období, kdy jsem sama procházela velmi složitou životní etapou. Hodně jsem tehdy na sobě pracovala, věnovala se rodinným konstelacím a různým formám vnitřní očisty. Dá se říct, že jsem tím otevřela několik důležitých oblastí svého života, které jsem potřebovala pochopit a zpracovat, abych se mohla posunout dál. Právě někdy v té době jsem si začala vést runový deník.

Každý den jsem si vytáhla jednu denní runu a zapisovala si její význam i to, co se během dne odehrávalo. A ke svému překvapení jsem postupně začala nacházet velmi silné souvislosti mezi tím, co runy ukazovaly, a tím, co jsem skutečně prožívala. Díky tomu, že jsem si všechno zapisovala, jsem se k tomu mohla zpětně vracet a lépe chápat, co se mi runy vlastně snažily sdělit. Bylo to pro mě nesmírně silné období, protože mi pomohlo mnohem hlouběji porozumět sobě samé i věcem, které jsem právě prožívala.

Zůstávala jste u runových karet, nebo jste potřebovala něco jiného?

Jsem člověk, který se do všeho, co ho baví, pouští s vervou, a tak jsem si už na začátku chtěla vyrobit vlastní runy. Vzpomínám, že jsem se paličatě, navzdory všem esoterickým radám a zvyklostem, na zahradě brodila půlmetrovým sněhem, abych si uřízla větev. V dílně jsem si pak vyrobila své první runové špalíčky z břízy.

Jaký je ideální postup pro výrobu vlastních run?

Tradice praví, že nejvhodnější období pro výrobu run je jaro, kdy se příroda znovu probouzí a proudí v ní nová síla. Strom, z jehož větve si chceme runy vyrobit, bychom podle starých zvyků měli nejprve požádat o svolení a poděkovat mu za dar dřeva. Nejde jen o samotný materiál, ale i o určitý vědomý a uctivý přístup k přírodě. Součástí celé výroby bývá také rituální magické posvěcení, kterým si člověk runy symbolicky oživí a propojí je se svou vlastní energií. Když jsem si je vyrobila, začala jsem poměrně krátce nato s Marbyho runovými cviky.

Ale tím jste neskončila, je to tak?

Ano. V další fázi jsem si vlastnoručně vyráběla poměrně dost magických nástrojů. Například hůlku, koště k očišťování magického prostoru, různé šperky, další sady run z různých druhů dřeva i v různých velikostech a postupně jsem se začala věnovat také magickým operacím. Abych se v tom dokázala lépe orientovat, hodně mi tehdy pomáhala sigilární magie. Pořád jsem ale cítila, že mi v celé té symbolice chybí určitý dílek skládačky, který jsem dlouho neuměla pojmenovat. To se změnilo až ve chvíli, kdy jsem objevila práci Rodneyho Coxe.

K Rún Valdru mě přivedla právě kamarádka Eliška. V roce 2017 vydal knihu Rún Valdr: Rune Power/Authority, která propojuje runy s energetickou prací inspirovanou principy reiki, a mně tehdy pomohla lépe pochopit některé souvislosti a symboliku. Dnes kombinuji systém Rún Valdr se sigilární magií a některé magické operace si vytvářím i čistě intuitivně podle toho, co v danou chvíli cítím. A musím říct, že mě těší i to, že dnes mám vlastní žačku. Ve výsledku je to obohacující pro obě strany.

Je těžké s runami věštit?

Docela ano. Výklad jsem jednu dobu dělala celkem intenzivně se svojí kamarádkou, ale je to velmi náročná disciplína, která vyžaduje čas, zkušenost i velkou schopnost vnímat souvislosti. Pokusím se vám vysvětlit, jak to funguje. Když jsem jí kdysi vyložila runy, byla z toho, co jsem v nich viděla, zpočátku spíš rozpačitá. Některé věci jí tehdy vůbec nedávaly smysl. Asi až po roce mi ale sama řekla, že už ten výklad konečně chápe a že se události odehrály přesně tak, jak jsem jí tenkrát popsala.

Samozřejmě bychom se teď mohly bavit o tom, jestli nejde jen o zpětnou interpretaci nebo podvědomé hledání významů. Já ale runy nikdy nevnímala jako jednoduché věštění budoucnosti. Spíš jako nástroj, který člověku pomáhá lépe pochopit situace, ve kterých se právě nachází, a upozorňuje na určité vnitřní procesy, tendence nebo směry, které by jinak přehlédl.

V čem tedy vidíte jejich největší přínos?

Mně osobně přinesly runové výklady obrovskou oporu hlavně v období, kdy jsem sama procházela velmi těžkou životní etapou. Pomáhaly mi pojmenovat věci, kterým jsem nerozuměla, a díky nim jsem se na některé situace dokázala podívat s větším odstupem a nadhledem. Dnes se už ale věnuji hlavně runovým operacím, při nichž se zaměřuji na věci, které právě potřebuji řešit nebo vědomě posunout. Momentálně jsem navíc ve fázi, kdy propojuji runy se šamanismem. Otevřel se tím pro mě úplně nový svět.

Je až neuvěřitelné, jak široké pole runy nabízejí.

To je pravda. Práce s runami má v zásadě dvě hlavní cesty. První je galdr, tedy práce se zvukem, zaříkáváním, vibrací a symboly. Jde spíše o operační část, kdy člověk aktivně pracuje s runami, hlasem a energií. Samotné slovo galdr souvisí se staroseverským výrazem pro zpěv či magické zaříkávání a podle některých výkladů vychází z kořene, spojeného s hlasovým projevem nebo zakokrháním.

Galdr je zjednodušeně řečeno čarování pomocí zvuku, hlasu a vibrace. Druhou cestou je seiðr, česky se často píše seidr nebo sejdr. To je naopak více šamanský směr založený na transu, intuici a napojování se na jiné úrovně vědomí či bytosti. Já jsem byla od přírody vždy víc zaměřená na galdr, protože mám ráda aktivní práci se symboly a konkrétními postupy. V poslední době se ale stále více otevírám i seidru, který je pro mě mnohem víc o vnitřním prožitku, intuici a hlubším napojení.

Teď je docela moderní nechávat si tetovat různé runové symboly. Mnozí například napodobují islandskou zpěvačku Björk. Může symbol její fanoušky, kteří si udělají stejné tetování, z duchovního hlediska nějak ovlivnit?

Dovolím si předpokládat, že na většinu lidí nebude mít takové tetování samo o sobě žádný zásadní vliv, protože si ho vybírají hlavně z estetického hlediska nebo kvůli oblibě Björk. Ona sama má na paži islandský magický symbol Vegvísir, kterému se někdy přezdívá runový kompas nebo vikingský kompas, i když historicky nejde přímo o starou vikingskou runu. Symbol pochází z islandské magické tradice a bývá spojován s ochranou na cestách a s hledáním správného směru.

Ke skutečné energetické aktivaci podobného symbolu je ale podle mě potřeba mnohem víc, než jen samotné tetování. Člověk do něj musí vložit vědomý záměr, dlouhodobě s ním pracovat a určitým způsobem ho oživit. Třeba i prostřednictvím zvuku nebo hlasu, protože právě vibrace bývají v některých magických směrech důležitou součástí práce se symboly. Je to podobné jako s magickou hůlkou, pokud ji člověk neiniciuje, energeticky s ní nepracuje a nevloží do ní vlastní sílu, zůstává jen obyčejným předmětem.

Pojďme k praxi. Na svých webových stránkách mimo jiné nabízíte i výklad run. Co to zájemcům může přinést?

Musím přiznat, že pokaždé velmi zvažuji, jestli konkrétnímu člověku runový výklad vůbec udělám. Je to podobné jako u tarotových karet nebo astrologie, ani runy vám většinou nedají jednoduchou odpověď typu ano nebo ne. Spíš ukazují určité tendence, souvislosti a možné směry vývoje. Člověk se díky nim může podívat na svůj život z jiného úhlu a uvědomit si věci, které si dosud nechtěl přiznat, nebo je jednoduše neviděl.

Runy podle mě fungují hlavně jako určitá forma hlubší meditace nad situací. Ukazují, co člověka do daného bodu přivedlo, co se děje právě teď a kam může jeho cesta směřovat, pokud bude pokračovat stejným způsobem dál. A samozřejmě je vždycky na člověku, co s tím udělá. Žádný systém nám nedá přesný návod na život ani na to, jak se správně rozhodovat.

V čem jsou runy jiné než třeba tarot?

Pokud někdo očekává rychlou a jednoznačnou odpověď, možná pro něj bude vhodnější zkušená kartářka, pracující s tarotem a intuicí. U run je interpretace mnohem náročnější a vyžaduje větší spolupráci s tazatelem. Člověk musí být ochotný nad symboly přemýšlet a jít víc do hloubky. Jinak se ale lidé ptají stále na podobné věci – na vztahy, zdraví, práci nebo peníze.

Můj přístup se liší hlavně tím, že kromě samotného výkladu nabízím i takzvané runové operace, tedy práci se záměrem. Vytvářím například osobní magické značky neboli sigilia, tedy kombinace run, které se vztahují ke konkrétnímu přání nebo životnímu tématu. Člověk si je pak sám aktivuje určitým rituálním způsobem, který mu vysvětlím. Může jít třeba o podporu při hledání nové práce, posílení sebevědomí, nebo naopak o symbolické uzavření nějaké životní etapy.

Jak taková práce se sigiliem probíhá?

Záleží na konkrétním záměru. Někdy se sigilium po aktivaci spálí, čímž se symbolicky odešle do podvědomí, kde bude dál pracovat. Jindy je naopak vhodné mít symbol stále na očích, třeba na lednici, v diáři nebo u postele, protože i opakovaný kontakt se symbolem podle mě člověka určitým způsobem ovlivňuje a připomíná mu jeho záměr. Důležité ale je pochopit jednu věc: Každá magická operace potřebuje čas.

Dnes jsou lidé zvyklí chtít výsledky okamžitě, jenže vnitřní změny ani životní posuny takhle nefungují. Každému klientovi říkám, aby svému záměru dal prostor. Měsíc, dva, někdy i půl roku. Podle mě se naše přání a vnitřní nastavení neustále propisují do reality, ale tato tvořivá energie potřebuje čas, aby se mohla projevit. A právě v tom jsou pro mě runy jiné, neslouží jen k výkladu, ale i k vědomé práci na tom, co chceme do života přitáhnout, nebo naopak pustit pryč.

Už jste naznačila, že runy se dají i sníst. Jak jste to myslela?

Je to možná trochu úsměvné, ale v magické praxi jde vlastně o velmi kreativní práci se symbolem a záměrem. Podle mé zkušenosti funguje mnohem silněji to, co člověk nějakým způsobem přenese do hmoty a aktivně vytvoří vlastníma rukama. Jeden z nepsaných principů magie totiž říká, že pokud svůj záměr ukotvíte do fyzického světa, začne se snáz propisovat i do vašeho vnitřního nastavení a běžného života.

Možností je spousta. Symbol můžete vyrýt do dřeva, namalovat, vymodelovat, naškrábat do kamene, vyšít nebo třeba i upéct. Já osobně jsem si například pekla runové cukroví z lineckého těsta, protože se do něj symboly dobře tvarují. Při přípravě jsem se soustředila na konkrétní záměr a celé to pro mě bylo součástí určité magické operace. Hotové cukroví jsem pak symbolicky snědla.

Takže důležitý není samotný předmět, ale práce se záměrem?

Přesně tak. Podobně si lidé někdy kreslí runové znaky na předměty, které často používají, třeba na tašku, zápisník nebo osobní šperk. Důležitý není samotný materiál, ale vědomá práce se symbolem a energie, kterou do něj člověk vloží. Při tvorbě můžete zpívat, odříkávat mantry nebo používat různá gesta a mudry. Zkrátka od chvíle, kdy své myšlence začnete dávat hmotnou podobu, začínáte podle mě svůj záměr zároveň realizovat. Není náhoda, že hermetická moudrost říká: „Jak nahoře, tak dole; jak dole, tak nahoře.“

Už dlouho praktikujete runová cvičení, tzn. runové znaky napodobujete celým svým fyzickým tělem, abyste v sobě aktivovala jejich energii. Jak dlouho je třeba cvičit, aby člověk na sobě ucítil nějakou změnu?

Pro začátek doporučuji věnovat každé runě zhruba deset až patnáct minut. Později už to většinou není potřeba, protože člověk si na jednotlivé energie postupně zvykne a dokáže se na ně naladit mnohem rychleji. Já osobně jsem začínala runovým cvičením podle Marbyho a jako první jsem pracovala s runou Isa. Ta je spojována s mentálním zklidněním, koncentrací a vnitřním zastavením. Cvičení s touto runou je zaměřeno na získání odstupu a posílení sebekontroly. Kdykoliv tuto pozici cvičím, velmi mě vycentruje a pomáhá mi dostat se do maximálního soustředění.

Proč právě runa Isa?

Mnoho autorů, kteří se runovým pozicím věnují, ji považuje za jednu z nejdůležitějších, i když v runové abecedě není na prvním místě. Má číslo 11. Bývá spojována s principem Já, s vnitřním ukotvením a schopností zastavit chaos kolem sebe i uvnitř sebe. Já ji používám pokaždé, když se potřebuji rychle naladit sama na sebe a dostat se do klidnějšího a soustředěnějšího stavu, třeba před runovým výkladem nebo před magickou operací. V běžném životě ji ale cvičím i úplně prakticky, například před důležitým jednáním nebo ve chvíli, kdy potřebuji podat maximální výkon.

Jak se cvičí pozice této runy?

Na internetu dnes člověk najde celou řadu návodů na takzvanou runovou jógu nebo runová cvičení a Isa patří mezi nejznámější. Princip je poměrně jednoduchý. Člověk se postaví rovně, chodidla mírně od sebe, ruce nechá volně podél těla a snaží se zaujmout co nejpevnější a nejstabilnější postoj. Důležité je zklidnit dech, narovnat páteř a několik minut vědomě setrvat v nehybnosti.

Já osobně při tom ale pracuji i se svou myslí a hlasem. Detaily jsou obsaženy v knize pana Marbyho. Dále velmi praktické je cvičení obrácené runy UR, tj. RUUUH, což v němčině znamená klid (die Ruhe). Toto cvičení se doporučuje hlavně ve chvílích psychického přetížení, silného stresu. Ohnete se k nohám, ruce volně protažené, dlaně asi 5-10 cm od země a vydechujete Ruuuuch. Pokud by čtenáře runová cvičení zaujala více, krásně je podle mě zpracoval Igor Warneck ve své knize Runy, která vyšla i v češtině.

Co byste poradila lidem, kteří by s runami chtěli začít, ale zatím se v jejich symbolice příliš neorientují?

Díky tomu, že mám dnes i vlastní žačku, mnohem lépe chápu počáteční chaos, který většina lidí při seznamování s runami zažívá. Zpočátku může být člověk zmatený už jen z jejich názvů a různých systémů značení. Je dobré vědět, že každá runa má svůj tvar, své jméno, číslo i konkrétní význam a že různí autoři někdy používají odlišné varianty názvů. Já sama jsem si časem vybrala takové pojmenování, které se mnou nejvíc rezonovalo.

Začátečníkům bych doporučila hlavně trpělivost a postupné poznávání. Dobré je například sepsat si významy všech 24 run a zkusit si k nim vytvořit vlastní vztah. Člověk si může každý den vytáhnout jednu runu a večer se zamyslet nad tím, jak probíhal jeho den a jestli v něm nenajde nějakou symbolickou souvislost s danou runou. Právě tímto způsobem si člověk začne postupně vytvářet vlastní zkušenost a intuici při práci s runami, a tím i svůj vlastní nástroj.

Později často přijde období, kdy vás některá runa začne přitahovat víc než ostatní. Můžete si ji nakreslit, nosit ji u sebe, meditovat nad ní, číst si o ní, cvičit její pozici nebo pracovat s mantrami a zvuky, které jsou s ní spojované. Důležité je sledovat, jestli se vám její energie nějak promítá do života a zda v ní nacházíte určitý osobní přesah. A pak už člověk sám pozná, jestli v runách objevil jen krátkodobý zájem nebo celoživotní cestu.

Co by lidi mohlo odradit?

Moje zkušenost je taková, že když se člověk začne opravdu do hloubky věnovat nějaké duchovní nebo magické cestě, a je vlastně jedno, jestli jsou to runy, tarot, nebo jiný systém, často nejdřív přijde určité období vnitřního chaosu a přehodnocování. Mnoho lidí očekává rychlé výsledky, ale místo toho mají pocit, že se jim najednou začínají otevírat témata, která dlouho přehlíželi nebo potlačovali. Někdo začne víc vnímat problémy ve vztazích, jiný si uvědomí, že je dlouhodobě nespokojený v práci nebo že kolem sebe má příliš mnoho stresu a napětí. Z mého pohledu to souvisí s tím, že člověk začne měnit sám sebe, svůj způsob uvažování i vnitřní nastavení, a tím se přirozeně proměňují i některé vztahy a situace kolem něj.

Pro mnoho začátečníků může být právě tato fáze psychicky náročná a mohou získat pocit, že jim duchovní cesta život spíš komplikuje, než usnadňuje. Proto lidem vždycky říkám jediné: Nenechte se odradit první krizí nebo pochybnostmi. Pokud vás to opravdu přitahuje, baví a vnitřně naplňuje, pokračujte dál. Ne proto, že očekáváte okamžité zázraky, ale proto, že vás samotná cesta nějakým způsobem obohacuje. Ať už člověk zažívá úspěchy, nebo slepé uličky, právě díky nim postupně získává hlubší duchovní zkušenosti.

Jak se správně vykládají runy?

Dělejte to především tak, jak vás vede intuice. Neexistuje jen jeden správný způsob. Pokud by ale čtenáři chtěli nějaký základní postup, mohu popsat ten, který se nejvíc osvědčil mně. Není na tom nic složitého. Člověk se nejprve chvíli soustředí na otázku nebo téma, které právě řeší, vezme si do ruky sáček s runami a potom intuitivně vytáhne jednu runu nebo třeba několik. Někdo pracuje se třemi, jiný s devíti. Opravdu záleží hlavně na tom, co komu vyhovuje.

Já osobně jsem často pracovala například se třemi runami. Jedna symbolizovala vědomou rovinu člověka, druhá nevědomí a třetí emoce. Další runy pak mohly ukazovat vývoj situace, možné překážky nebo hlubší příčinu problému. Další možností je popřemýšlet si nad problémem, který v životě právě řešíme, vytáhneme si runu a budeme ji u sebe nosit, aby nám pomohla těžkosti překonat.

Časem si každý vytvoří vlastní systém práce a ten mu začne být přirozený. Já jsem se na začátku nesnažila nejdřív naučit všechny významy zpaměti. Spíš jsem runy dlouho pozorovala, vnímala jejich tvary a zapisovala si, jak na mě jednotlivé symboly působí a co mi připomínají. Myslím, že právě tím si člověk k runám vytváří mnohem osobnější vztah. A pak už opravdu záleží jen na tom, do jaké hloubky chce jít. 

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, runy,