Jana Štěpánková: Muž, který ji udržel nad vodou. Tajnosti slavných
27.07.2026
Foto: Se svolením České televize - Ondřej Novák
Popisek: Jana Štěpánková jako teta Marie Loukotová v seriálu Doktor Martin
Divadlo, televizní inscenace, seriály… den pro ni měl málo hodin, nevěděla, kam dřív skočit. A pak se přiblížil konec druhého tisíciletí a náhle ztratila všechno, co dávalo jejímu životu smysl.
Pokračování z pátku 24. července
Poslední srpnový den roku 2000 odstartoval sérii událostí, které obrátily Janin celý dosavadní život vzhůru nohama. V ten den zemřel její manžel a jen o čtyři měsíce později jí v Divadle na Vinohradech řekli, že už s ní dál nepočítají. Bylo to krátce poté, co po Jiřině Jiráskové usedl na ředitelskou židli její dlouholetý přítel Jindřich Gregorini, jehož éra v divadle neproslula vůči lidem příliš velkou dávkou empatie. „Najednou jsem přišla úplně o všechno. Začít znovu žít a dýchat nebyla legrace,“ vzpomínala na nejtěžší chvíle svého života, které prý zvládla jen díky synovi. „Opravdu mě držel nad vodou. Postaral se o věci, kterým já nerozumím – banky, účty a podobné záležitosti vždycky zařizoval můj muž.“
Objevená svoboda
Naštěstí přišlo natáčení druhé řady úspěšného seriálu Ranč U Zelené sedmy, ve kterém jí sarkastická babička Eliška, nešeřící jízlivými poznámkami ke všemu a všem, sedla jako ulitá. A brzy si naplno uvědomila, jak jí nucený odchod z Divadla na Vinohradech otevřel naplno dveře ke svobodnému rozhodování. Poprvé se vůbec nemusela ničemu podřizovat, zvažovala pouze, zda jí vyhovuje text scénáře, kolegové i režisér. A pak se vrátil projekt, o kterém už se delší dobu mluvilo, pokračování legendární Nemocnice na kraji města. Před kameru se v něm vrátili všichni oblíbení hrdinové, ke kterým přibyla další generace, jenom „v čele“ muselo dojít k velkému střídání. Scénáře se místo Jaroslava Dietla, který zemřel v roce 1985, ujal syn spisovatele Jana Otčenáška, který kvůli stejnému jménu a příjmení tvořil pod pseudonymem Petr Zikmund, za Janina zesnulého manžela Jaroslava Dudka musel na postu režisérském nastoupit jako náhradník Hynek Bočan.
Super tahák na diváky
Před kamerou další Nemocnice se sešla téměř celá „stará garda“, od bývalého primáře Sovy (Ladislav Chudík) přes jeho nástupce Arnošta Blažeje (Josef Abrhám) po doktora Cvacha (Josef Vinklář). A právě na to se diváci těšili, takže pokračování splnilo očekávání. První díl si 20. října 2003 nenechaly ujít čtyři miliony diváků a průměrná sledovanost se udržela nad třemi miliony. A protože s jídlem roste chuť, o pět let později se zrodilo další pokračování s dovětkem „nové osudy“. Ani v něm nemohla chybět Janina doktorka Dana Králová, nyní už ale primářka anesteziologie, odcházející do penze. „Já mám spíš pocit, že ona sama by jen tak neodešla. Spíš k tomu byla dostrkaná okolím, že se bude starat o vnoučata,“ komentovala novou dějovou linku své postavy. „Dcera jí řekla, že ji potřebuje na hlídání, tak si takhle svůj odchod zdůvodnila. Ale ve skutečnosti si myslím, že je nešťastná.“
Paní plukovníková:
Nečekaná zrada
Během natáčení se ale přihodilo něco, s čím nikdo nepočítal. „Držela jsem v ruce scénář s textem a najednou se mi rozvibrovaly ruce tak, že jsem neudržela text před očima. První myšlenka byla: Ježíšmarjá, já mám Parkinsona! Produkce mě odvezla do špitálu, kde mi naměřili horečku devětatřicet a tlak šedesát na čtyřicet,“ vzpomínala pro deník Aha! na chvíle, kdy ji nečekaně zradilo vlastní tělo. Přesto se na plac ještě vrátila, aby dokončila denní plán, večer ale skončila znovu v nemocnici, kde lékaři zjistili, že má zápal plic a zánět pohrudnice. Jenže po týdnu jí volala produkce, že ji nutně potřebuje do poslední scény. „Takže i když jsem měla zůstat ještě týden hospitalizovaná, odebrala jsem se zpátky na plac. A odehrála jsem to v absolutním rauši. Z natáčení si nepamatuji vůbec nic.“
Dva Honzové v akci
O návratu na jeviště nechtěla dlouho ani slyšet, u ní ale nakonec byl odříkaného chleba ten největší krajíc. A postarali se o to nezávisle na sobě dva Honzové, ten, kterému dala život, a principál pražského Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. Ale až po dlouhých osmi letech. „Dostala jsem hodně divadelních nabídek, ale na všechny jsem odpovídala ne. Nic mě neoslovilo tak, abych se vrátila. Když přišla nabídka z Divadla Na Jezerce, chtěla jsem ji odmítnout také, ale Honza, můj syn, ví, že divadlo je moje láska a stále mi nějakým způsobem voní. Tak mě přesvědčil, abych to vzala, a já to udělala. Vlastně za to všechno může on.“ Tak vzpomínala na černou komedii skandinávského dramatika Bengta Ahlforse Paní plukovníková, v níž jako host sekundovala Jiřině Bohdalové. Premiéra se uskutečnila na prahu Vánoc 2008 a zájmu diváků se představení těšilo až do roku 2020.
Loučení s Janou
Od té doby ztvárnila řadu krásných postav na různých divadelních scénách, a přestože pochybovala, že by ještě někdy vkročila na jeviště Divadla na Vinohradech, i k tomu nakonec přece jen došlo. V roce 2014 v nezapomenutelném představení Divadla na Vinohradech To byla moje písnička, které se stalo derniérou vážně nemocné Jany Hlaváčové. A v té době také vstoupila do Dvorany slávy televizních cen TýTý. Naposledy stanula před kamerou v roce 2018 jako tetička Marie Loukotová v krimikomedii Doktor Martin: Záhada v Beskydech. V listopadu pak musela být hospitalizována kvůli těžkému zápalu plic, kterému podlehla krátce před vánočními svátky, 18. prosince 2018. Odešla moudrá, vzdělaná a noblesní dáma, která před lety v rozhovoru pro ČTK prozradila své životní krédo: „Je důležité, aby se člověk choval slušně. A to nejen v životě, ale i v té naší herecké branži. Aby usínal s dobrým pocitem, že nikomu vědomě neublížil.“
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Divadlo na Vinohradech, Divadelní měsíčník Divadla na Vinohradech, Divadlo pod Palmovkou, idnes.cz, novinky.cz, lidovky.cz, i60.cz, ahaonline.cz, Aleš Cibulka: Černobílé idoly, David Laňka: Štěpánkovi - Zdeněk, Jana, Martin a Petr v divadle, filmu, v životě)
Vložil: Adina Janovská