Jana Štěpánková a jediný kritik, kterému věřila. Tajnosti slavných
24.07.2026
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Jana Štěpánková jako anestezioložka Dana Králová v Nemocnici na kraji města
Sebeironická, sarkastická, smutná či zahořklá, všechna hnutí mysli dokázala vyjádřit tak přesně, že vám běhal mráz po zádech. A navíc s humorem, který dokázal pochopit jen málokdo.
Pokračování ze středy 22. července
Více než půl století prožila především na jevišti, protože divadlo se stalo smyslem jejího života. U televizních diváků jí největší popularitu přinesly sarkastické intelektuálky se svérázným smyslem pro humor, který ale každý nepobere. „Mám trochu zvláštní smysl pro humor, se kterým to je někdy složité. Umím si udělat legraci sama ze sebe, zvlášť když je mi zle. Docela dobře se také dovedu shodit před ostatními. Problém je v tom, že někteří lidé můj smysl pro humor nechápou a nevědí, co si o něm mají myslet,“ připustila v rozhovoru pro idnes.cz. „Miroslav Horníček jednou řekl krásnou věc: Člověka neurazí to, když o něm řeknete, že má ošklivé boty, ale když mu povíte, že nemá smysl pro humor. Vyzkoušela jsem to a musím říct, že je to pravda. Každý má smysl pro humor, ale každý ho má jiný.“
Předloha doktorky Králové
Sebeironická, sarkastická, leckdy smutná a opuštěná, chvílemi možná až zahořklá… Tak ji vnímám jako doktorku Danu Královou z Nemocnice na kraji města. A věřte-nevěřte, anestezioložka Dana Králová doopravdy žila a byla nejen Janinou odbornou poradkyní během natáčení, ale další dlouhá léta i přítelkyní. Zatímco doktorka Králová se statečně pere s každodenními starostmi svobodné matky, Jana upřímně přiznávala, že by raději dítě neměla. „Jaroslav Dietl psal její postavu podle jedné skutečné lékařky, která zpětně sama prohlásila, a v seriálu se to také nakonec objevilo, že už by to nikdy neudělala. Jako svobodná matka jste na všechno totiž zoufale sama, i když máte kamarádky i kamarády. Proto je to tak těžké.“
Jediný kritik
I za nečekaným vznikem přátelství stál Janin manžel, režisér Jaroslav Dudek, který byl vyhlášený perfekcionista, takže před jeho kameru se nesměly dostat žádné nesmysly. A upřímně přiznala, že se také stal jejím prvním a nejdůležitějším kritikem. „Byl to můj muž, který mi řekl i věci samozřejmě nepříjemný. To byl kritik. Ale tomu jsem věřila. Absolutně!“ prozradila v Dotazníku, který je součástí pravidelného magazínu České televize o divadle. „Bohužel teď už ho (kritika) nemám, protože mému synovi se líbím.“ Ambice vykročit ve stopách slavných rodičů prý jediný syn Jan nikdy neměl. Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu, pracuje jako programátor a maminka na něj prý byla vždycky velmi hrdá.
Bambinot:
Dítě na zakázku?
A když už jsme u těch dětí, musím připomenout další seriálový projekt, který skončil ve stínu mimořádně úspěšné Nemocnice. Na rodinné sci-fi komedii Bambinot spolupracoval Jaroslav Dudek se scenáristou Milošem Macourkem, který napsal scénář na motivy povídky Josefa Nesvadby, a pamatoval v něm s rolemi na obě ženy svého života, milovanou manželku Janu i tvůrčí múzu Elišku Balzerovou. Ve fiktivní evropské monarchii Lauretánii mají problém s následníkem, protože jediná dcera vládnoucího páru je nezvladatelné dítě. Po experimentu s tabletou, po které by potomek měl své rodiče bez problémů poslouchat na slovo, ale nastává pravý opak a dítě se stává nezvladatelným. Jestli nám televize konečně Bambinot někdy zopakují, doporučila bych ho mladým rodičům, řešícím výchovu svých potomků. Možná by konečně pochopili, že otázku, jak vypadá dokonalé a ideální dítě, jim nikdy nikdo nezodpoví.
Prázdninová společnost
Svou extrémní pracovní disciplínou a náročností k sobě i druhým byl Dudek vyhlášený, jediným místem, kde dokázal vypnout, se stala chalupa v Bukovanech u Nového Boru. „Celý život jsme s mužem nijak zvlášť nevyhledávali společnost. Spíš jsme byli sami. S výjimkou prázdnin, to se návštěvy jen hrnuly…“ vzpomínala Jana po manželově smrti. „Museli jsme dokonce zavést jour fix (návštěvní den), abychom měli možnost na chalupě taky něco udělat. Na ty pevné dny jsme se těšili, nikdy jsme nevěděli, kdo všechno přijde. A byly to úžasné sestavy lidí, které bychom jinak během roku ani nedokázali zprodukovat. Někdy jich bylo tolik, že nás to přinutilo pořídit si více stolů.“ Mimo jiné se tam během jednoho setkání zrodil i nápad na seriál Synové a dcery Jakuba skláře, protože Bukovany jsou v oblasti s velmi bohatou sklářskou tradicí. A ani v tomto projektu z roku 1985, ke kterému napsal scénář Jaroslav Dietl, nemohla ve hvězdném obsazení Dudkova noblesní a moudrá manželka Jana chybět.
Když jiná možnost prostě neexistuje
Návraty ke všem významným divadelním, filmovým či televizním rolím Jany Štěpánkové by vydaly na celou knihu, dochovala se i řada záznamů divadelních představení. Každé setkání s ní bylo mimořádným zážitkem, nejraději ale vzpomínám, jak jsme spolu probíraly extrémně nabitý program karlovarského festivalu, tlačící boty a nedostatek spánku v roce 2006, opět u kávy v hotelové lobby. V sekci České filmy byla tenkrát komedie Jiřího Vejdělka Účastníci zájezdu, v níž Jana hrála obětavou Helgu, pečující o senilní Šarlotu v podání Květy Fialové. A když venku konečně zastavilo festivalové auto, prohlásila: „Tak jdem na to.“ Zhluboka se nadechla, urovnala si sako a ve více než sedmdesáti letech vykročila s lehkostí, jako by jí bylo o pár desítek let méně. „Nevím, čím to je, snad adrenalinem, ale jsou příklady, a já jsem to sama na sobě také zažila, že stojíte v portále a téměř umíráte. Pak najednou slyšíte narážku a vystartujete jako cirkusový kůň a hrajete. Až když odehrajete, tak se složíte,“ připomněla kdysi stav, který dobře znají lidé i v mnoha jiných profesích. V té chvíli prostě musíte, jiná možnost neexistuje. O dva roky později se ještě jednou vrátila ke své anestezioložce Daně Králové v pokračování legendárního seriálu, Nemocnici na kraji města – nové osudy už ale natáčel režisér Viktor Polesný. Nejprve se ale ještě budu muset vrátit na přelom tisíciletí.
Pokračování v pondělí 27. července
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Divadlo na Vinohradech, Divadelní měsíčník Divadla na Vinohradech, Divadlo pod Palmovkou, idnes.cz, novinky.cz, i60.cz, ahaonline.cz, Aleš Cibulka: Černobílé idoly, David Laňka: Štěpánkovi - Zdeněk, Jana, Martin a Petr v divadle, filmu, v životě)
Vložil: Adina Janovská