Štěpán Cháb: Prezident aktivistou. Komentář

Foto: Se svolením Petra Pavla

Popisek: Fotografie, kterou Petr Pavel sdílel z festivalu Pohoda

Vít Rakušan ve své době, kdy mu ještě říkali na ministerstvu pane, zavítal do Bratislavy, aby se tam připojil k protivládní demonstraci. Jel tam jako občan, i když i jako ministr, ale jenom jako občan. I když i jako ministr… no, to je kombinací.

Teď jsme v té samé fázi zákopové válčičky mezi hodnotovou a bezhodnotovou politikou. Jen Víta Rakušana vystřídal v blýskání revoluční jiskřičky v oku Petr Pavel. Ten také zajel utužovat vztahy na Slovensko. O víkendu. V médiích se to prodalo s tím, že kolem sebe měl početný dav fanoušků, z kterých se vyklubal početný dav goril, které měly chránit jeho bezpečí. A bylo to vlastně tak roztomilé, jak se o toho našeho prezidenta bojí a starají. Mediálně se tak trochu zašantročilo to, kam Pavel vyrazil utužovat ty vztahy.

Na hudebně politický festival Pohoda do Trenčína. Na vysloveně protivládní akci, která nenávidí slovenskou vládu, slovenského prezidenta. Ne programově, jistě, ale tamější političtí představitelé i společnost festival Pohoda přesně takhle vnímají.

K jednotné zahraniční politice České republiky to říká mnohé. Babišova vláda se rozhodla normalizovat vládou Petra Fialy rozbité vztahy s našimi nejbližšími sousedy. S nástupem Babiše začala čilá komunikace mezi ČR a SR, začaly ministerské návštěvy a snad i společné zasedání vlád. Což je takový milý diplomatický zvyk, který Petr Fiala rozkopal. Česko-slovenské mezivládní konzultace byly tradiční formát fungující roky bez ohledu na to, kdo seděl v Praze či Bratislavě, než je Fialův kabinet trucovitě pozastavil.

Na druhou stranu tu máme Petra Pavla a jeho pojetí zahraniční politiky. Se slovenským prezidentem Peterem Pellegrinim si sice v Ankaře potřásl rukou, ale hned na to, týden poté, vyrazil na Slovensko s tím, že pobeseduje a podpoří lidi na zcela opačném konci, které by Pellegriniho nejradši viděli když ne pod gilotinou, tak aspoň za katrem. Petr Pavel při cestě na Slovensko nenavštívil svůj protějšek. Rozhodl se, po vzoru Rakušana, jen vyblbnout proti tamní vládě.

Jaké vášně by asi v České republice propukly, kdyby něco podobného na stejné úrovni předváděli němečtí politici u nás? Kancléř Friedrich Merz na protibabišovské hurá akci Milionu chvilek? Frank-Walter Steinmeier (to je tamní prezident) na chystaném festivalu téhož spolku? Vždyť by to byl diplomatický faul, který by s sebou nesl těžkou diplomatickou kocovinu. Vyvolal by nedůvěru, vyvolal by vášně, nechuť, odpor. Mnozí v ČR by to chápali jako jistý druh kolonialismu a ponížení. Proč máme dojem, že u Slovenska je to v pořádku, že jemu můžeme ukazovat prostředníček a korzovat si tam u protivládních akcí?

Nebo si představme, že by prezident Pellegrini přijel do Prahy na demonstraci proti Fialově vládě a z pódia posílal vzkazy české veřejnosti. Jak by reagovala česká média a diplomacie? Zřejmě by se mluvilo o neakceptovatelném zasahování do vnitřních záležitostí suverénního státu.

Proč se Petr Pavel propůjčil k takové, z hlediska diplomacie, facce slovenským představitelům? Festival Pohoda je sice hudební akce, ale dlouhodobě je známý svou silnou společensko-politickou debatou a aktivismem. Přítomnost hlavy cizího státu na takovém fóru bez oficiálního setkání s protějškem je v protokolu vnímaná jako jasné politické gesto, nikoli jen jako náhodná víkendová návštěva koncertu nějakého občana Franty Pepy, v tomto případě pak PePy.

Vysíláme tak do světa to, co Petr Pavel odmítá přiznat. Dvě naprosto rozdílné zahraniční politiky. V Ankaře vojenskou zdrženlivost a vojenský fanatismus. Na Slovensku rozvíjení přátelských vztahů a zároveň jejich až absurdní ponižování a ničení.

Teď je otázkou, kde je přesně ten amatérismus? U koho? Kdo je tím slonem v porcelánu? Prezident? Nebo Babišova vláda?

Jak řekl na CNN Prima News Jan Jakob (a tady si ulovte z prostoru propisku a notýsek na citáty, protože je to památná věta): „Pan prezident je prezident všech lidí, zejména těch slušných a demokraticky smýšlejících.“ To až neblaze připomíná další, neméně zásadní větu lidského poznání. A to větu George Orwella „všechna zvířata jsou si rovná, jen některá jsou si rovnější.“ Ale ono se to myšlení prostě nevyvíjí, stagnuje v neustále opakovaných dogmatech pevného konceptu nad a podlidí.

Jo a nezapomeňte nakouknout na mé další pole působnosti. Rozhodl jsem se dát každý týden na Opinio jeden článek bez platební brány, můžete se koukat, kdy ho tam najdete...

Vložil: Štěpán Cháb