Pražané jich mají dost. Kočovní žebráci neberou ne jako odpověď

Foto: Foto Marek Dobeš

Popisek: V metru na pražském Andělu

KOMENTÁŘ MARKA DOBEŠE: Migranti pracují, ne že ne. Někteří z nich makají i o víkendech… Žebrání v prostorách pražské hromadné dopravy je tématem, které v hlavním městě dlouhodobě budí silné emoce.

Ačkoliv by si člověk mohl myslet, že neděle je dnem klidu a odpočinku, pro některé „profesionály“ v tomto oboru jde o další běžný pracovní den. A Pražan už toho má plné zuby. Foto, které vidíte, jsem exponoval v sobotu 11. července 19:16 ve stanici Anděl. Za 24 hodin umístění na Facebooku získalo 300 000 zhlédnutí a vyjádřilo se k němu 630 uživatelů. Mnozí z nich přišli i s vlastní zkušeností se žebrajícími cizinci.

Přestože žebrání je v prostorách městské hromadné dopravy striktně zakázáno Obecně závaznou vyhláškou hlavního města Prahy č. 14/2000 Sb., která je v platnosti již skoro 24 let, realita v pražských vozech metra zůstává roky neměnná. Dopravní podnik hlavního města Prahy opakovaně přiznává, že ačkoliv je jeho úkolem mírnit dopady tohoto jevu na cestující a zajišťovat komfort a bezpečnost, samotný problém žebráckých gangů je společenský problém, který přepravní kontrola nedokáže sama vyřešit.

Gangy fungují jako švýcarské hodinky

Nejde přitom jen o ojedinělé jednotlivce v tíživé životní situaci. Většinou se naopak setkáváme s cizinci, kteří využívají emotivní vzkazy na cedulích o nemocných členech rodiny, zatímco mlčky obcházejí cestující. Podle odborníků a zkušeností z terénu tito lidé neoperují osamoceně. Mají své spojence, zázemí a fungují jako dobře promazaný stroj.

Na tento fenomén jsem již jako pražský patriot v minulosti upozornil, když jsem pro platformu PrahaIN o jednom takovém gangu uvedl: „Na Palmovce přestali dělat, že se neznají, když se připojili k celé tlupě dalších cizinců.“ Je zcela jasné, že se nejedná o náhodu, ale o promyšlenou strategii. Na mé FB stránce se pod fotografií mnozí vyjádřili v tom smyslu, že dlouhodobá přítomnost žebráků v metru a vozech městské hromadné dopravy je nejen irituje, ale stále častěji vyvolává i pocit bezmoci. Mnozí cestující už mají dost opakujících se scénářů, které se v pražských soupravách odehrávají bez ohledu na den v týdnu. Frustrace z toho, že organizované skupiny převážně rumunských Romů zneužívají lidský soucit, je z příspěvků jasně cítit.

Hana Akermanova: „…je v metru už několik let. Jezdila jsem tu trasu. Ona žebrala, pak přijela na konečnou Zličína a tam ji už čeká mladá, které předá peníze, dají si kávičku a jede nanovo. To už jsou boháči z vašich příspěvků.“

Kateřina Šrámková: „Tu jsem potkala v pátek, také už poněkolikáté.“

Jana Jindřichová: „Já ji vždy nabízím, že jí mohu na pomoc zavolat policii.“

Martina Mary Plodková: „Já ji vídám pravidelně 3 roky u Vinohradské nemocnice na zemi, zkoušela to na mě, tak jsem ji řekla, že má dvě zdravé ruce ať jde pracovat, klidně zametat chodníky, ale něco dělat! Vůbec tohle nepodporovat!!“

Ekaterina Polonskaya: „Je tam opravdu velmi často. Jednou dokonce strojvedoucí ve vlaku vyhlásil, aby jí nikdo nedával peníze...“

Praha  – pro žebráky terno

Ironie, že jsem se s žebračkou potkal právě o víkendu, kdy by běžný občan očekával odpočinkovou atmosféru. Pouze to dokresluje modus operandi těchto gangů. Záměrně volí místa s vysokou koncentrací lidí, kde spoléhají na to, že cestující budou ochotnější přispět pod vlivem emocí nebo snahy se nepříjemného kontaktu co nejrychleji zbavit.

Legislativa dává dopravnímu podniku jen omezené nástroje – může dotyčné vyloučit z přepravy nebo jim uložit přirážku k jízdnému. Nicméně, jak uvádí DPP, pokud cestující zaplatí přirážku na místě, údaje se nezjišťují, což efektivní řešení problému dále komplikuje. Městská policie sice každoročně řeší tisíce přestupků souvisejících s porušením vyhlášky o žebrání, ale vzhledem k povaze tohoto jevu, který se přesouvá z místa na místo a kombinuje různé formy psychického nátlaku, zůstává efektivní vymáhání pravidel stále nelehkým úkolem pro všechny složky zajišťující pořádek v Praze.

Zatímco Pražané se tedy musí v metru i nadále potýkat s touto „profesionální“ žebráckou aktivitou, opakující se příběh ukazuje, že ani přes veškerá opatření a vyhlášky není hlavní město před těmito skupinami dostatečně chráněno. Ostatně s tímto problémem se – díky převažujícímu pokrytectví politické korektnosti zcela neúspěšně – potýkají i jiné evropské metropole. Aniž by jejich samospráva brala v potaz budoucí vývoj, protože rodiče často zneužívají i své nezletilé děti, které jsou vedeny k žebrání nebo kapesním krádežím, neboť jsou pro pachatele kvůli nízkému věku trestně neodpovědné a pro organizátory představují vysoce výnosný nástroj nelegálního obohacování.

Často se v diskuzích objevuje překvapení nad tím, jak jsou tyto skupiny efektivní, protože nejvíce peněz nevybírají od turistů, ale od místních pracujících lidí, kteří spěchají do zaměstnání. Tento časový tlak, kdy cestující raději dají drobné, jen aby se vyhnuli konfrontaci a měli klid, zneužívají žebráci nejvíce v ranních špičkách. Neuvědomují si, že jen vytvářejí podhoubí pro závažnější kriminalitu.

Na Chaplina

Mnozí svědci si také všímají „převlékáren“ v blízkosti konečných stanic metra, kde se lidé, kteří vystupují jako těžce postižení, zázračně uzdraví, odloží rekvizity a jdou nakupovat. Tato cynická divadelní hra, kdy se „postižení“ po výstupu z metra běžným krokem vydávají do supermarketů, je pro mnohé Pražany zdrojem největší frustrace.

Tento jev navíc nezná hranic kreativity, což dokládá i můj postřeh z minulosti, kdy jsem v centru Prahy narazil na muže v přestrojení za Charlieho Chaplina. Ten v rušné křižovatce mezi Anglickou a Škrétovou ulicí poskakoval s hůlkou mezi auty a poklepával lidem na okénka, přičemž na odmítavé reakce řidičů vůbec nereagoval a svou roli komika hrál dál, aby získal další bakšiš.

S podobnou agresivní taktikou se strážníci setkávají dlouhodobě, přičemž v minulosti řešili i případy u křižovatky u Tančícího domu. Ačkoliv městská policie za prvních sedm měsíců roku 2023 evidovala tisíce přestupků, efektivní řešení zůstává v nedohlednu, protože vymáhání pokut od osob bez trvalého bydliště v metropoli je v praxi téměř nemožné.

V diskuzích se proto stále častěji objevuje volání po aktivnějším dohledu přímo ve vlacích metra, místo spoléhání se na pasivní přepravní kontrolu. Mnozí občané se shodují, že pokud by se do boje proti těmto gangům zapojila i cizinecká policie, schopná rozkrýt jejich skryté struktury, bylo by to účinnější.

Nejsilnějším nástrojem v rukou cestujících však není ignorace, ale především aktivní přístup. Pokud se v metru setkáte s touto „profesionální“ aktivitou, neváhejte volat Městskou policii na lince 156. Pro rychlou identifikaci místa incidentu vždy využijte unikátní číslo vagonu, které najdete uvnitř každého vozu metra a které vidíte na fotografii vpravo nahoře. Díky němu a vaší informaci v jakém směru cestujete pak dispečink přesně ví, kam hlídku vyslat. Tato součinnost je jedinou cestou, jak „profesionální žebráky“ od návštěv Prahy odradit, když budou muset své jednání opakovaně vysvětlovat strážníkům, namísto aby beztrestně parazitovali na cizím soucitu.

A anekdotický poznatek na závěr – když jsem na Facebooku tuto radu u kopie populárního příspěvku publikoval, byla mi kopie Metou v řádech minut zcenzurována a odstraněna. Tím, že sociální sítě aktivně potlačují legitimní kritiku organizovaného porušování předpisů migranty, přímo se podílejí na prohlubování stávající frustrace občanů. Zdá se, že upozornit na neřády je na uvědomělých nadnárodních sociálních sítích dnes méně žádáno, než samotný nepořádek.

Zdroje jsou uvedeny v aktivních odkazech v článku.

Vložil: Marek Dobeš