Jaromír Hanzlík: Gentleman i nesnesitelný macho. Tajnosti slavných
08.07.2026
Foto: Se svolením Bioscopu
Popisek: Jaromír Hanzlík, tak trochu gentleman i hochštapler. Jako správce zámku Artur Valenta v romantické komedii Léto s gentlemanem.
Jako doktor Jekyll a pan Hyde. Ve své profesi brilantní, v soukromí jako by se potýkal s vnitřními běsy, které dokázaly jeho soužití s těmi nejbližšími úplně zničit.
Pokračování z pondělí 6. července
Alespoň tak vyznívá svědectví o téměř třináctiletém společném životě s Jaromírem Hanzlíkem, o kterém vyprávěla jeho slavná láska, „česká Bardotka“ v knize vzpomínek Moje máma Jana Brejchová, kterou s ní sepsala její dcera Tereza Brodská. A ta k tomu přidala i vzpomínky z období svého dospívání. „Od první chvíle jsem cítila, že jsem v jeho domě na Malé Straně prvek, který ho irituje a štve. A tak se mě i svého syna Davida snažil za každou cenu převychovat. Protože podle něj jsme byli rozmazlení frackové.“
Dokázal prý celé dny nepromluvit jediné slovo, aniž kdokoli tušil důvod, až pak řekl, že šlo o nějakou maličkost, třeba z jeho pohledu špatně uklizené věci. „Pořád nějaké příkazy. Solidně nás dusil. Měla jsem pak žaludeční vředy a k tomu zánět slinivky.“ Mimořádný herec, který dokáže zahrát téměř cokoli, s laskavým úsměvem a klukovským elánem si dodnes získává srdce diváků a okouzluje i kolegy, a současně muž, v jehož duši jako by se probouzela touha šlapat po svých nejbližších. Muž dvou tváří: Skutečný příběh Jaromíra Hanzlíka. Tak se jmenuje dokument z cyklu televize Stream Tragické osudy hvězd. Mimořádný talent, který dokázal okouzlit publikum i kolegy, ale zároveň muž, o němž jeho blízcí vyprávěli velmi odlišné příběhy.
Hvězda na roztrhání
Z postav sympatických mladíků, které by chtěla každá dívka po svém boku, mistrně vyklouzl na počátku osmdesátých let díky režisérovi Jiřímu Menzelovi, který ho obsadil jako hlučného a potrhlého Pepina v lyrické komedii Postřižiny, která sbírala ceny všude, kde to jen šlo. V roce 1983 přidal do jeho filmografie další skvost Jiří Menzel, roli Leliho ve Slavnostech sněženek, natočených podle knih Bohumila Hrabala, který k nim také napsal scénář, a na sklonku desetiletí další, knihovníka Bernarda Speru v adaptaci románu Vladislava Vančury Konec starých časů… Získal další sympatie televizních diváků jako řidič sanitky Roman Jáchym v Nemocnici na kraji města, pak jako doktor Vojtěch Jandera v Sanitce, jako Václav Karas ve slavné adaptaci románu Eduarda Basse Cirkus Humberto… Moderoval televizní pořady a nesměl chybět v těch zábavných… A samozřejmě dál byl jednou z hlavních hvězd pražského Divadla na Vinohradech. Prostě kam jste se podíval, někde na vás určitě vykoukl Hanzlík.
Jako veverka v kleci
A pak přišel v roce 1992 den, kdy už toho bylo na něj všeho moc, najednou se cítil k smrti unavený. „Najednou jsem zjistil, že se cítím jako ta veverka na točícím kole v kleci. Že pořád běžím a nemůžu z toho vystoupit. Víte, ono to už došlo tak daleko, že jsem z hraní už ani neměl radost a přál jsem si, aby divadlo vyhořelo nebo abych si zlomil nohu a nemusel hrát. Vždyť jsem hrál od svých osmnácti let a hned první ligu. No a kopejte třicet let první ligu,“ povzdychl si o pět let později v rozhovoru s Alicí Rottovou Hanzlík: A přece se točí. „Já byl opravdu vytíženej herec, nejen v divadle, ale i v televizi a ve filmu. A to obrovské kvantum práce mě dokonale stravovalo. Pro herce je divadlo diktatura. Neustále o tobě rozhoduje někdo, koho si třeba lidsky ani profesně nevážíš. A kůži na trh pak neseš před diváka jen ty. Proto v divadle nehraju.“
Léto s gentlemanem:
Láska jako záminka?
V roce 1993 z angažmá na Vinohradech definitivně odešel a krátce nato se seznámil na jedné společenské akci s historicky první vítězkou československé soutěže krásy. Tenkrát v roce 1966 se jmenovala Dívka roku a titul získala devatenáctiletá manekýnka Dagmar Silvínová. Zamiloval se, doma se vším praštil a odstěhoval se za ní do švýcarského Bernu. „Stále jsem Čech, který našel lásku ve Švýcarsku. Mám to tak, že vždycky když přijíždím do Prahy, pocítím teplo u srdce, protože se vracím domů. A vždycky když přijíždím do Bernu, žene mě láska k mé ženě,“ přiznal. Z domácí televizní obrazovky ale úplně nezmizel, mimo jiné převzal po Zdeňku Svěrákovi moderování vzpomínkového pořadu Úsměvy českého filmu, z kterého připravil čtyři svazky knih Album úsměvů.
Říkají mu Harpagon
Několik let pendloval mezi Bernem a Prahou, až se nakonec přestěhoval do nové vilky u Sázavy. A s Danou, která zůstala ve Švýcarsku, se definitivně rozešel. Po více než dvanácti letech, stejně jako předtím s Janou Brejchovou. Zpátky na obrazovku ho přivedlo natáčení Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, vzápětí mu televize Nova nabídla postavu právníka Jiřího Krásy v Pojišťovně štěstí a očekával další lukrativní role. A nejlépe placený český herec, který byl počátkem nového tisíciletí údajně zvyklý na honorář čtyřicet tisíc za natáčecí den, byl opravdu zase žádaný, řada kolegů ale o něm začala říkat, že je nenažraný Harpagon. Podíl na tom prý má i fakt, že je velmi obtížné se s ním shodnout, problém s ním měl i režisér Filip Renč při natáčení Sanitky 2. „Trochu jsem měl ostych, když jsem měl režírovat Jaromíra Hanzlíka, který je dost introvertním člověkem, ale výborným hercem. Kamera ho má ráda, výborně vypadá, ale někdy jsem se bál mu říct, že to má zahrát jinak,“ přiznal v roce 2013 deníku Blesk.
Gentleman, nebo hochštapler?
Přestože se právě tehdy nechal Hanzlík na karlovarském filmovém festivalu slyšet, že s herectvím definitivně končí, hraje dál, role si ale pečlivě vybírá. Ani nezůstal sám, po jeho boku se začala objevovat Lenka Kozlová, majitelka malého krámu s čajem a bylinkami, kterou znal již z dřívějška. V roce 2019 vykročil do svého nového světa, napsal scénář k romantické komedii Léto s gentlemanem, v které si samozřejmě zahrál hlavního hrdinu, správce zámku Artura Valentu, který je opět dva v jednom, neodolatelný gentleman a současně tak trochu hochštapler. Společně s režisérem Jiřím Adamcem film také produkoval a v různých rozhovorech několikrát zopakoval, že se rozhodně nepokusil o jakési pokračování nesmrtelné komedie Léto s kovbojem, v které hrál v roce 1976 s Danielou Kolářovou. Pak se sice ve filmu prozatím odmlčel, neodolal ale nabídce České televize, v jejímž kriminálním seriálu Oktopus si zahrál svérázného důchodce a bývalého majora Jindřicha Plachtu. A přestože letos v únoru oslavil 78. narozeniny, zřejmě ještě neřekl poslední slovo.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, TV Stream, Blesk, mesto-slavicin.cz, Divadlo na Vinohradech, FTV Prima, Jan Jaroš: Jaromír Hanzlík, Jaromír Hanzlík: Album úsměvů, Michaela Remešová, Roman Schuster: Herecká manželství, Tereza Brodská: Moje máma Jana Brejchová)
Vložil: Adina Janovská