Nafoukaný Hanzlík a Kopeckého škola života. Tajnosti slavných
01.07.2026
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Osmnáctiletý Jaromír Hanzlík jako vojín Petrus v povídkové komedii Pavla Juráčka o povinné základní vojenské službě Každý mladý muž
Infant terrible českého filmu a divadla šedesátých let vylétl na špici jako meteor už v osmnácti. A tak moc mu sláva stoupla do hlavy, že s ním leckdy nebylo k vydržení. Jaký ale byl doopravdy?
Jeho životním číslem je dvanáct. Dvanáct let chodil do školy, dvanáct let byl ženatý, a pak dvanáct let byla jeho životní partnerkou o osm let starší „česká Bardotka“ Jana Brejchová. Když jsem vzpomínala na dva typické české chlapy doby v seriálu Fan Vavřincové Taková normální rodinka, tatínka Hanáka (Zdeněk Řehoř) a zetě Péťu (Eduard Cupák), nemůžu vynechat ani třetího, který přibyl do rodiny jako nápadník mladší dcery Kačky (Daniela Kolářová).
Jaromír Hanzlík patřil do mojí trojice idolů, které jsem si v divadle nikdy nenechala ujít, tím spíš, že v roce 1976 ke svým výkonům na jevišti Vinohradského divadla přidal ještě Honzu Macháčka v nestárnoucí komedii režiséra Ivo Nováka Léto s kovbojem. A nenechávám si ji ujít dodnes, protože ve mně spolehlivě probouzí vzpomínky. Ten můj tehdejší frajer v superkách a džísce (Super Rifle, na které jsme stávali nekonečné fronty v prodejně Tuzexu v Krymské ulici) se opravdu jmenoval Honza, seklo mu to ale ještě víc než Jaromírovi, možná i proto, že byl o téměř deset let mladší. Krávy nepásl, zato mě vozil v nablýskané bílé tisícovce (Škoda 1000 MB) a vyráběl pro mě z nerezového plechu šperky podle mých bláznivých návrhů. Navzdory použitému materiálu tak precizní a jemné, že by mu leckterý šperkař mohl šikovnost jenom závidět. (Ještě je mám schované.)
Zlý pionýr
Narodil se 16. února 1948 v Českém Těšíně, kde byl jeho otec v angažmá od roku 1946. Po synově narození se ale rodina vrátila zpátky do Prahy a František Hanzlík pak stál léta v čele operetní scény kladenského divadla. Rodiče se rozvedli, když mu byly tři roky, a matka se pak provdala za herce Vladimíra Hrubého, přesto trávil spoustu času s otcem, který ho často brával s sebou do divadla a také ho poprvé vystrčil na jeviště. K jeho slávě ale mnohem víc nakonec přispěla matka Ludmila, která pracovala jako asistentka v dětské redakci Československé televize. „Když potřebovali nějaké dítě, tak vzala mě,“ prozradil v populární talkshow televize Prima 7 pádů Honzy Dědka. A také ho v roce 1961 poprvé přistrčila před kameru, když režisér Pavel Kraus hledal představitele zlého pionýra pro svůj televizní dětský dobrodružný film Taková loď. A Kraus si ho vyzkoušel. Prostě mu v tramvaji „náhodou“ šlápl na nohu a čekal na jeho reakci. „Na tohle úplně první natáčení strašně rád vzpomínám, protože jsem ve svém civilním životě měl zakázáno vstoupit do pionýra, což mi bylo hrozně líto. Tak jsem si to alespoň vynahradil v tom filmu.“
Kachyňův skvost
První opravdovou roli dostal o čtyři roky později, ještě jako student gymnázia v pražské Hellichově ulici. V létě 1965 ho poprvé viděli filmoví diváci jako Honzu, který v psychologickém dramatu Zdeňka Syrového Finský nůž prchá před spravedlností v obavě, že ve rvačce zabil člověka. A pak si zahrál vojína Petruse v povídkové komedii Každý mladý muž a měl štěstí na vynikající osobnosti kolem. Film režíroval výrazný představitel nové vlny, scenárista a dramatik Pavel Juráček, a kromě Pavla Landovského se v něm mihl jako pacient v nemocnici i budoucí prezident Václav Havel. Vzápětí zazářil jako rakouský voják Hans v komorním psychologickém dramatu Karla Kachyni Kočár do Vídně, které proměnilo v hvězdu Ivu Janžurovou, a v březnu 1967 vstoupilo do kin slavné psychologické poetické drama Otakara Vávry Romance pro křídlovku. A poprvé zamilovaný nezkušený student Vojta proměnil v hvězdu i Jaromíra. Film inspirovaný stejnojmennou básní Františka Hrubína, který patří k tomu nejlepšímu z Vávrovy tvorby, získal řadu ocenění doma i v zahraničí a Jaromírovi narostla křídla.
Romance pro křídlovku:
Kopeckého škola života
Jeho velkým vzorem byl bard Národního divadla a mistr dramatu Zdeněk Štěpánek. „Chtěl jsem být jako on. Naše rodiny se prolínaly, hltal jsem každou chvilku, kdy jsem mohl být s ním. Dokonce jsem chodil do školy s jeho synem Petrem,“ prozradil v rozhovoru pro ČT24. V roce 1966 se mu splnil sen, o kterém nejeden adept herectví snil marně, uspěl při přijímačkách na pražskou DAMU. Mimořádnou příležitost ale zahodil. Dostal totiž nabídku z pražského Divadla na Vinohradech, takže vykročil rovnou do praxe a rychle se stal jedním z předních členů souboru. A byl to prý právě Štěpánek, který mu poradil, ať jde rovnou hrát. „Takže 6. 6. 1966 jsem maturoval na Nerudově gymnáziu v Praze a 14. 6. 1966 jsem stál na jevišti vinohradského divadla vedle Miloše Kopeckého a Vlastimila Brodského.“ Protože ale tatínek trval na vzdělání, nový ředitel František Pavlíček mu slíbil, že se o jeho syna postarají kolegové. „Moje univerzity tak probíhaly velmi pikantním způsobem. Profesorem mého srdce byl Miloš Kopecký, který vždycky říkal: Divadlo se nedá naučit, to nejde. Ale jestli se chceš naučit divadlo, můžu tě naučit život. Tak jsem žil s Milošem Kopeckým jeho turbulentní život a bylo to úžasné.“
Nafoukaná hvězdička
Coby osmnáctiletá, dívkami obletovaná hvězda si slávu užíval plnými doušky a upřímně přiznává, že mu tehdy pořádně stoupla do hlavy. Jediný, koho byl schopný uznat jako sobě rovného, byl jeho idol, francouzský herec Gérard Philipe, ani nejslavnější čeští kolegové mu prý nestáli ani za pozdrav. „Jakožto s mladým klukem se mnou sláva strašně zamávala. Nemohl jsem jít po ulici bez toho, aby se za mnou neotáčely holky a nechtěly podpis. Byl jsem dost nafoukanej, vždycky jsem to byl já, a pak dlouho dlouho nikdo. Tehdy mi dost vadilo, když jsem sdílel šatnu třeba s Vlastimilem Brodským nebo Radkem Brzobohatým a oni na mě koukali jako na malýho klučinu a vždycky mě dost utírali za to, jak jsem byl drzej.“ Není divu, že na něj starší herci koukali jako na rozmazleného fracka a neměli ho příliš v oblibě, i když uznávali, že jako herec má dar od Boha.
Pokračování v pátek 3. července
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, Divadlo na Vinohradech, FTV Prima, Jan Jaroš: Jaromír Hanzlík, Jaromír Hanzlík: Album úsměvů)
Vložil: Adina Janovská