Tajemství Eduarda Cupáka, za nějž hrozil kriminál. Tajnosti slavných
19.06.2026
Foto: Se svolením České televize - Přiba Mrázová
Popisek: Věčně duchem nepřítomný Péťa a jeho zpívající tchyně. Eduard Cupák s Danou Medřickou v nesmrtelném seriálu scenáristky Fan Vavřincové a režiséra Jaroslava Dudka Taková normální rodinka.
Stal se opravdu milencem slavného režiséra, nebo byli jen dobří přátelé? Odpověď na tuto otázku zůstala navždy jen spekulací, vysloužila mu ale nelichotivou přezdívku, kterou se mu říct do očí nikdy nikdo neodvážil.
Hezká tvář s jemnými rysy, urostlá štíhlá postava, lyrický projev… prostě ideální představitel romantických hrdinů. K tomuto jeho „zaškatulkování“ napomohla i krásná role ve filmové adaptaci nejslavnější divadelní hry významného básníka a buřiče vzpírajícího se maloměšťáckým konvencím Fráni Šrámka Měsíc nad řekou. Přestože jsem v jádru pragmatická Kozorožka, ten kousek romantičky, která se krčí v koutku mojí duše, mě vždycky dovede na poetický hřbitůvek v jeho rodné Sobotce, kde odpočívá. Úchvatný herecký koncert v ní předvedla v roli stárnoucí slečny Slávky Dana Medřická a Eduard Cupák jako nesmělý romantik s křehkou duší Vilík Roškot rozhodně nezůstal pozadu. Za jednou z nejkrásnějších filmových romancí o vzpomínkách na mládí, vzájemném porozumění i nedorozumění a kouzelné noční atmosféře jihočeského Písku stál básník českého filmu, režisér Václav Krška, který zřejmě už během prvních setkání pochopil, že mají hodně společného. A hlavně to, co bylo až do roku 1961 trestným činem.
Řádění nacistů
Navzdory svému lyrickému projevu se mistr dramatického patosu i komediální nadsázky, skvělý vypravěč a dabér dokázal rychle prosadit i v padesátých letech, kdy byli v kurzu svalnatí budovatelé lepších zítřků, a stal se jedním z nejvýraznějších herců poválečné éry. Ženy ho zbožňovaly, jenže jejich láska ho neoslovovala. Kvůli homosexualitě se potýkal s problémy celý život, protože svou sexuální orientaci netajil, což byla tenkrát opravdu mimořádná odvaha. Narodil se 10. března 1932 v Brně do finančně zajištěné rodiny, jeho otec pracoval jako řidič v tamní tiskárně. Bezstarostné dětství mu ale obrátila naruby druhá světová válka. Kvůli údajným machinacím s potravinovými lístky totiž fašisté popravili otce i babičku. Eduard pak vyrůstal jen s maminkou, která ho často brávala do divadla. Tím probudila jeho lásku k herectví a předurčila další životní dráhu.
Stará Kršková?
V patnácti letech začal studovat herectví na brněnské státní konzervatoři, která byla později transformována na Janáčkovu akademii múzických umění. Už tehdy začal hostovat na jevišti Státního divadla a poprvé se také představil milovníkům biografu. Jeho první filmovou rolí se stal v roce 1950 mladý Tomáš Machovec v adaptaci historického románu Aloise Jiráska Temno. V absolventském roce 1951, těsně před dokončením studií, ale byl právě kvůli své sexuální orientaci ze školy vyloučen. O dvaatřicet let starší režisér Václav Krška v něm ale našel ideálního představitele romantických a zasněných mladíků. Vzal ho pod svá ochranná křídla a navzdory všem se rozhodl jeho talent všemožně podporovat. Dokonce si ho i přes důrazné protesty kárné komise prosadil rovnou do hlavní role. Díky němu Eduard stanul před kamerou jako mladý Alois Jirásek v biografickém filmu Mladá léta či jako začínající hudební skladatel Antonín Dvořák ve snímku Z mého života.
Gaye nikde nechtěli
K jeho rychlému vzestupu na vrchol Krška významně přispěl hlavními postavami ve svých šrámkovských adaptacích Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. Právě tyto filmy učinily z Eduarda idol dívek a žen padesátých let, a právě tehdy se zrodila i nelichotivá přezdívka stará Kršková. Hlavně od kolegů, kteří v době, kdy byli gayové a lesbičky pronásledováni zákonem, zneužívali jeho homosexualitu jako lacinou zbraň. Do očí mu ji ale nikdo nikdy neřekl a „natvrdo“ ji také nikdo nezneužil. Menší úlohy v životopisných filmech dostal později i od jiných režisérů, navzdory filmové slávě však byla jeho profesní cesta spletitá. Odlišná sexuální orientace, často označovaná jako nevhodné chování, a výslechy na StB mu komplikovaly snahu získat stálé divadelní angažmá. Během vojenské základní služby hrál v Armádním uměleckém divadle a Ústředním vojenském souboru, poté nastoupil v roce 1955 do Městských divadel pražských, kde působil s krátkou přestávkou do roku 1968.
Král vypravěčů
V roce 1956 jeho úspěch Krška umocnil, když ho obsadil do hlavní role ve velkofilmu Labakan, jedné ze svých dvou nestárnoucích orientálních pohádek, které natočil v koprodukci s Bulharskem a v nichž zazářila mladičká Jana Rybářová. Vzápětí dostal i první příležitost v televizní komedii Dr., a pak už natáčel jednu inscenaci za druhou. Rolí, které ztvárnil, je téměř nekonečná řada, za zmínku určitě stojí jeho ztvárnění skladatele W. A. Mozarta v seriálu F. L. Věk. Od roku 1968 už o stálé divadelní angažmá přestal usilovat, protože film, televizi, rozhlas a dabing ho zaměstnávaly více než naplno. Vytvořil desítky postav v rozhlasových hrách, uplatnil se v četbě literárních předloh, namlouval pohádky i komentáře. V dabingu k divákům promlouval jeho hlasem například Alain Delon a za celoživotní mistrovství v dabingu také obdržel v roce 1995 Cenu Františka Filipovského.
Taková normální rodinka:
Typický chlap?
Mistr v umění vyhnout se jakékoli domácí práci, většinu času na gauči přikrytý novinami, duchem nepřítomný a vnímající manželku, jen když se začalo domácí dění točit kolem jídla. Tak se tenkrát doma choval typický český chlap a nikdo se nad tím nepozastavoval. A takovou podobu mu přiřkla i scenáristka a spisovatelka Fan Vavřincová v legendárním seriálu z roku 1971 Taková normální rodinka, který natočil počátkem sedmdesátých let režisér Jaroslav Dudek. A Eduard jejího věčně duchem nepřítomného zetě Petra zahrál přímo bezkonkurenčně.
Láska na celý život
Jeho osudovou životní láskou se stal o čtyři roky mladší technik z ČKD Václav Květ, se kterým se seznámil v šedesátých letech a žil s ním sedmatřicet let až do konce svého života v Praze na Malé Straně. Společně si pořídili mlýn v Brtnici u Velkých Popovic, který se stal Eduardovou obrovskou vášní. Chátrající ruinu během dvou let zrekonstruovali, stavebním úpravám a zahradničení věnoval herec veškerý svůj volný čas. „Eda byl vynikající člověk, ale zároveň i despota. A dost silný. Když si něco vymyslel či usmyslel, tak neustoupil. V práci měli asi páni režiséři navrch, ale v soukromí prosazoval zásadně svoje,“ napsal o něm pro server Krásnápaní.cz jeho životní partner. Snahu prosadit se prý Václav časem vzdal a veškeré rozhodování přenechal Eduardovi. „Tím mě Eda trochu zkazil, takže když zemřel, neuměl jsem si najednou koupit košili, ponožky, nic. Protože tohle všechno zařizoval on.“
Milovník krásy
Herec velice miloval starožitnosti, kvůli jediné almaře prý jednou dokonce koupil celý byt. Leckdy to s ním ale nebývalo snadné. Například neměl rád nezvané návštěvy a dával to dost okatě najevo. Odmítal opustit chalupu, nikam nechodil, nenavštěvoval večírky, byl problém dostat ho ven. Jediným průlomem do jeho potřeby samoty byly pravidelné večírky, na nichž hrály prim ženy. „Býval to speciální večírek, protože paní Irena Kačírková, paní Jaroslava Adamová i Eda byli narozeni v Rybách. Chodila sem ještě třeba paní Rosůlková, Fabiánová a další. My jsme pro ně udělali pohoštění a jen poslouchali a obsluhovali,“ vzpomínal Václav Květ. „Eda byl strašlivý perfekcionista. Třeba na zahradě, když někdo odhodil nedopalek, tak Eda zešílel. Vždycky když dostal roli, nastala katastrofa, protože v tu ránu sháněl všechny knížky, informace, podklady, a pokud tam bylo cizí slovo, volal na jazykový ústav…“ nastínil povahu svého životního partnera.
Léta plná útrap
V devadesátých letech už na něj čekaly jen dvě větší herecké příležitosti, v dramatu Filipa Renče Requiem pro panenku hrál lékaře alkoholika a v pohádce Nesmrtelná teta se objevil jako Rozum. Krátce nato se ale rychle zhoršil jeho zdravotní stav. Celý život totiž kouřil více než šedesát cigaret denně, čímž si způsobil rozedmu plic. Krátce před Vánoci 1994 zkolaboval a lékaři mu museli provést tracheotomii, po níž ztratil hlas. „Eda vložil obrovskou energii do chalupy, ta pro něj znamenala hrozně moc. Vzdal se kvůli ní stálého angažmá a v létě, kdyby mu nabízeli jakýkoli film, tak to nevzal, protože dva měsíce musel být na chalupě. A v té poslední fázi jsme byli každých čtrnáct dní vykradení. V únoru 1995 nás vybílili tak, že tam nezůstalo doslova nic, odvezli to skříňovou avií. Chytili je, všechno jsme dostali zpátky, jenže za dalších čtrnáct dní zmizela polovina věcí a pak další. A na to už Eda neměl sílu. Navíc mohl chodit už jen po rovině, já to sám všechno nestíhal, tak jsme si řekli, že se to prodá. Eda odevzdal klíče a prohlásil, že už tam v životě nepáchne. Pro něj to byla katastrofa,“ posteskl si hořce Václav Květ. Zdravotní stav jeho partnera se dál horšil. Při životě ho držely umělé plíce a právě před třiceti lety, 23. června 1996, v pouhých 64 letech nemoci podlehl.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Filmový přehled, krasnapani.cz, Jindřich Černý: Eduard Cupák)
Vložil: Adina Janovská