Kdo umravnil bonvivána a fanfaróna Matušku. Tajnosti slavných
08.06.2026
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Waldemar Matuška v televizním muzikálu z roku 1972 Miláček, který natočil režisér Ján Roháč na motivy stejnojmenného románu Guy de Maupassanta
S nástupem normalizace i největší divoch hudební scény rychle pochopil, že tenhle boj nebude snadný. Co ale nedokázal stálý „soudružský“ dohled, to nakonec perfektně zvládl jediný sexy dárek k narozeninám.
Pokračování z pátku 5. června
„Hříšník a fláma a firma všem známá jsem já, šelma všech šelem, flink duší i tělem jsem já…“ Text úspěšného hitu, jehož nahrávku 14. prosince 1970 Supraphon dokončil, počátkem roku 1971 vydal nejprve na singlu, a pak i na stejnojmenném albu, mu napsal kamarád a mimořádný český textař Zdeněk Borovec. A Waldemar Waldemar Matuška ho zpívával opravdu s chutí. Leccos totiž o něm totiž vypovídal. Byl divoký, život si uměl vychutnat a často si „pouštěl pusu na špacír“. S nástupem normalizace ale rychle pochopil, že přituhuje a režim by mu za sebemenší krok vedle mohl všechny jeho „hříchy“ tvrdě spočítat. Pozici na špičce československé populární hudby měl jistou, lidé ho milovali jako rebela, vzhledem ke čtyřicítce na krku si už charismatický ďábel ale mohl i mírné zklidnění image dovolit. Netušil, že ho ve stárnoucího kovboje, prokládajícího country s lidovkou, promění žena, která si rázně dokázala jít za svým.
Skrytý talent
Ještě před nástupem normalizace dostal příležitost prokázat, že dostal do vínku i herecký talent. A zase tenkrát zaúřadoval osud. V slavné filmové kronice moravské vesnice z let 1954-1958 režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci měl původně hrát bonvivánského kulaka a flamendra Zášinka Jiří Sovák, jenže onemocněl žloutenkou, a tak autora námětu, scenáristu i režiséra v jedné osobě napadl Matuška. Připsal mu do scénáře jiné rysy, než s jakými původně počítal u Sováka, i symbolický trest, tragickou smrt na rozích býka za hřích z války, opuštění manželky, která byla židovského původu. A s jeho výkonem byl velmi spokojen. Film posbíral dlouhou řadu ocenění včetně cenu za režii na festivalu v Cannes, zhruba půl roku po premiéře v červenci 1969 ale putoval z politických důvodů do trezoru a režisér Vojtěch Jasný, který se ocitl na indexu, v roce 1970 emigroval.
Souboj hvězd
Už v roce 1970 začal Waldemar vystupovat s orchestrem Václava Hybše v pořadech estrádního typu, jezdil s ním po republice s repertoárem, který byl předem schválen, a jako stálice populární hudby nemohl chybět ani v dlouhé řadě zábavných televizních pořadů. Do historie vstoupil především jeho operní souboj s Karlem Gottem v silvestrovském pořadu roku 1974, kterému v žebříčku popularity neustále šlapal na paty a stříbro získal dvanáctkrát. Silvestrovská opera ’74 byla nápad Václava Hybše a oba se prý na natáčení bedlivě připravovali, Waldemar dokonce kvůli tomu vyrazil za operním pěvcem a hudebním pedagogem Vladimírem Jedenáctíkem. „Celý projekt mu přiblížil a doufal... Vlastně si přál, aby to dostal, jak se říká posvěcený,” vzpomíná Olga Matušková ve své knize vzpomínek Waldemar a Olga – zákulisí našeho života. „Nemýlil se v něm. Nejenže byl mistr Jedenáctík rád, že za ním Walda přišel, ale taky s ním probral všechny operní party připravovaného výstupu. Nechyběla ani konzultace s mistrem Eduardem Hakenem. Prostě si vzali Waldemara do parády.” A výsledek v režii Zdeňka Podskalského, který se stal těsně před půlnocí zlatým hřebem velké televizní zábavy, vstoupil do historie.
Silvestrovská opera ’74:
Dárek k narozeninám
Výrazný přechod ke country způsobil mírný ústup ze slávy, protože tenhle styl má především výrazně vyhraněné posluchače, ti si ale zpravidla myslí pravý opak. A se skupinou K.T.O. si dal cíl nejvyšší, plánovali cestu na slavný country festival v americkém Nashville. To se ale moc nelíbilo, takže padla podmínka – za povolení cesty do Spojených států nejprve stovka představení v Sovětském svazu. Splnili ji a v roce 1975 konečně vyrazili za svým snem. Po prvním vystoupení, v kterém nechyběly ani Hory čierne s fujarou, dostali další pozvánku, zúčastnili se i v letech 1978, 1980 a 1983 a Waldemar tam i pořídil řadu nahrávek. Rok po prvním americkém úspěchu se Waldemar s Olgou vzali. „Brali jsme se přesně na Waldovy narozeniny (2. července – pozn. autorky), takže jsme vždycky říkali, že mě dostal k narozeninám. A na výročí jsme tak nikdy nemohli zapomenout,“ vzpomínala před třemi lety Olga pro CNN Prima News.
Rázná velitelka
Hned se začali pokoušet o potomka, protože Olze už pomalu klepaly na dveře tři křížky, takže měla pocit, že už má nejvyšší čas. Povedlo se a do roka přišel na svět Waldemar George Matuška. Cílevědomá, dominantní a o šestnáct let mladší sexbomba se prostě rozhodla, že si tuhle šanci nenechá utéct. V roce 1980 Waldemar dostal titul zasloužilý umělec a nejčastěji byl vídán po boku své sexy manželky, s níž zpíval duety. A Olga rázně převzala otěže jeho další životního osudu. Kvůli jeho vyhlášené nešikovnosti za volantem se stala jeho osobním řidičem, rozhodovala prý, kdo se přes její „ochrannou zeď“ dostane až k Waldemarovi, aby s ním mohl alespoň promluvit. Platilo to i pro jeho kolegy a přátele, od nichž se podle některých z nich všemožně snažila manžela odstřihnout. Její kamarádky sice tvrdí, že byla do charismatické hvězdy opravdu bláznivě zamilovaná, jiní jí zase dodnes nemohou přijít na jméno.
Konec velkého bonvivána
Otevřeně o tom promluvil například jeho syn z prvního manželství Miroslav, který emigroval v roce 1984 přes západní část Berlína a usadil se v Hamburku. Všechny kontakty prý měl, věděl, že má v Praze vnuka Matěje, a – nic! „Syn žije v Praze, táta tam zase jezdil. Mohli se vidět, kdyby byla vůle. Všichni ale víme, kdo a proč mu organizoval, s kým se má a s kým nemá setkávat,“ řekl Blesku po otcově smrti, o níž se dozvěděl z médií. Stejně to viděla i Waldemarova letitá kolegyně a kamarádka Eva Pilarová, kterou prý velmi mrzelo, jak se sebou někdejší bonviván a fanfarón nechal vláčet. Tak úplně snadné to ale přece jenom krásná Olinka neměla a musela vynaložit hodně úsilí, aby dosáhla svého. Trvalo jí celých deset let, než ho konečně dostrkala až Staroměstskou na radnici. A další dvě pětiletky usilovných „masáží“ musela vynaložit, aby ho přiměla k vysněné emigraci do Spojených států. Naprosto nesmyslně tak pouhé tři roky před listopadovým převratem proměnila zbožňovanou hvězdu v emigranta, putujícího po Spojených státech a zpívajícího na setkáních s krajany.
Pokračování ve středu 10. června
Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Supraphon, Česká televize, Český rozhlas, Blesk, Aha!, novinky.cz, Městská divadla pražská, Waldemar Matuška, Ivan Foustka: To všecko vodnes čas..., Libuše Jelínková, Jiří Schneider: Zlato pro dva slavíky, Magnet 11/1968, Jiří Suchý: Tak nějak to bylo, Michaela Kováříková, Michal Bystrov: Snům ostruhy dát, Olga Matušková: Waldemar a Olga – zákulisí našeho života)
Vložil: Adina Janovská