Matušku v Londýně si nenechala ujít ani královna matka
05.06.2026
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Waldemar Matuška na hudebním festivalu Midem ve francouzském Cannes v roce 1968, na němž tehdejší špička československé populární hudby nadchla publikum nejen výkony, ale i skvělou jazykovou výbavou
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Kluk, který neměl kde hlavu složit, se náhle proměnil v hvězdu. S černým puntíkem v rodinné historii a bratrům v Západním Německu ale mohl jediný špatný krok znamenat definitivní konec.
Pokračování ze středy 3. června
Kluk, který neměl kde hlavu složit, se proměnil počátkem šedesátých let v hvězdu, která byla najednou doslova na roztrhání. A Waldemar Matuška se snažil každému vyhovět, takže jeho dny prakticky neměly konce. Byl vyčerpaný, hubený jako lunt, usínal únavou téměř vestoje… Navíc měl už od roku 1956 stále v patách StB kvůli bratrům, kteří žili v Západním Německu. Dva dokonce sloužili za druhé světové války u wehrmachtu, jeden byl pak dokonce původně odsouzen na doživotí. Dobře věděl, že má kolem sebe lidi, kteří na něj donášejí. Během tří desetiletí jeho spis, který na něj vedla StB, nabobtnal na několik stovek stran. Přesto o svých „dobrodincích“ nikdy nic neřekl nahlas…
Jak vyrobit pádný důvod
Situace se začala vyhrocovat už kolem legendárního muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, v kterém zní jeden nesmrtelný hit za druhým včetně jeho Terezy a duetu s Hanou Hegerovou Tak abyste to věděla. Hned po lednové premiéře v roce 1965 se ho oficiální kritika snažila jednomyslně smést v očích veřejnosti do zapomnění jako žádný jiný před ním. „Za posledních deset let nebyl žádný film tak důkladně a jednomyslně ztrhán,“ povzdychl si režisér Ján Roháč. Nezabralo to, lidé se do kinosálů hrnuli opakovaně, podle statistik ho zhlédly během roku zhruba čtyři miliony diváků. A čím silnější bylo souznění davu, tím větší panika ovládala „patra nejvyšší“. A důvod, proč tři hlavní hvězdy, Evu Pilarovou, Karla Gotta a Waldemara Matušku, odsunout do pozadí, byl bleskově „vyroben“. Vyrojila se fáma, že během natáčení slavného muzikálu s tvrdým protiválečným podtextem na zámku Kynžvart údajně Eva s Waldou močili z balkonu hotelu v Karlových Varech na procházející sovětskou delegaci, Karel měl k tomu zpívat Tam, kde šumí proud a Walda halekal: „A cáká a cáká…“ Sice tenkrát bydleli v Mariánských Lázních a ve Varech vůbec nebyli, staré přísloví ale říká, že na každém šprochu je pravdy trochu, takže se fáma bleskurychle rozšířila po celé republice.
Přímý přenos BBC
Důvod pro první velký zákaz byl „vytvořen“, Waldemarův rozjetý vlak se ale soudruhům zastavit nepodařilo. V sobotu 18. února 1967 převzal v Národním domě na Smíchově druhého zlatého slavíka, kterého vyfoukl Gottovi pod nosem, v červnu 1968 nemohl chybět na Bratislavské lyře, která pomyslně bourala železnou oponu, a za duet s Helenou Vondráčkovou To se nikdo nedoví získal stříbro a za svoji Hou hou bronz. O úspěších, které už tehdy sklízel v zahraničí, se ale paradoxně téměř nemluví. V létě vystupoval s dalšími československými hvězdami tři týdny v pařížské Olympii. Koncert, který měl premiéru 11. července, zorganizoval její tehdejší provozovatel producent Bruno Coquatrix a režisér Zdeněk Kopáč k němu natočil dokument Naši v Paříži. Na jaře 1968 vyrazil na velké britské turné, vystoupil v londýnské Royal Albert Hall pod „dohledem“ kamer BBC a kdekdo žasnul, jak ji dokázal „přeřvat“ i bez mikrofonu. Doprovázela ho bigbítová skupina Mefisto, kterou v roce 1963 spoluzakládal hitmaker Karel Svoboda, lidovky, které byly už tenkrát stálou součástí jeho repertoáru, ale zpíval s Cimbálovou muzikou Václava Krále. A na pódiu nemohl chybět ani Československý státní soubor písní a tanců. Tleskalo jim 5500 diváků, koncert si nenechala ujít ani britská královna matka a v sále vlály transparenty a nápisem Ať žije Svoboda, Dubček a Matuška.
Od politiky dál
V říjnu 1968 ani on nesměl chybět na legendárním koncertu Zpíváme pro republiku, který se konal v pražské Lucerně na podporu tehdejšího Fondu republiky. A 28. prosince měla premiéru osmá epizoda seriálu Píseň pro Rudolfa III. Betlém, v které hrál a zpíval Josefa. Na rozdíl od řady kolegů z branže se ale držel zpátky, k politice se nevyjadřoval a dobře věděl proč. Pod stálým „dohledem“ a s estébáky za zády mu bylo jasné, že i každá drobnost může způsobit, že už si ani neškrtne. O tom ale neměli jeho fanoušci ani ponětí. A tenkrát se také nezadržitelně blížil další velký zlom v jeho soukromí. Bezesporu krásná, o šestnáct let mladší Olga Blechová se s ním údajně setkala poprvé v rodném Liberci, když mu její bratr dělal při vystoupení zvukaře, tehdy jí bylo teprve patnáct. Sice původně chtěla studovat biologii, zpívala ráda a fakt dobře a sama se doprovázela na kytaru. A pak vyhrála jednu pěveckou soutěž a v roce 1966 se objevila v souboru Divadla Rokoko. Prý díky Karlu Svobodovi, jak to dokázala, nechtějme vědět. Karla jsem ale znala dobře od dětství, takže o jeho slabosti pro hezké holky vím své. Spekulacím se ale vyhnu.
Píseň pro Rufolda III. – Má malá zem:
Blecha zasahuje
Pak jí jedna z tehdejších hvězd populární hudby, zpěvák Jiří Popper, nabídl angažmá ve své doprovodné dívčí skupině Krystalky, takže místo nástupu na vysokou odjela na angažmá do východního Německa. Zhruba po roce se ale Krystalky rozpadly, zbyly z nich jenom Olga a kolegyně Irena Rezková, které spolu vytvořily doprovodné Duo Irena a Olga a dělaly křoví úspěšnějším zpěvákům. Po srpnu 1968 ale Irena emigrovala do Itálie, Olga zůstala „v luftě“ a Waldemar jí nabídl, aby vystupovala s ním. Časem přešli od koncertování k tajnému randění a vše vyvrcholilo v době, kdy byl Matuška v zahraničí. Když se jednoho dne vrátila jeho partnerka Jitka Zelenohorská domů, stála mezi dveřmi Olga a vyhodila ji s tím, že teď je tady paní ona. Později sice Blechová tvrdila, že jí Waldemar vzkázal po manažerovi, že to má udělat, stěží by ale hledala mezi kolegy někoho, kdo jí uvěřil.
Sexbomba vyhrála
Waldemar měl vůči Jitce zjevně špatné svědomí, protože zpočátku tvrdil, že se o ni postará, pomůže jí najít nový byt, nechá auto… Nakonec z toho nebylo nic. Z bytu v zadním traktu na Václavském náměstí, na jehož rekonstrukci měla velký podíl, nakonec odcházela jenom s kufry, některé osobní věci jí prý Olga dokonce odmítla vydat. Výčitky svědomí vůči ní Olga neměla, protože s Waldemarem nebyli manželé, neměli děti… Jitka pak dva roky přespávala u přátel, než se jí podařilo sehnat vlastní bydlení. „Také jsem věřila, že zůstaneme přáteli, občas se uvidíme, popovídáme si, ale to se nestalo. On měl vůči mně tak černé svědomí, že se mi bál podívat i do očí,“ konstatovala po letech v rozhovoru pro Blesk. Politické i soukromé události odstartovaly v roce 1969 Waldemarovu éru kompromisů. Odešel z Rokoka, oficiálně přešel na tzv. volnou nohu a exkluzivně vystupoval s orchestrem Václava Hybše.
Doba kompromisů
Pro film byl sice persona non grata, takže po Noci na Karlštejně z roku 1973, v níž hrál krále Petra I. Kyperského, si dalších téměř patnáct let ani neškrtl, nemohl ale chybět v dlouhé řadě televizních zábavných pořadů. Fanoušky ale neztrácel, takže dál zpíval a začal natáčet alba, na nichž se to hemžilo urostlými chlapáky, vousatými námořníky… Nakonec skončil u táborového ohně, když začal v roce 1972 spolupracovat s trampskou a country skupinou K.T.O. (Kamarádi táborových ohňů), která už od svého založení v roce 1963 patřila v tomto žánru k tomu nejlepšímu, co jsme kdy měli. A v jejich středu dominovala sexy „Blecha“ v džínách a kovbojském sombreru. „Jednoho dne jsme přijeli po představení i s kapelou k nám a najednou si Waldemar vlezl za bar, udělal si ticho a řekl, že bych chtěl všem přítomným něco říct. A pak mě požádal o ruku,“ vyprávěla mimo jiné v exkluzivním rozhovoru pro deník Blesk. A tak v roce 1976 konečně dosáhla svého cíle, stala se třetí paní Matuškovou.
Pokračování v pondělí 8. června
Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Supraphon, Česká televize, Český rozhlas, Blesk, Městská divadla pražská, Waldemar Matuška, Ivan Foustka: To všecko vodnes čas..., Libuše Jelínková, Jiří Schneider: Zlato pro dva slavíky, Magnet 11/1968, Jiří Suchý: Tak nějak to bylo, Michaela Kováříková, Michal Bystrov: Snům ostruhy dát)
Vložil: Adina Janovská