Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Individuum práce se štítící. Co ještě hlásil o Matuškovi jeho „dohled“ z StB?

01.06.2026
Individuum práce se štítící. Co ještě hlásil o Matuškovi jeho „dohled“ z StB?

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Waldemar Matuška v úspěšné hudební komedii režiséra Zdeňka Podskalského st. z roku 1961 Ztracená revue

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Ošoupané texasky a červený rolák, to bylo vše, s čím legendární Walda dorazil do Prahy. Vlastně neměl nic, dokonce ani střechu nad hlavou. Tomu se říká odvaha. Nebo spíš hazard?

Pokračování z pátku 29. května

Na počátku byla obyčejná touha mladých lidí z podniku Propagační tvorba zahrát si a zazpívat. Neprali se, nebojovali, šlo jim o muziku a o slovo. Usídleni už tam tenkrát byli například manželé Sodomovi, Jiří Suchý, Miroslav Horníček či Ivan Vyskočil. A mezi ně vletěl jako neřízená střela vousatý buřič, který si usmyslel, že hraní po nocích v karlovarských barech a vinárnách už má tak akorát plné zuby. Waldemar Matuška začal zpívat nejen v Redutě, ale i v proslulé kavárně Vltava a jezdil po republice s Mambo kvintetem, který vystupoval, kde se dalo, především ale ve slavném jazzovém klubu Reduta. Není divu, že padl Jiřímu Suchému do oka. „Když jsem mu navrhl, aby šel do Semaforu, přijal to bez váhání,“ vzpomínal později ve své knize Tak nějak to bylo. „Abych u něho probudil větší zájem, začal jsem mu slibovat, že do roka bude zpívat v rozhlase a v televizi a že mu vyjdou i gramofonové desky.“

Před oponou, za oponou…

Právě tenkrát startovalo dnes již legendární duo Jiří Suchý a Jiří Šlitr svoji hvězdnou dráhu a Matušku vzali do souboru jako jednoho ze čtyř „girlsáků“, přestože měli oficiálně plný stav. Před oponou, za oponou, přesně tak tehdy ubíhaly jeho dny. Oficiálně byl v divadle zaměstnán jako kulisák, rekvizitář a pracovník techniky a po harcování od jednoho dobrodince k druhému měl dokonce konečně i kde hlavu složit. Poprvé stanul na jevišti v představení Člověk z půdy, v němž zpíval ve sboru, a když skončil večer, přespával v zákulisí, přikrytý oponou. Chodil v ošoupaných texaskách a červeném svetru a jeho hvězda začala stoupat. V dalším představení Zuzana je sama doma, které mělo premiéru v roce 1960, už vystoupil jako sólista. Začínal mít konečně úspěch a došlo i na Suchého sliby – v té době natočil u Supraphonu svůj první singl Suvenýr.

První Zlatý slavík

V té době také stanul poprvé před kamerou 1960 jako brigádník Kábrt v budovatelském dramatu režiséra Václava Gajera Sedmý kontinent, v němž si také zazpíval, a pak už mu začaly chodit podobné nabídky pravidelně. Dne 13. března 1961 vysílala Československá televize představení divadla Semafor Člověk z půdy v přímém přenosu, na Silvestra pak měla premiéru televizní hudební a taneční Ztracená revue režiséra Zdeňka Podskalského staršího. Zábavný pořad v rytmu charlestonu získal v roce 1962 na mezinárodním televizním festivalu v Montreux Stříbrnou růži a Cenu kritiky a na televizní přehlídce v Alexandrii Zlatou sluneční loď. A také v něm zazněl Waldemarův nestárnoucí hit To všechno vodnes čas. A když v roce 1962 založil týdeník Mladý svět čtenářskou anketu Zlatý slavík, Matuška v ní zvítězil na celé čáře a jeho duet s Evou Pilarovou Ach, ta láska nebeská z pokračování úspěšného semaforského projektu Zuzana je zase sama doma se stal písní roku. Jen ten jeho plnovous se občas stával terčem kritiky. „Dneska už nosí fousy kdekdo, ale v těch letech šedesát, jedenašedesát byl podezřelej z chuligánství každej, kdo se prostě něčím lišil,“ vzpomínal ve své knize To všechno vodnes čas…

Ach, ta láska nebeská:

Jak se Walda zbláznil

Pak se ale o něm začalo v Semaforu šuškat, že je až příliš velký bohém, nechodí včas na zkoušky a není na něj spolehnutí. Poté co došlo mezi ním a Jiřím Suchým na „lámání chleba“, Waldemar to tak psychicky odnesl, že dokonce skončil v nemocnici. Ze Semaforu s ním ale ze solidarity odešli i Eva Pilarová a Karel Štědrý a nemířili daleko. Stačilo přejít ulici do Divadla Rokoko, kde je tehdejší ředitel Darek Vostřel přivítal s otevřenou náručí. Waldemar se tenkrát rozhodl vyjít vstříc společenským požadavkům, takže do Rokoka nastoupil hladce oholen. Místo potlesku ale sklidil ohlasy, že se snad úplně zbláznil. A tak se ke svému „chuligánskému“ stylu rychle vrátil. V Rokoku nakonec zůstal šest let a tohle období je považováno za nejlepší v celé jeho kariéře. A už v roce 1965 vydal Supraphon jeho první dlouhohrající album Zpívá Waldemar Matuška.

Bratři u nacistů

Když jeho hvězda začala strmě stoupat vzhůru, byl už dvakrát rozvedený, o těchto vztazích se toho ale ví jen pomálu. Jeho první ženou se stala ještě v Karlových Varech Jiřina Štástková, kterou si vzal hned po vojně. Měli spolu syna Miroslava, a pak ještě dvojčata. Obě holčičky ale zemřely v raném věku, údajně po špatné vakcíně při očkování proti obrně. Tragédii manželství neustálo, a tak Miroslav, který žije v Hamburku a pracuje jako knihovník, slavného tatínka dlouhých šestadvacet let neviděl. Další manželku potkal v Divadle Semafor. Tanečnice Hana Svobodová, přezdívaná Dulina, měla orientální vzhled, a tak Waldemar tvrdíval, že má brazilské předky. Jejich vztah měl ale nakonec jepičí život. Waldemar byl totiž známý výtržník, navíc téměř od prvopočátku v hledáčku StB i kvůli svým bratrům. Jaromír, narozený v roce 1922, o dva roky mladší Jan a o další dva roky mladší František totiž za války sloužili v nacistickém wehrmachtu, jeden z nich byl údajně dokonce agentem gestapa. Není ani divu, že po válce zůstali raději v Německu.

Individuum, práce se štítící

K pověsti „individua, práce se štítícího“ přispívala i jeho údajná láska k alkoholu a sexuální nevázanost. „V zásadě dobromyslný a upřímný, … ale bohužel velmi neukázněný a nevychovaný. Často se opíjí a pěstuje všeobecnou promiskuitu… Schází mu též elementární hygienické i jiné společenské vlastnosti,“ uvedl v počátcích Matuškova působení v Semaforu agent StB Jiří V., který ho měl „na starosti“, ve svém hlášení, které po letech vyšťoural deník Blesk. A v dalším hlásil: „Dochází k excesům, které ho dříve nebo později úplně znemožní. Poslední případ je z Lipnice, když před představením nemohli Matušku najít, až nakonec byl nalezen úplně ožralý a povrhnutý pod scénou.“ Stejně tak byly kritizovány jeho vztahy k ženám. Nic ale není černobílé, charismatický vousáč se spíš stal lovnou zvěří, která leckdy před svými fanynkami doslova brala nohy na ramena.

Pokračování ve středu 3. června

Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Supraphon, Česká televize, Český rozhlas, Blesk, Městská divadla pražská, Waldemar Matuška, Ivan Foustka: To všecko vodnes čas..., Libuše Jelínková, Jiří Schneider: Zlato pro dva slavíky, Magnet 11/1968, Jiří Suchý: Tak nějak to bylo)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská