Naše Janžurka je lepší než britská hvězda Helen Mirren. V čem?
25.05.2026
Foto: Se svolením Národního divadla - Martin Špelda
Popisek: Iva Janžurová jako britská královna Alžběta II. v konverzační veselohře Audience u královny
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Náročné oslavy narozenin, spojené s pracovním nasazením, z něhož nechce slevovat, si vybraly daň. Do pražské Nemocnice Na Homolce posíláme úžasné české královně Alžbětě pozdravy a držíme palce!
Pokračování z pátku 22. května
Svým hrdinkám jako by odevzdávala celou svoji osobnost, vždy je hraje tak nějak mimoděk. Díky tomu jsou mimořádně autentické a přesvědčivé. „Hledám cestu, jako to děláme všichni, trochu čichem, trochu rozumem. Jako bych v každé roli začínala znovu,“ prozradila Iva Janžurová Lukáši Trpišovskému ještě před zahájením oslav 85. narozenin pro web Národního divadla. „Nezapomínám na to, co už jsem pochopila, to si ověřuju pořád, ale pořád mě ještě baví dostávat se dál – ve všech divadelních rolích, které hraju (teď je jich sedm), vidím ještě spousty míst, kde je co prohloubit, přeonačit nebo opustit zbytečné významy.“
Příliš přísný kritik
V roce 1964 se stala na déle než dvacet let přední členkou souboru pražského Divadla na Vinohradech a o rok později začal tehdejší ředitel František Pavlíček svěřovat režie Stanislavu Remundovi. „Bylo zvláštní, že právě k Ivě Janžurové byl až přehnaně kritický a nespravedlivý. Kdy se jejich vztah změnil v lásku, to věděl pouze inspicient Antonín Samler jako tajný poslíček milostných dopisů. Sami to zveřejnili až v roce 1968,“ zavzpomínala v portrétu Ivina životního partnera někdejší divadelní dramaturgyně Helena Šimáčková. A když v roce 1987 přišla do činoherního souboru pražského Národního divadla, byla už vyzrálou herečkou. A Zlatá kaplička se stala jedním z důvodů, proč se po dlouhé sérii úspěšných komedií z filmového plátna vytratila. Tím dalším byla televize, pro kterou už od roku 1978 točila jednu inscenaci za druhou a diváci ji automaticky očekávali i v každém větším zábavném pořadu.
Rodinný podnik
Stanislav se stal prvním „rodinným“ autorem, protože už v roce 1972, kdy byla poprvé na mateřské dovolené, pro Ivu napsal divadelní hru Život ve škatulce. Starší dcera Sabina se totiž narodila 18. května 1972 a mladší Theodora k ní přibyla 28. ledna 1974. „Já bych si Ivu vzal za ženu hned, jenže ona nikdy nechtěla. Ale nedávno mi dala prstýnek s diamantem. Tak čekám, kdy mě požádá o ruku. Hned bych řekl ano!“ prohlásil kdysi v Kapsáři Toboganu, který v Českém rozhlasu moderoval Tomáš Sláma. Jejich obdivuhodná sladěnost se prý zrodila hned na začátku vztahu a v devadesátých letech i ve společném podnikání. Založili rodinné divadlo, s nímž jezdili i s dcerami po celé republice. Většinu her napsali sami, on prý vymýšlel děj a zápletky, ona psala dialogy. Pro některé zvolili pseudonym Jaromír Saska. Poté co Remunda prodělal v roce 2008 mozkovou příhodu, láskyplně o něj pečovala, poslední tři měsíce pro ni ale znamenaly velmi krutou zkoušku. Trpěl velkými bolestmi, byl dezorientovaný a mnohdy nepoznával ani své blízké. Zemřel dva dny po jejích narozeninách v roce 2012 a od té doby je Iva sama. Žádného chlapa prý už k životu nepotřebuje.
Životu nebezpečno!
Že i herectví může být rizikovým povoláním, to zažila na vlastní kůži v dubnu 2002, kdy se na ni během finále představení Marie Stuartovna zřítila v pražském Stavovském divadle těžká boční kulisa. Záchranka ji převezla v bezvědomí do Ústřední vojenské nemocnice, kde lékaři zjistili, že utrpěla šok, pohmožděniny a odřeniny, bolela ji hlava, v zádech… prostě „celý člověk“. Těžký historický kostým ji naštěstí uchránil od vážnějšího zranění, jen se trochu zmátořila, hned další den lékařům utekla a po jedenácti dnech už zase stála na jevišti. A publikum ji odměnilo nadšeným a velmi dlouhým potleskem. O devět let později se jí během hry Mikve v Národním divadle udělalo špatně a při pádu si rozbila hlavu. Loni před Velikonocemi se zase zranila v Divadle Kalich během představení Pusťte mě ven!. „Já mám v rozpětí několika let hodně úrazů. I během rekreačního období, kdy nehraju. Upadnu třeba v lese, namlátím si, udělám si bouli na čele,“ konstatovala loni pro super.cz s tím, že je prostě smolařka.
Audience u královny:
Lepší než Helen Mirren
Úchvatná britská herečka si zahrála britskou panovnici Alžbětu II. ve dvoudílné minisérii Královna Alžběta v roce 2005, Iva se jí stala poprvé na jevišti Stavovského divadla 19. března 2015 v konverzační veselohře Petera Morgana Audience u královny. A je tak dokonalá, že by si ji leckdo s nejvýznamnější britskou panovnicí snadno splet. Vytvořit kopii královny se ale rozhodně nesnažila, režisérka Alice Nellis jí to prý dokonce zakázala. „Hrát Alžbětu II. je báječný pocit,“ prohlásila v rozhovoru pro Aktuálně.cz. „Alžbětě II. jsem dala duši české herečky.“ Přitom už jen proměny mezi jednotlivými obrazy pro ni představují extrémní fyzickou zátěž. „Při každé chvilce mezi scénami si připadám jako Formule 1, která zajíždí do depa na přezutí pneumatik a mechanici se na ni vrhnou, aby tam ztratila co nejméně času,“ odfoukla si jen při té představě v rozhovoru pro časopis Xantypa.
Maraton v zákulisí
„Tak to také skutečně je. V zákulisí už mám připravené boty, vedle položenou lžíci, abych je rychle nazula, paní garderobiérka mi sundává ty, které dohrály, abych se nemusela moc ohýbat, já nasouvám nohy do jiných bot a Jitka Fuxová už mi snímá paruku. Přesně ví, kam zastrčila čtyři důkladné vlásenky. Pak svléknou kostým, já si sednu a přidržím novou paruku, aby nasazení proběhlo hladce. Jitka ji urovnává podle čela a uší a čtyřmi vlásenkami špendlí. Moje vlasy jsou upravené tak, že mám na hlavě aspoň padesát sponek, které přidržují látku-bando, jež zajišťuje pevnost připnutí. Paruky jsou dobře vyrobené (vlásenkářskou dílnou ND), jdou hladce sundat i nandat, ačkoli když se musí připevnit poměrně těžká kovová koruna, je to dramatické. Na převlek s korunou přichází ještě třetí osoba, která mi pomáhá do velké róby, přidělává šerpu podvazkového řádu a přes ni obléká dlouhý kabát s vlečkou. Já si nasoukám rukavičky…“ líčila paní Janžurová maraton, který absolvuje nesčetněkrát během každého představení nesčetněkrát. Přesto ji prý nikdy nepřestane bavit.
Soukromá galerie
V roce 1998 získala Iva Janžurová Cenu Thálie, Cenu Alfréda Radoka a Českého lva za hlavní roli ve filmu Co chytneš v žitě, dalšího si přidala do sbírky v roce 2002 za matku ve filmu Výlet. V roce 2006 jí prezident Klaus udělil Medaili za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění a při udělování cen TýTý za rok 2014 byla uvedena do Dvorany slávy TV. O rok později převzala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový globus za přínos české kinematografii, v roce 2018 byla uvedena do Síně slávy Národního divadla, o tři roky později dostala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činoherního divadla a v roce 2023 se stala čestnou občankou Prahy. Přestože ji trápí artróza, hravě ovládne publikum jen pohledem a hlasem a funguje jako kolektivní terapie. A ráda v rozhovorech dodává: „Stáří není pro srabíky. Je to každodenní souboj o důstojnost.“ V pátek 22. května byla stále vyprodaná Audience u královny zrušena, protože se jí udělalo špatně, takže místo do divadla jela do pražské Nemocnice Na Homolce. Pracovní nasazení spojené s náročnými oslavami narozenin si vybraly daň v podobě zápalu plic. „Je o ni ale postaráno a už po dnu intenzivní léčby v Nemocnici Na Homolce se cítí výrazně lépe,“ řekl Blesku přednosta kardiologie Petr Neužil. Paní Ivo, držíme Vám palce!
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Národní divadlo Praha, Divadlo na Vinohradech, Česká divadelní encyklopedie, Česká televize, Český rozhlas, Blesk, Filmový přehled, Aha!, Činoherní klub, Petr Macek: Včera, dnes a zítra, Cinema 1/2000)
Vložil: Adina Janovská