Proč Iva Janžurová navždy skoncovala s manželstvím
18.05.2026
Foto: Se svolením České televize - Jiřina Cinybulková
Popisek: Iva Janžurová jako Šárka Vandasová v sedmé epizodě seriálu Píseň pro Rudolfa III. Hrabě Monte Christo už odráží realitu po srpnové okupaci 1968, rozvíjí aktuální témata zrady, vpádu nezvaného hosta, českou povahu i pokrytectví, je plný narážek a jinotajů, takže si v něm diváci bohatě „početli“.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Začalo to seriálem, vrcholilo články a odplata mocipánů na sebe nenechala dlouho čekat.
Pokračování z pátku 15. května
Jako patnáctiletá Šárka vstoupila Iva Janžurová poprvé na obrazovku 1. dubna 1967 od 20:20 a tenkrát ještě nikdo netušil, co všechno nový projekt přinese. Podle plánu měla Píseň pro Rudolfa III. nahradit dosavadní hudební pořad Vysílá studio A, který se rodil ve spolupráci s Divadlem Rokoko, podíleli se na něm režisér Jaromír Vašta, herec Darek Vostřel i dirigent Josef Vobruba. A tvůrci současných seriálů by jim mohli závidět, na dalším dílu totiž tvůrci začínali pracovat teprve po odvysílání předchozího. K předem vybraným populárním hitům Jaroslav Dietl vytvořil příběh ze světa fantazie, písničky vydával souběžně Supraphon na singlech. Jako Šárku si režisér Vašta představoval dívku Ivina typu, jenže o deset let mladší, takže ji požádal o radu. Jenže o nikom nevěděla, takže nakonec roli dostala právě ona. Stejně to dopadlo s jejím o rok starším nápadníkem, čalounickým učněm Jardou Vaňkem, populární herec, zpěvák a bavič Jiří Hrzán byl ve skutečnosti ještě o dva roky starší.
Příliš rychlá láska
Úspěšný seriál se stal jedním z důvodů, proč se jí obrátil život naruby a několik generací si ji pak zařadilo především jako komičku. Během natáčení se totiž seznámila s kameramanem Janem Eisnerem. Jeden z nejlepších českých kameramanů, který byl o sedm let starší, procestoval celý svět, natáčel a režíroval v Kambodži, Mexiku i Americe. Doma točil kdeco, od dokumentů po videoklipy, mimo jiné v roce 1965 i návštěvu Louise Armstronga v divadle Semafor. Také učil na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a světoznámý kameraman a osvědčený spolupracovník Miloše Formana byl jeho dobrý kamarád. V roce 1968 se za něj Iva po dvouměsíční známosti poprvé a naposledy provdala.
S kamerou mezi tanky
Ve středu 21. srpna 1968 měli točit Rudolfa III., jenže bylo všechno jinak. A tak Eisner posadil do auta Ivu a Martu Kubišovou a vyrazili do ulic natáčet okupaci. Už o dva dny později televize odvysílala improvizovaný okupační šestý díl Rudolf III. na dvoře Leonida I., v němž poprvé zazněla Modlitba pro Martu. A na průšvih bylo zaděláno. Nepřízeň budoucích mocných o pár dnů později Iva s Martou ještě zvýšily, když se v pátek 6. září ráno vypravily před ÚV KSČ podpořit tehdejšího prvního tajemníka a předsedu Federálního shromáždění Alexandera Dubčeka. To ale zdaleka nebyly jediné vroubky, kterými si Iva pohoršila. V té době totiž mimo jiné napsala i několik fejetonů. O Janu Palachovi, o srpnové okupaci i o velké kamarádce, která ji dusí. Že tou kamarádkou je „velký spojenec“, který naši zemi okupoval, musel pochopit úplně každý.
Píseň pro Rudolfa III.:
Manželství už nikdy!
V říjnu 1968 ještě vyšel v týdeníku Zítřek její článek Dívat se do ohně… včetně fotografie manželů, jenže… On byl svérázný a přelétavý bohém, pro kterého byla vždy práce na prvním místě, ona zase temperamentní uragán, takže brzy pochopili, že se k sobě prostě nehodí. Rozešli se v dobrém a zůstali přáteli, zdlouhavost rozvodového řízení ale Ivu tak psychicky vyčerpala, že se navždy rozhodla už nikdy se znovu nevdávat. „Ten rozvod mě strašně rozrušil a znechutil. Museli jsme u soudu tvrdit, že se nesnášíme, a házet na sebe špínu, jen aby nás rozvedli. Je to šílené, vykládáte, jaký k sobě cítíte odpor, a přitom to není pravda,“ konstatovala ve svých vzpomínkách Včera, dnes a zítra, které s ní sepsal spisovatel Petr Macek. Přesto naději na harmonický partnerský vztah nevzdávala. Říká se, že se do ní nešťastně zamilovala rocková legenda Jiří Schelinger, podle kolegyně Jiřiny Švorcové se stal zřejmě na čas jejím partnerem i herec Josef Bláha.
Moudrá i urputná Bětuše
Legendární muzikálový seriál nebyl jediným projektem, v kterém v roce 1968 zazářila, se staly Sňatky z rozumu. Úspěch historické pentalogie Vladimíra Neffa vycházející poprvé v letech 1957-1963, založený na rodinném příběhu autorova dědečka Jana, který v románu dostal příjmení Born, a mapující vývoj českého národního obrození v druhé polovině 19. století, si o televizní zpracování přímo říkal. Neff se nápadu nebránil, scénář ale psát nechtěl, takže se zpracování prvních dvou dílů románu, Sňatků z rozumu a Císařských fialek, chopil osvědčený scenárista a dramaturg Otto Zelenka. Projekt k padesátému výročí vzniku samostatného Československa odstartoval na obrazovce 23. října 1968 a Iva v něm dostala jednu z psychologicky náročných postav, sestru Bornovy druhé manželky Bětuši. Tichou a milující, pracovitou a oddanou rodině krásnější sestry, vychovanou v duchu, že žena musí umět dělat kompromisy. Současně ale urputnou a leckdy i ráznou v touze po samostatnosti. Zkrátka představitelku žen, které se ve své době snažily dokázat, že nejsou jen doplňkem manžela, ale rovnoprávným členem společnosti.
Komičkou na příkaz
Odplata za „hříchy“ z roku 1968 na sebe s nastupující normalizací nenechala dlouho čekat. Na rozdíl od řady kolegů sice nedostala absolutní zákaz činnosti, ve filmu a televizi se ale směla objevit pouze v zábavných projektech a soudruzi, kteří rozhodnutí vydali, neměli ani ponětí, jak silnou zbraň jí dali do ruky. Už v roce 1969 byla nepřehlédnutelná v nestárnoucí sci-fi režiséra Oldřicha Lipského Zabil jsem Einsteina, pánové…, jako zpívající uklízečka Zuzana ve Světácích Zdeňka Podskalského, a pak už šel jeden úspěch za druhým. Svůj komediální talent nechala vyniknout naplno a diváci si „praštěnou Janžurku“ tak zamilovali, že se zařadila mezi nejoblíbenější herečky a zahrála si téměř ve všech úspěšných komediích sedmdesátých a osmdesátých let.
Pokračování ve středu 20. května
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Filmový přehled, Aha!, Činoherní klub, Petr Macek: Včera, dnes a zítra)
Vložil: Adina Janovská