Jak draho přišly „nežádoucí myšlenky“ skauta, herce i komika z Rokoka
11.05.2026
Foto: Se svolením Encyklopedie CoJeCo – volné dílo
Popisek: Herec Jiří Šašek, člen Divadla Rokoko a partner Darka Vostřela v legendární dvojici VOŠA
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Zatímco publikum řvalo smíchy, o mocipány se pokoušel infarkt. A to se neodpouští. Prvoplánovou legraci grotesek totiž čeští komici vybrousili v intelektuální slovní hrátky, plné jinotajů a tvrdé kritiky.
Při sledování dochovaných záznamů jejich vystoupení mi tenhle pán svojí vizáží trochu připomíná pana Tau, i když ten je o nějaký ten pátek mladší. Na rozdíl od populárního dětského mima ale základem úspěchu Jiřího Šaška, poloviny dvojice VOŠA, byly hrátky se slovy, humor a satira, a také písničky, při nichž jste se nevědomky v křesle před televizní obrazovkou aspoň vrtěli.
Na jevišti jsem je bohužel nikdy neviděla, na to jsem tenkrát byla moc malá, jejich písničky ale patřily k těm, které se díky našemu papá linuly bytem od rána do noci. A přispívaly k dobré náladě, která vládla celému mému dětství. Koneckonců každodenní trable Češi odlehčovali srandičkami nejspíš odpradávna. Malý x velký, tlustý x vychrtlý, chytrý x hloupý… Pat a Patachon či Laurel a Hardy. Jejich kousky, založené na kontrastu, trapných nehodách a pitvoření, inspirovaly první české kabaretiéry a filmové komiky už v éře němého filmu. S přiostřováním poměrů pak vstoupila ostrá kritika i na jeviště, když se v třicátých letech minulého století zrodila na forbíně Osvobozeného divadla dvojice klaunů V+W. A na dialogu zdánlivě naivního sparing partnera a nemilosrdného glosátora založila svůj humor i další legendární dvojice VOŠA, Jiří Šašek a Darek Vostřel.
Kamarádi zasahují
Jiří Šašek, od jehož smrti uplyne v těchto dnech už třicet let, by právě dnes slavil 96. narozeniny. Narodil se totiž v podhůří Orlických hor v Žamberku 11. května 1930 v Žamberku. Jeho rodiče byli vášnivými ochotníky, takže ho poprvé vystrčili na jeviště už ve čtyřech letech. V klasické hře Josefa Kajetána Tyla si tenkrát zahrál Kalafunovo děcko. V sedmnácti se stal členem studentského souboru DÍRA (Divadlo radosti) které vedli bratři Kühnové, a po maturitě chtěl na FAMU, jenže neudělal zkoušky. Uspěl na pedagogické fakultě, současně ho ale kamarádi přihlásili na DAMU. Byl přijat a herectví vystudoval v ročníku s řadou budoucích hvězd, od Jany Štěpánkové a Josefa Zímy přes Alenu Vránovou a Vladimíra Brabce po Petra Haničince.
Skautská legenda
Před kamerou stanul poprvé už v roce 1948 jako jeden ze skautů v dobrodružném filmu Josefa Macha Na dobré stopě, který byl natočen k 35. výročí založení 5. oddílu vodních skautů. Už v roce 1913 ho založil spisovatel Jaroslav Novák – Braťka, podle jehož povídky vznikl příběh chlapce, kterého nacisté po zastřelení jeho rodičů odvlekli do říše na „převýchovu“. Mezi kluky na táboře najdeme i pár budoucích výrazných osobností, třeba mluvčího Charty 77 a rektora Univerzity Karlovy v první polovině devadesátých let Radima Palouše, jenž si tenkrát zahrál ve filmu poprvé a naposledy a za svůj výkon dostal 2000 korun. Nechyběl ani budoucí úspěšný režisér Václav Vorlíček, který byl členem oddílu, nebo herec Antonín Šůra, s nímž se později Jiří Šašek znovu setkal v divadle Rokoko nebo před kamerou v legendárním dětském seriálu Robot Emil. To ale předbíhám. Po únoru 1948 komunisté skauting zakázali, takže pražská premiéra Machova filmu, naplánovaná na červen 1948, byla zakázána. Vidět ho mohli diváci jen v mimopražských kinech, a pak skončil na dlouhá leta v trezoru. Oddílu pražských skautů, nazývanému Pětka, se díky Novákově šikovnosti podařilo přežít dodnes, a poté co byl v roce 1953 z Prahy „odejit“, založil další ještě v Ústí nad Labem.
Setkání v zeleném
Po absolutoriu získal Jiří Šašek první angažmá v Ostravě, brzy ale musel povinně zamířit do armády. Jako většina absolventů uměleckých oborů narukoval do souboru Vítězná křídla, v němž se seznámil se svým budoucím tvůrčím partnerem Darkem Vostřelem. A díky tomu stanula v roce 1955 poprvé na jevišti nová dvojice VOŠA. Jejich scénky a forbíny začaly sbírat první vavříny, pak společně přešli do Pražského estrádního souboru, jehož činnost byla založena především na zájezdových představeních. Vostřel měl ale vyšší ambice a usiloval o stálou scénu v hlavním městě. V roce 1957 konečně přišla nabídka prostor někdejšího kabaretu Rokoko v pasáži Lucerna na Václavském náměstí. Nadšeně ji přijal, přestože znamenala spoustu náročných úprav, které prováděli sami herci. V březnu 1958 Rokoko konečně oficiálně zahájilo umělecké působení, cesta k úspěchu byla ale hodně trnitá. Přestože tehdy kromě Šaška a Vostřela působili v souboru například Jiří Lír, Vlastimil Bedrna či prvorepubliková operetní hvězda Alena Frimlová, publikum přijímalo nabízený repertoár velmi vlažně. Teprve když divadlo přešlo v polovině šedesátých let k představením s výraznou hudební a zpěvnou složkou, stalo se fenoménem.
Zpíváme pro republiku:
Popletený robůtek
V roce 1960 vstoupil do českých obýváků přes obrazovku jako Robot Emil, pod jehož maskou ho ale stěží někdo pozná, a jeho sparing partnera, mechanika Karla, hrál právě Antonín Šůra, kterého určitě znáte jako anděla z Machovy ladovské pohádky z roku 1956 Hrátky s čertem. Z dnešního pohledu je sice trochu popletený robůtek poplatný době, děti ho ale milovaly. Recesistickým humorem si získal i spoustu dospělých a v roce 1961 vycházel v časopisu ABC jako komiks. Autorem scénáře byl stejně jako u seriálu Jiří Melíšek, kreslil Jiří Winter Neprakta. Pak si Šašek zahrál v několika televizních inscenacích a v roce 1964 dokonce zabrousil i ke „konkurenci“, když si zahrál vojáka Láďu v nesmrtelném filmovém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, inspirovaném divadelní hrou, jejíž scénář napsali Jiří Suchý a Ivan Vyskočil a která měla premiéru v Divadle Na zábradlí v roce 1958. A diváka jím hlavně provázejí hity divadla Semafor textaře Jiřího Suchého a skladatele Jiřího Šlitra, aranžované pro velký orchestr.
Konkurence Semaforu
Díky angažování hvězd populární hudby tehdy Rokoko začalo tvrdě konkurovat tehdy nejslavnějšímu Semaforu, kterému Vostřel dokonce přebral některé hvězdy, například Waldemara Matušku a na čas i Evu Pilarovou. K opravdové slávě ale přispěl až v druhé polovině šedesátek příchod mladých zpěváků v čele s Martou Kubišovou, Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Repertoár začaly tvořit především hudební recitály a kabaretní pásma. A pak se díky básníkovi, textaři a publicistovi Ivo Fischerovi, který v něm působil jako scenárista a dramaturg, a hudebnímu skladateli Zdeňku Petrovi zrodily první původní české muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick.
Legendární exhibice
Tou se stal v letech 1967-1968 hudební komediální seriál Jaroslava Dietla Píseň pro Rudolfa III., v němž nechyběla ani jedna úspěšná tvář tehdejší populární hudby, od Laďky Kozderkové přes Pavla Nováka až po Hanu Hegerovou. Zrodil se jako nástupce televizního pořadu Vysílá studio A, populární dvojice VOŠA se na něm podílela a oba si v něm také zahráli, Darek Vostřel řezníka Vandase a Jiří Šašek Bořivoje. Kombinaci Dietlova humoru, populárních tváří, aktuálních hitů a uvolněné atmosféry Pražského jara ocenili diváci i oficiální kritika. Přestože otevřené pranýřování prohřešků vládnoucího režimu stále ještě nepřicházelo v úvahu, Dietl mistrně zakomponoval do příběhu spoustu narážek a jinotajů, takže si publikum navíc i nadšeně „početlo mezi řádky“ a na budoucí průšvih bylo zaděláno. Populární dvojice VOŠA navíc notně přilila olej do postupně se rozhořívajícího ohně mocenské pomsty tím, že 26. října 1968 moderovala koncert Zpíváme pro republiku, uspořádaný pro přispěvatele na Fond republiky v roce 1968. Konal se v pražské Lucerně a televize ho přenášela živě. Už koncem roku 1968 byla činnost řady umělců výrazně utlumena a výjimkou nebyla ani VOŠA.
Trest za pravdu
Když je někdo duchovním otcem „nežádoucích myšlenek“, bývá na řadě mezi prvními. Darek Vostřel byl v roce 1970 zbaven ředitelské funkce, a přestože další repertoár zaměřil pouze na recitály hudebních skupin a zpěváků, byl 30. června 1974 soubor Rokoka definitivně rozpuštěn a v roce 1975 byla scéna začleněna do souboru Městských divadel pražských. Zákaz veškeré veřejné činnosti dostal i Jiří Šašek. Nesměl před kameru ani na obrazovku, takže se začal naplno věnovat své druhé tvůrčí lásce, kreslení. Proslavil se jako karikaturista herců a zpěváků a několikrát i samostatně vystavoval. Časem se přece jen VOŠA směla vrátit na scénu a jako komická dvojice projela celou republiku pod hlavičkou Pražského kulturního střediska. Velkého návratu se ale už nedočkala a v roce 1989 se definitivně rozpadla. Na Jiřího Šaška dolehly vážné zdravotní problémy a musel podstoupit transplantaci ledviny, přesto dál hrál alespoň v mladoboleslavském divadle. Naposledy spolu legendární dvojice vystupovala v roce 1991 během zájezdu pro krajany ve Švýcarsku. Darek Vostřel zemřel 4. listopadu 1992, Jiří Šašek 15. června 1996.
(zdroje: Wikipedie, FDB, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Městská divadla pražská, petka.org, Encyklopedie českého divadla, Encyklopedie CoJeCo, Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko)
Vložil: Adina Janovská