Bacha, cholerik! Co o sobě prozrazuje Jiřina Bohdalová
08.05.2026
Foto: Se svolením České televize - Václav Beneš
Popisek: Jiřina Bohdalová jako miliardářka Klára Zachanassianová v televizním dramatu z roku 1999 Návštěva staré dámy, které natočil režisér Zdeněk Zelenka a také k němu napsal scénář podle divadelní tragikomedie švýcarského spisovatele Friedricha Dürrenmatta
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Její život ovlivnila celá řada mužů, nejen ti dva, za které se provdala. Jeden dokonce skoro půl století.
Pokračování ze středy 6. května
I po druhém rozvodu ovlivnila její život řada mužů. Svou přízní ji obdivovatelé přímo zavalovali, a kdyby o to stála, mohla se klidně vdávat každý měsíc znovu. „Celý život dostávám milostné dopisy, pozvánky na rande a podobně. Ale nikdy jsem na žádný z nich neodpověděla. Některé si však schovávám,“ prozradila Jiřina Bohdalová ve své knize, nazvané Měla jsem štěstí na lidi. Od počátku kariéry jich chodily stovky, většina prý hezkých. Dlouhá léta mezi nimi dokonce převažovala milostná vyznání, pozvání na rande či sexuální hrátky, nechyběla ani hezká řádka žádostí o ruku. Ti, kteří do jejího života opravdu vstoupili, už ale byli jen kolegové a přátelé. Režiséř Zdeněk Podskalský, kterého prý obdivovala a zbožňovala, přísný Karel Kachyňa, kterému vděčí za jeden z největších úspěchů v trezorovém psychologickém dramatu Ucho, či přítel Jiří Hubač, milovník jejích moučníků, který jí své „majstrštyky“ Dům na nebesích, Generálka jeho veličenstva a Fany napsal „na tělo“.
Poprvé v kabaretu
Ode dne, kdy se poprvé setkala s tím, po jehož boku strávila více než čtyřicet let, uplynulo už sedmdesát let. V roce 1956 totiž legendární bavič, konferenciér, herec, scenárista, novinář a textař Vladimír Dvořák napsal scénář kabaretu Černá hodinka, k němuž si do televize přivedl právě Jiřinu. Kde k ní vlastně přišel? Kdysi prý pozval jistou dívku, do níž se zamiloval, do vypůjčeného bytu. Váhala, pak konečně dorazila, jenže s kamarádkou. Ta snědla většinu chlebíčků, dost pila, breptala a neustále se chichotala. A pak obě spolu odešly. A tou kamarádkou byla Jiřina... Po několika letech přišel jednoho dne domů, spatřil tam stejnou ženskou a dozvěděl se, že je manželčinou kamarádkou z dětství. Tenkrát se zrodila nerozlučná populární dvojice a pracovními partnery zůstali až do konce Dvořákova života. Právě zde se datují i počátky úspěšné české inteligentní televizní zábavy, klasické Televarieté.
Bezkonkurenční trdlo
V polovině sedmdesátých let hrozilo, že populární Televarieté převálcuje štědře dotovaná východoněmecká revue Ein Kessel Buntes, Dvořák, který byl sesazen kvůli nepřízni mocipánů ze šéfa na řadového dramaturga redakce zábavy, se s tím ale nechtěl smířit, a tak navrhl kombinovat hudební a varietní složku pořadu s konverzačním humorem. Jako svoji partnerku navrhl Jiřinu, už mezitím bylo odpuštěno Kachyňovo Ucho. Návrh byl přijat a počátkem roku 1977 se po více než pětileté přestávce vrátila v 26. dílu Televarieté na obrazovky dvojice, která vznikla více než patnáct let předtím a byla u diváků velmi úspěšná. Jak proměnit skvělou komičku v bezkonkurenční trdlo, v tom dokázal vymyslet téměř nekonečné možnosti. Nešetřil při tom ani sám sebe a oba je nabízeli s takovou lehkostí, že nikoho nenapadlo, kolik dlouhých hodin přemýšlení a vylepšování se za každým přesně cíleným vtipem skrývá. To ale měli s Jiřinou společné, i ona je velmi precizní a klidně dokáže patnáctiminutovou scénku zkoušet řadu dní, dokud si není jistá, že je dokonalá.
Televarieté:
Hlásek pohádkových skřítků
Tím jakoby přiškrceným, který už patří k českým národním pokladům, prý poprvé promluvila v rozhlasové hře o modrém psíkovi, kterou natočila s Karlem Högerem, k jeho „autorství“ se ale léta hrdě hlásil Jiří Sovák ve své vzpomínkové knize Dík za váš smích aneb Já a moje trosky. Stalo se to podle něj v roce 1967, když spolu natáčeli komedii režiséra Martina Friče Přísně tajné premiéry. „Na jedné scéně jsme se nemohli dohodnout. A protože jsme oba vzteklouni, pro ránu nejdeme daleko. Byli jsme spolu někde v roští, Jiřina mi vrazila facku, já ji za odměnu trochu přiškrtil. Frič na nás volal, co je s námi. A ona tím přiškrceným srandovním hláskem volala: Macu, my si tady s Jirkou něco vysvětlujeme! Ta úžasná kombinace něžňoučkého dětského hlásku s hrubým násilím vyzněla nakonec příznivě pro celou československou kulturu. Jiřina si tu mutaci výborně osvojila a výsledek z namluvených pohádek znáte. Ovšem autorem jsem já a k autorství se hrdě hlásím!“ A na obrazovce jím poprvé promluvili v roce 1968 Křemílek a Vochomůrka ve večerníčku Pohádky z mechu a kapradí, jejichž předlohou je stejnojmenná kniha Václava Čtvrtka. Zdaleka ale nezůstalo jen u nich, například o pár let „mladší“ Rákosníček byl zařazen do Zlatého fondu české kinematografie.
Bacha, cholerik!
V polovině sedmdesátých let ji naplno ovládla touha pořídit si druhý domov, v němž by mohla odpočívat daleko od lidí. Přistrčila ji k tomu chata její paní Fuchsové v seriálu Chalupáři, kterou produkce objevila a pronajala na Dobříši. Stále dokola se ptala, jestli by nebyla k mání, jenže stejně jak ona ji milovali i její majitelé. Svůj ráj na zemi nakonec objevila v Českém ráji, na úpatí kopce Kozákov, známého naleziště polodrahokamů. Klasická roubenka, která dříve sloužila jako hájenka, je ukryta v romantickém zákoutí a obklopená zelení. Patří k ní rozlehlá zahrada, v níž nechybí ani bazén, má ale i svůj handicap. Je totiž nejen stylová a krásná zvenčí, ale také uvnitř, což bohužel neuniklo ani nezvaným hostům. Zloději nejenže ukradli, na co přišli, ale bohužel i část zařízení zdemolovali. A Jiřinu to tak naštvalo, že si najala „bodyguarda“, který chalupu pravidelně kontroluje a také pečuje o zahradu. A navíc na plot přibyla smaltovaná cedule s nápisem Bacha, cholerik!
Štěstí na lidi
Na výčet filmů, televizních inscenací, seriálů, dokumentů a zábavných či hobby pořadů, v nichž rozdávala radost a prožitek ze skvělého hereckého výkonu, bych nejspíš potřebovala samostatný web. Na všechny její knížky včetně jejích populárních kuchařek a těch, které byly s ní či o ní napsány, by v obchodech potřebovali samostatný regál. Že by je ale mohli nabízet pěkně pohromadě, to opravdu nehrozí, protože bývají obratem rozebrané. Svým herectvím zasáhla Jiřina Bohdalová všechny generace a její talent je nekonečný. „Chtěla jsem jenom, aby bylo vidět, že život nebyl vždycky jednoduchý a že jsem jako herečka měla a mám z čeho emocionálně brát,“ okomentovala svůj portrét, který s ní natočil v roce 2009 režisér Viktor Polesný do cyklu České televize Neobyčejné životy. „U komiky musíš mít cit pro míru, jinak jsi jenom šašek,“ shrnula svoji kariéru a dodala: „Měla jsem štěstí na lidi.“
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, Český rozhlas, Reflex, Téma, Jiřina Bohdalová: Můj život mezi slzami a smíchem, Jiřina Bohdalová: Měla jsem štěstí na lidi, Jiří Sovák: Dík za váš smích aneb Já a moje trosky)
Vložil: Adina Janovská