Proč Bohdalka odmítla režiséra Friče a kdo ji naučil, jak být dámou
06.05.2026
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov - Jindřich Panáček
Popisek: Jiřina Bohdalová jako řidička tramvaje Marie Kučerová ve filmovém muzikálu režiséra Ladislava Rychmana z roku 1966 Dáma na kolejích
TAJNOSTI SLAVNÝCH: O filmových unikátech, které vznikly díky spartakiádě a měly být navždy zapomenuty, a okatá komička v rukách legendární Lady Dermacol.
Pokračování z pondělí 4. května
Desetiletí, které se rozjíždělo jako vlak do úplně jiného světa. To byla šedesátá léta, která přijdou první na mysl, když začnou pamětníci vzpomínat na mládí. Mně se vždy jako první vybaví naše současná oslavenkyně, které je právě neuvěřitelných 95 let, jako Marie Kučerová v nesmrtelném filmovém muzikálu scenáristy Vratislava Blažka a režiséra Ladislava Rychmana Dáma na kolejích. Na obrazovku ale Jiřina vstoupila už v roce 1960, kdy Československá televize natočila dva unikátní záznamy z jejího tehdejšího domovského Divadla ABC.
Zachráněný unikát
Jiřinin tehdejší šéf Jan Werich už předtím „oprášil“ dvě nejslavnější divadelní hry z éry Osvobozeného divadla, Baladu z hadrů a Těžkou Barboru. Jeho původního partnera Jiřího Voskovce nahradil Miroslav Horníček, jejich forbíny reagovaly na aktuální dění, nestárnoucí písničky Jaroslava Ježka hrál naživo Orchestr Karla Vlacha a na jevišti nechyběla ani Jiřina. Záznam Balady z hadrů byl později rozstříhán, a poté naštěstí zachráněn. Pro Baladu z hadrů si původně Werich vybral jako partnera Vladimíra Menšíka, který ale po premiéře tak bujaře oslavoval, že zaspal první reprízu a dostal padáka na hodinu. Záznam představení se podařilo natočit v červnu 1960 navzdory tomu, že Werich nesměl účinkovat v televizi, protože pozornost „nejvyšších míst“ byla právě zaměřena na spartakiádu. Odvysílána byla jenom jednou koncem roku, a pak bylo rozhodnuto o likvidaci obou materiálů. Techniky pak čekala mravenčí práce, s dochovaným materiálem pracovali doslova po milimetru a podařilo se jim dát dohromady dva nejstarší záznamy divadelních představení, které jsou uloženy v archivu na Kavčích horách.
Zamilovaný Frič
Jiřina začala dostávat stále více příležitostí a také poprvé opravdu vstoupila na obrazovku, mimo jiné jako jedna z chudých sester, aspirujících na divadelní slávu, v adaptaci operety Johanna Strausse mladšího Netopýr. Vzápětí si zahrála i v prvních televizních pohádkách, prvním filmem, v němž konečně dostala víc prostoru, byla ale až komedie Král Králů režiséra Martina Friče z roku 1963. A současně ji dostihla obdivná láska o dvacet let staršího Friče, kterého ale odmítla. Díky němu začala v roce 1964 před kamerou i zpívat a také se poprvé setkala se svým druhým osudovým mužem Radoslavem Brzobohatým ve válečném dramatu Hvězda zvaná Pelyněk. Láska na první pohled to ale nebyla, jejich vztah se rodil pozvolna a Frič jí prorokoval, že pro ni Radek není ten pravý. „Jenže to říkal a myslel přitom sám na sebe,“ vzpomínala po letech s úsměvem v dokumentu České televize Neobyčejné životy.
Dáma na kolejích:
Jak se rodí dáma
V Rychmanově hudební komedii z roku 1966 Dáma na kolejích Jiřina předvedla českým ženám, zvyklým z padesátých let na neforemné oblečení a styl zaměřený na údernické výkony, jak moc celkový dojem, kterým žena působí, záleží na oblečení, účesu i chování. Na jejích proměnách se tehdy výrazně podílela první česká vizážistka Olga Knoblochová, přezdívaná Lady Dermacol. Právě ona přišla v Ústavu lékařské kosmetiky s nápadem na unikátní silně krycí make-up, který právě v té době pomáhala uvádět na trh. Až do devadesátých let ho pak vyrábělo Filmové studio Barrandov a byl tak dobrý, že v roce 1968 koupil licenci i Hollywood. Byl nejen skvělý pro kameru, ale navíc i „držák“. Dodávám bohužel, protože jeho stopy zůstaly na oblečení navždy a dodnes „zdobí“ spodní stranu dekoltu šatů, které jsem kdysi nosila při soutěžích v latinskoamerických tancích. Jiřina a Radek Brzobohatý ve filmu hráli manžele Kučerovy a Brzobohatý Jiřinina manžela původně vůbec nechtěl hrát. Nakonec ho ale režisér Rychman přemluvil.
Ostře sledovaná svatba
Od roku 1967, kdy přijala nabídku z Divadla na Vinohradech, se už potkávali na jevišti i v zákulisí. Oba rozvedení, ona měla dceru Simonu, on z manželství s herečkou Jarmilou Kolářovou dceru Radanu. A 6. června 1970 se během společného natáčení obrozeneckého seriálu F. L. Věk za velkého zájmu veřejnosti vzali. „Když jsme byli už spolu, byla jsem ráda, že nás spolu dál obsazovali, protože on byl dobrý hráč, a ještě navrch pěknej chlap. Tak proč ne? Když jsem se měla zamilovat v té době, tak do koho jiného?“ prohlásila na oslavě svých osmdesátin v pražském Hudebním divadle Karlín. A tehdy také spolu natočili i nejslavnější „trezorový“ film, psychologický thriller režiséra Karla Kachyni Ucho, který se dočkal premiéry až o dvacet let později.
Noční jezdec
Brzobohatý byl gentleman a navenek kliďas, který nikdy neztratil glanc. Jenže oba byli hodně temperamentní. On prý avantýry nevyhledával, ženy ho ale uháněly a on se nebránil. A v roce 1981 dostal nabídku, která doslova obrátila Jiřinin život vzhůru nohama – drama o českých legionářích na slovensko-polské hranici v roce 1920 Noční jezdci. Když natáčel skoro tři měsíce na Slovensku, utopil se v očích temperamentní, o dvacet let mladší Hany Gregorové. Stále zamilovaná a zoufalá Jiřina šílela, přesto ji Radek po dvanáctiletém manželství opustil. „Kdybych tehdy už nebyla Bohdalovou, to já bych si poradila. Jela bych si to na Slovensko vyřídit. Ručně a se vší ostudou. Ale co může udělat anonymní paní, Bohdalová ne. Škoda,“ povzdychla si v nejnovějším dokumentu A jede se furt dál…. Radkova zrada ji strašně zasáhla a léta pak spolu nepromluvili jediné slovo. Jiřina si dokonce vymínila, že s ním nebude točit žádný film, stát na jednom jevišti, a dokonce ani účinkovat v žádné estrádě. Na dávnou hořkost dal zapomenout až čas. Po třiceti letech si konečně odpustili a v roce 2012, jen pár měsíců před Radkovou smrtí, společně natočili film Vrásky z lásky.
Pokračování v pátek 8. května
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, Český rozhlas, TV Nova, Reflex, Téma, Blesk, Jiřina Bohdalová: Můj život mezi slzami a smíchem, Jiřina Bohdalová: Měla jsem štěstí na lidi)
Vložil: Adina Janovská