Jak Jiřina Bohdalová vyšplouchla režisérku Chytilovou
04.05.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Jiřina Bohdalová jako spiritistka Eva v bláznivé komedii režiséra Zbyňka Brynycha z roku 1961 Každá koruna dobrá
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Láska jako z románu a pohádka, která se během pár dnů proměnila v drsné rodinné drama, o které by sotva někdo stál.
Pokračování z pátku 1. května
Bylo jí třiadvacet, konečně studovala na vysněnou DAMU, byla krásná, a navíc přímo bláznivě zamilovaná. O dva roky starší zeměměřič a seismolog Břetislav Staš, se kterým se Jiřina seznámila v Ostravě, když jí bylo sedmnáct, se stal jejím prvním partnerem a byla to láska jako trám. Už měl inženýrský titul, a právě povinně sloužil vlasti jako řidič v Dobřanech u Plzně, když zjistila, že je těhotná. Takže dalším krokem byla samozřejmě svatba. Co se ale v nejbližších dnech všechno semele, nenapadlo by nikoho ani v tom nejhorším snu.
Svatba bez tatínka
Pouhé dva týdny před svatbou byl zatčen její otec František. Byl obviněn z velezrady, protože pomohl po převratu v únoru 1948 s odchodem do emigrace někdejšímu ministrovi Ladislavu Karlu Feierabendovi, který mimo jiné vedl v roce 1944 československou delegaci na jednáních o mezinárodním měnovém systému v Bretton Woods. Bohdal ho odvezl ho do Děčína a labsko-oderským kanálem poslal ven. Bezpečnost mu pak ještě navrch přidala přechovávání zbraní, poté, co našli v jeho truhlářské dílně osm pistolí, které tam schoval Jiřinin bratranec Miroslav Kopt. Vyšetřovatelé se s nikým nemazlili, i těhotná Jiřina musela zvládnout dva dny tvrdých výslechů. Otec byl odsouzen na patnáct let těžkého žaláře a téměř sedm let byl vězněn ve Valdicích. Podrobnosti případu zůstaly pak zahaleny tajemstvím, protože o nich nikdy nepromluvil. Prostě nesměl pod pohrůžkou dalšího uvěznění. A tak si Jiřina dlouhá desetiletí myslela, že ho udal právě její bratranec, a pravda vyšla najevo až v roce 2015 při natáčení dokumentu Tajemství rodu.
Hlava rodiny
Studium na DAMU musela v roce 1954 přerušit, oficiálně kvůli těhotenství, navíc ale byla jako dcera politického vězně nežádoucí. Když jí po vyhlášení rozsudku ani nedovolili rozloučit se, tak se rozčílila, že předčasně porodila. Zdravotně to odnesla i maminka, kterou postihla srdeční slabost. Navíc zůstala ze dne na den bez příjmu. To byl ale jen začátek problémů, s nimiž pak musela Jiřina bojovat. Manžel byl na vojně, takže jí nezbývalo než se o matku, dceru i o dvanáct let mladší sestru Jaroslavu postarat, takže místo aby si užila naplno mateřství, svěřila dceru Simonu už v šesti měsících babičce a začala naplno hrát v divadle. Dělala, co mohla, aby všechny uživila, nějaký čas dokonce pracovala v divadle jako šatnářka. Díky solidaritě spolužáků se po roce vrátila i na DAMU. V roce 1955 dostala první dvě vedlejší role, zdravotní sestru v propagačním filmu Něco se tu změnilo a ve studentském filmu Václava Vorlíčka Direktiva. A v dalším roce už dostala nabídek pět.
Florenc 13,30:
Werichova dobrá rada
V roce 1957 ukončila studium absolventským představením hry Vladislava Vančury Josefina, na které se přišel podívat i Jan Werich. A vzápětí jí nabídl angažmá v souboru Divadla satiry, které bylo právě tehdy přejmenováno na Divadlo ABC. Přijala s nadšením, brzy ji ale kontaktovala Státní bezpečnost, která se ji snažila přimět ke spolupráci. Tehdy už naštěstí mohla využít Werichovu radu: „Řekni – já se vožeru a všechno vykecám, toho se nejvíc bojej.“ A opravdu to fungovalo. Za otcem jezdila do valdické věznice i s malou dcerou. „To, že se máma musela postarat o celou rodinu, ji určilo pro další žití a bytí a vnímání světa. Největší potupa pro ni je, kdyby ji někdo litoval,“ prohlásila její dcera Simona Stašová v dokumentu České televize Neobyčejné životy.
Posedlí povoláním
Filmaři na ni pamatovali stále častěji, kdo by neznal třeba její slečnu Valerii Jírů z hudební komedie Josefa Macha Florenc 13,30. O rok později si už zahrála v osmi filmech, mezitím ale vzalo zasvé její manželství. „Když se Břetislav vrátil z vojny, byla jsem vinou osudových událostí někdo úplně jiný, než koho si před časem vzal,“ přiznala ve své knize Měla jsem štěstí na lidi. Zůstali ale přáteli a Simona svého otce velmi milovala. „Vždycky jsem říkala, že táta i máma se narodili jako dvě lokomotivy a já jsem ten jejich vlečňák. Ale jsem šťastný vlečňák,“ prohlásila před časem v rozhovoru pro týdeník Téma. „Oba jsou tak silné a rozdílné osobnosti, že jsem vděčná osudu, že jsem jim mohla být tolik času nablízku. Oba jsou osobnosti inspirativní pro ty druhé, kteří mají chuť být jim nablízku a nechat se obohatit. Jak ráda opakuju, oba posedlí svým povoláním. Takové osobnosti vás prostě ovlivní, ať už chcete, nebo ne.“
Okouzlující aristokrat
Počátkem šedesátých let neunikla temperamentní a krásná Jiřina pozornosti vyhlášeného lamače ženských srdcí, o osm let staršího Josefa Langmilera, který si právě naplno užíval svobody, poté co mu první manželku, krásnou Ljubu Benešovou, přebral v ostravském divadle kolega Jiří Adamíra. Kalendář hlásil rok 1961, právě natáčel melodrama režiséra Antonína Kachlíka Červnové dny a bláznivě do něj byla zamilovaná studentka režie Věra Chytilová. Jezdila za ním na natáčení, přemlouvala ho, aby se k ní přestěhoval, a snila o svatbě a dětech a na objekt její touhy padla panika. Když přemýšlel, jak z toho ven, Jiřina mu nabídla, aby se nastěhoval k ní a Věře Chytilové zůstalo jen zlomené srdce. Jakmile mu ale došlo, že by nejspíš nechtěla zůstat jen kamarádkou, už po pár týdnech se vrátil do své staromládenecké garsonky. „Langmiler se tehdy nechtěl moc vázat. Žil spíše volnomyšlenkářským svobodným životem,“ vzpomínal Kachlík v dokumentu Příběhy slavných – Poslední leč Josefa Langmilera.
Pokračování ve středu 6. května
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, Český rozhlas, Reflex, Téma, Jiřina Bohdalová: Můj život mezi slzami a smíchem, Jiřina Bohdalová: Měla jsem štěstí na lidi)
Vložil: Adina Janovská