Jiřina Bohdalová: Proč se nestala dětskou filmovou hvězdou
01.05.2026
Foto: Se svolením Národního filmového archivu
Popisek: Jiřina Bohdalová s Karlem Gottem, v hlavní roli filmu režiséra Václava Kršky z roku 1964 Komedie s Klikou aneb Veselý příběh o věrné nevěře
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Knih napsala celou řadu, ještě ale mezi nimi chybí souborný návod, jak se se životem prát. Tuhle roli totiž musela poprvé nastudovat už v dětství, a sotva povyrostla, bylo ještě hůř. A těm, kteří jí snad závidí, je třeba zdůraznit, že není co.
Dokázala jsem ji poznat, když jsem ještě ani nechodila do školy, a už tenkrát se u nás doma říkalo, že je „fakt dobrá“. Krásné oči, fotogenická tvář, výrazný a nezaměnitelný hlas, talent od boha… hlavně ale mimořádná pracovitost, cílevědomost a zodpovědnost, často i za druhé. Schopnost být takovou nejspíš dávají do vínku sudičky a s léty ještě nabývá na síle, když vám nic jiného nezbývá. Když prostě musíte.
Málokdo dokáže s těmito pravidly jet na plný plyn dlouhá desetiletí. A navíc ještě okořenit každé své slovo mimořádným smyslem pro humor, kterým rozdává radost, smích a pohodu a přímo tryská z každého jejího pohledu, kroku i gesta. Stejně hluboko se ale Jiřina Bohdalová umí ponořit i do dramatu či tragédie, protože rozhodně není jen skvělá komička. A čím výraznější je osobnost, tím vyhraněnější je i vztah k ní. Lidé ji buď milují, nebo ji prostě nemusí. Některým z nich možná její humor nesedí, spíše je ale podezřívám ze závisti. Že za každou její další rolí či vystoupením před kamerou a mikrofonem vidí „velké peníze“. Kdyby ale měli procházet životem po její cestě, velmi rychle by zjistili, že rozhodně nebyla pečlivě umetená a zasypaná růžemi.
Vytrvalý nápadník
Narodila se 3. května 1931 v Praze, doma, jenom s asistencí porodní báby. „Moji rodiče byli podvraťáci, a to jsou nejchytřejší psi. Oba byli nemanželští, měli nelehký život, ale obrovskou moudrost,“ prohlásila před lety v dokumentu České televize Neobyčejné životy. Otec František žil v Trhových Svinech, kde se vyučil truhlářem, matka Marie, rozená Brunner, pocházela ze Šafova u Znojma, jen pár kilometrů od rakouské hranice. Patřila k německé části obyvatel a česky se začala učit až v devatenácti letech, když vyrazila jako služebná za prací do hlavního města. A totéž hledal v Praze i muž, kterého potkala v zahradní restauraci U Komenských na Vinohradech, a na jejich seznámení vzpomínala Jiřina ve své knize Můj život mezi slzami a smíchem. Sice tam dorazila s někým jiným, tak vytrvale ji ale bral na parket, že to její původní doprovod vzdal. A už na druhé schůzce prý poklekl a sliboval, že jí udělá kuchyň na míru. Sice se jí prý moc nelíbil, ztělesňoval ale pro ni zodpovědnost a pracovitost. A to bylo důležitější.
Sen o české Shirley
Maminka byla vášnivá ochotnice, takže ji vedla k herectví už odmalička. Nejprve ji přihlásila do baletní školy slavné Niny Gordon-Mládkové, o něco později i do komparsu a v šesti letech stanula Jiřina poprvé před kamerou ve filmu režiséra Ladislava Horského Pižla a Žižla na cestách, která byla ohlášena publiku v časopisu Kinorevue jako „mluvená groteska s českou Shirley [Temple]“. Zachovala se z něj jenom část v němé a nesestříhané podobě, pak bylo avizováno i pokračování, k realizaci ale nedošlo, a další malou dětskou roli Jiřina dostala o dva roky později v melodramatu Zlatý člověk. Během natáčení si prý Jiřina vyrazila přední mléčné zuby, filmaři ale o ni tak moc stáli, že jí nechali udělat falešné. V roce 1940 se mihla mezi dětmi na dožínkách v slavné válečné adaptaci Babičky Boženy Němcové, v hlavní roli s Terezií Brzkovou a poprvé si před kamerou zazpívala v dětském sboru v hudební romanci Václava Binovce se Zdenkou Sulanovou Madla zpívá Evropě. Pak se ještě objevila v komedii s Věrou Ferbasovou Dceruška k pohledání. Tím však její dětská kariéra skončila.
Madla zpívá Evropě:
Facky nepočítal
Realizace maminčina snu o české Shirley Temple byla příliš náročný projekt, na který neměla dost peněz. Tím spíš, že se v jednom z transportů do nacistického koncentračního tábora ocitl i František, takže péče o rodinu zůstala jenom na ní. Na jeho odjezd, při němž dostala za úkol předat mu tašku s jídlem, kdysi vzpomínala Jiřina v rozhovoru 20. dubna 1966, který se podařilo najít v českobudějovickém archivu Českého rozhlasu. Svého snu se maminka nechtěla vzdát, a tak Jiřina hrála alespoň v divadle. Otci se podařilo přežít a po návratu byl tak hrdý, že odmítl repatriaci. „Nebudu nikomu vypočítávat, kolik jsem dostal facek,“ vzpomínala Jiřina v dokumentu Neobyčejné životy.
Aspoň klapka
Před kameru se vrátila v roce 1947 jako děvče na taneční zábavě v dramatu režiséra Františka Čápa Muzikant. Vzápětí ale přitvrdil nový režim. Otec František měl truhlářskou dílnu, kterou vybudoval vlastními silami prakticky z ničeho, takže se výsledku celoživotního snažení nechtěl vzdát. A když komunisté mu tatínkovi přišli živnost zabavit, honil je po ulici s latí v ruce. V roce 1949 Jiřina úspěšně odmaturovala na soukromém dívčím reálném gymnáziu Charity školních sester, na DAMU ji ale nepřijali, takže začala učit na základní škole v Ostravě. O pomoc při přípravě na další přijímačky požádala Rudolfa Deyla, ani druhý pokus ale nevyšel. Uspěla až při třetích zkouškách, na které ji připravovala Vlasta Chadimová. A v roce 1951 se dostala k filmu alespoň jako klapka při natáčení budovatelského dramatu o budování velkodolu Milujeme, což prozradila po letech Karlu Šípovi v jeho talk show.
Kytara jako zbraň
V Ostravě se seznámila se svým budoucím manželem, o tři roky starším seismologem a geofyzikem Břetislavem Stašem. „Byl hezkej, zajímavej a byl chytrej, po tom jsem šla, nesměl být blbec. A hrál na kytaru, pozor, to je silná zbraň,“ zavzpomínala v Minišou Karla Šípa. „Byl to můj první kluk. Já jsem byla taková nedávalka. Maminka o mně říkala: Kdepak naše Jiřinka, ta je z Drážďan ne od Berouna. Dělala jsem drahoty, bála jsem se, ale ten kluk si toho vážil.“ A v roce 1952 se konečně dočkala další filmové příležitosti, v propagandistickém dramatu Jána Kadár a Elmara Klose Únos ji můžeme vidět jako tanečnici. Pak ale v roce 1954, pouhých čtrnáct dnů před Jiřininou svatbou, jejího otce zatkli a tím začalo mimořádné těžké období jejího života, které ji navždy změnilo.
Pokračování v pondělí 4. května
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Česká televize, Český rozhlas, Reflex, Jiřina Bohdalová: Můj život mezi slzami a smíchem)
Vložil: Adina Janovská