Jaroslava Obermaierová: Zemanova Blanka byla krásnější než Marilyn Monroe
24.04.2026
Foto: Se svolením Filmového studia Barrandov
Popisek: Poznáte ji? Takhle to slušelo Jaroslavě Obermaierové v roce 1971 jako Daně Martinové v kriminálce Vím, že jsi vrah… Režisér Petr Schulhoff totiž chtěl tenkrát jenom brunetky, takže musela na plac v paruce.
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Houfy nápadníků musela odhánět, možná i právě proto si nakonec vybrala nejhůř, jak to jenom šlo. Největšího darebáka, který byl k mání.
Pokračování ze středy 22. dubna
První angažmá v kladenském divadle, v kterém se jí dařilo, filmové role, díky nimž se stala sex-symbolem, vykročení do samostatného života právě v době, kdy docházelo v Československu k uvolňování poměrů a svět začal opravdu vypadat jako místo k radování, jak výstižně vystihl tehdejší atmosféru Petr Rada, když psal k hudbě Petra Hapky text pro jeden z tehdejších hitů tria Golden Kids. V polovině šedesátých let Svět byl místo k radování. Každý den stál za to, každodenní starosti se překonávaly nějak snadněji, s radostí, láskou, nadějí. U nás doma v rytmu písniček, které se linuly z magnetofonu Sonet Duo, který mimochodem hraje dodnes. Já si tenkrát vychutnávala obdiv spolužáků a první malé dětské lásky, mladé naději české kinematografie Jaroslavě Obermaierové ležely davy nápadníků u nohou. „Byla vážně moc hezká, krásnější než Marilyn Monroe,“ potvrdil po letech deníku Aha! zpěvák Petr Rezek.
Láska, kterou přejely tanky
O čtyři roky starší, pohodový a mužný romantik, který pak zpíval s Hanou Zagorovou a doprovodem skupiny Karla Vágnera, tenkrát hrál na doprovodnou kytaru ve skupině Juventus, a stal se jedním z těch, kterým se podařilo získat Jarčinu přízeň. Ona se právě rozešla s hercem Michalem Pavlatou, on se právě rozváděl a už bydlel sám. „Petr byl moc fajn a bylo nám spolu fajn. Chodili jsme spolu na tanečky, měli jsme se rádi a bavil nás život,“ potvrdila. Na jaře roku 1968 je seznámil na jednom večírku kytarista z doprovodné skupiny Evy Pilarové Jiří Lahoda. „Rozuměli jsme si tehdy po všech stránkách a možná by to vydrželo dýl... Nebýt jednadvacátého srpna a ruské invaze, kdy jsme přestali pracovat, přestalo se hrát a vznikla mizérie, která se podepsala i na našem vztahu,“ dodal Rezek.
Něco za něco
Ještě počátkem roku 1969 zněly dozvuky dřívější atmosféry, přituhovat ale začalo brzy. Zákazy, stranické „prověrky“, nejistota v práci i v mezilidských vztazích. Jaroslava sice dostala angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana, ale s podmínkou vstupu do KSČ. Na jevišti ji díky tomu čekala v dalších dvou desetiletích dlouhá řada krásných rolí, nezapomínaly na ni ani filmové produkce. Kdo by si nevybavil třeba její sestru na psychiatrii v nesmrtelné komedii režiséra Václava Vorlíčka z roku 1971 Dívka na koštěti, o dva roky „mladší“ inženýrku Šulcovou z romance Zbyňka Brynycha Jakou barvu má láska či profesorku Zíkovou z komedie Oldřicha Lipského „Marečku, podejte mi pero…“. Hlavně na ni ale myslela Československá televize. V jejích inscenacích se objevovala několikrát do roka, mysleli na ni autoři populárních příběhů ze života diváků Bakaláři, zahrála si Růženu Soumarovou v jednom z nejlepších českých seriálů, válečném dramatu Byl jednou jeden dům. A pak přišla nabídka, která se neodmítá.
Zemanova Blanka
V desáté epizodě kontroverzního seriálu Třicet případů majora Zemana Vrah se skrývá v poli, která připomněla vraždu tří funkcionářů národního výboru v Babicích na Třebíčsku v červenci 1951, vstoupila do života hlavního hrdiny jako jeho pozdější druhá manželka. Seriál se natáčel po pěti dílech a neměl už tenkrát daleko k současným produkčním „továrnám“, v nichž herci tráví dny od hodně časného rána do noci. Jaroslava občas vzpomíná, jak jednou kvůli tomu cestovala narychlo do Karlových Varů z natáčení v Bratislavě. Původně měla zajištěné letadlo, které ale kvůli mlze nakonec neodstartovalo, takže po náročné noční cestě na place chvílemi usínala. Na jejím výkonu to ale poznat nebylo a určitě to stálo za to. Za jeden natáčecí den totiž dostávala 5000 korun, což byla tehdy pro většinu smrtelníků odměna téměř nepředstavitelná. Jako Blanka také navždy uvízla v paměti diváků a po změně režimu v listopadu 1989 jí byla účast v tomto projektu občas vyčítána. Zdaleka ale nebyla jediná, pokud jde o obsazení, patří „Zeman“ k nejštědřeji obsazeným seriálům Československé televize.
Stáří není pro sraby:
Když ptáčka lapají…
…pěkně mu zpívají. Přesně tak prý vzniklo její manželství, po němž o další svatbě už nechtěla nikdy ani slyšet. Z davu nápadníků si podle vlastních slov vybrala toho největšího darebáka, který byl k mání. Ve 34 letech si vzala taxikáře Richarda Čecha, po kterém se později občas prý pídila i policie. „Byla jsem zamilovaná a nechtěla jsem na něm vidět to špatné, co mi třeba říkali lidé, co ho znali. Byl to takový můj úlet, shoda různých okolností. Také to manželství netrvalo dlouho, asi dva roky. Když bylo klukovi něco přes rok, tak jsme se rozvedli,“ prozradila v rozhovoru pro agenturu Korzo. „Byl to podle mě člověk, který si myslel, že se bude mít se mnou strašně dobře. A to se přepočítal. Ne že bychom neměli na chleba a dělali dluhy, ale nemohla jsem si prostě moc vyskakovat.“
Rozvod jako nejšťastnější den života
Po narození syna Jaroslava se partnerský vztah začal rychle hroutit, protože se rodičovské povinnosti neslučovaly s manželovou „svobodomyslnou“ povahou. Nebavilo ho sedět doma, byl samý flám, a tak když měla práci, musela hlídání zaplatit. „Babička nebyla. A babička z manželovy strany, to byla můra příšerná. Ta se o vnuka nestarala nikdy, to neexistovalo. Oba mě v tom nechali. Tak jsem si říkala, co s takovouhle rodinou? Ta musí pryč z mého života. Rozvod byl nejšťastnější den mého života!“ prohlásila v rozhovoru pro Blesk. Po rozvodu ztratil Čech o syna zájem úplně, což se dalo čekat, protože se úplně stejně zachoval ke svým dvěma dětem, které měl z předchozího vztahu. A neplatil ani výživné. „No, vybrala jsem si opravdu špatně, ale to se stane. Já si pak naštěstí uměla poradit sama, vychovat a uživit sebe i syna,“ dodala hrdě. Není ani divu, že Jaroslav o kontakt se svým otcem ztratil brzy zájem, a jakmile to bylo možné, vzal si i matčino příjmení.
Na všechno sama
O dalším dítěti už nikdy neuvažovala, protože si ho prý nemohla dovolit. Navíc tvrdí, že není právě matka roku. „Nebyla jsem ten typ, co by se rozněžňoval nad každým kočárkem. Dneska mě zas každý otravuje: Co vnoučátka? Můj názor je, že když syn bude chtít, ať je má. Ale mě se to netýká. Mně jdou děti občas spíš na nervy. Třeba když jedu tramvají a ječí na celé kolo. To kdybych měla doma, tak se zblázním,“ prohlásila rázně. Po zrušení Divadla E. F. Buriana navázala spolupráci s různými divadelními společnostmi a působila stále častěji v dabingu, jejími ústy mimo jiné promlouvá například Whoopi Goldberg. „V téhle branži se práce neodmítá. Ale jak říkám: Kdybych získala hodně peněz, končím.“
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Filmový přehled, Korzo, Česká televize, Český rozhlas, Blesk, Aha!, TV Nova, Česká divadelní encyklopedie)
Vložil: Adina Janovská