Jak Zdeňku Svěrákovi skočil na špek i Jan Werich
10.04.2026
Foto: Se svolením Biografu Jan Svěrák
Popisek: Zdeněk Svěrák jako spisovatel Karel Šejnoha s filmovou manželkou, klavíristkou Helenkou (Daniela Kolářová), v povídkové komedii Betlémské světlo, kterou natočil v roce 2022 jeho syn Jan Svěrák
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Životní láska, pro kterou kantor nikdy nenajde dost času, jak se narodil Jára Cimrman a kde se vzalo Strašidýlko Emílek.
Pokračování ze středy 8. dubna
Životní láskou, prací a současně i velkou, nikdy nekončící hrou se slovy pro něj byla od dětství čeština. Pan učitel na základní škole v Měcholupech na Lounsku, kde založil ochotnický spolek, která také sám režíroval, se přesunul do nejprve do školy v žatecké Komenského aleji, a pak se proměnil v profesora tamního gymnázia. Tehdy už psal texty k melodiím svého vzdáleného strýce Antonína Ulrycha, který hrál v Symfonickém orchestru FOK a byl kapelníkem vlastního orchestru, a právě pro ně se zrodil jeho pseudonym Emil Synek. Emil podle svého tchána a Synek podle matčina rodného příjmení. Tenkrát ještě nevěděl, že dramatik a scenárista stejného jména, který působil jako poradce velvyslanectví ve Francii, zůstal v roce 1955 natrvalo v zahraničí, poté co byl v roce 1955 zbaven pověření. Málokdo vůbec tuší, když na zábavě roztáčí na parketu poctivou českou polku Mám ráda hajnýho, že si prozpěvuje text Zdeňka Svěráka.
Werichův skok na špek
Každodenní kantorská realita rychle smetla z jeho stolu naivní představu z raného mládí, jak bude moci psát a psát… Místo toho se před nám vršily stohy sešitů s diktáty a slohovkami, čekajícími na opravu takže stihl jen pár povídek. Právě proto se přihlásil do konkurzu armádní redakce Československého rozhlasu. Jeho první pohádku Tři auta natočil rozhlas v roce 1963, o rok později šlo do éteru Tiché šlapací království a v roce1965 Krápník a Františka, která byla jako první v Evropě nahrána stereofonně. Tehdy už byl dvojnásobným otcem, protože se počátkem února narodil jeho syn Jan. S kolegou Jiřím Šebánkem a jazzmanem Karlem Velebným začal připravovat přímé přenosy z imaginární nealkoholické vinárny U Pavouka. První vysílání se uskutečnilo v pondělí 6. prosince 1965 v rámci cyklu Večer po neděli, pak se pořad osamostatnil jako měsíčník na stanici Praha. Byli tak věrohodní, že spousta posluchačů ani nepoznala, že jde o vymyšlené prostředí, a sháněla adresu jejich vinárny. Na špek jin skočil dokonce i Jan Werich.
Den D
Právě U Pavouka byl 16. září 1966 poprvé představen světu Jára Cimrman jako řidič parního válce a amatérský sochař, který v imaginární vinárně vystavuje své exponáty, předměty, které svým válcem přejel. Dne 29. října se na Vinohradech ve Hviezdoslavově ulici č. 14 (dnešní Dykova) konala první schůzka „Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana“, na níž bylo rozhodnuto o založení Divadla Járy Cimrmana, které se zúčastnili kromě Svěráka a Šebánka i Miloň Čepelka a Ladislav Smoljak. V předvečer Štědrého dne zazněla z vinárny U pavouka zpráva, že Evžen Hedvábný (pseudonym Karla Velebného) nalezl při budování krbu na chatě v Liptákově okovanou truhlu, která byla při pokusu o otevření zničena výbuchem. V následujících letech pak byl objevován a obnovován obsah truhly, jedinečné vynálezy doposud neznámého českého všeuměla, génia a velikána Járy Cimrmana.
Kolja:
Protestní plnovous
Pro rozjezd divadla se rozhodli zakládající členové sepsat každý svou jednoaktovou hru. Svěrák napsal drama Akt, premiéra se konala 4. října 1967 v pražské Malostranské besedě a kritika je přijala vlídně. V rozhlase potkal i hudebníka Jaroslava Uhlíře, kterému nabídl, jestli nechce složit písničky k jeho textům pro Pionýrskou jitřenku. Díky tomu se „narodilo“ Strašidýlko Emílek, a pak další dlouholetá spolupráce. V roce 1968 stanul poprvé před kamerou jako prokurátor v Menzelově Zločinu v šantánu a v srpnu stále vysílal, takže deset sní neměl čas se ani oholit. A pak prohlásil, že se oholí, teprve až okupanti odejdou. Kvůli invazi pak v roce 1969 vystoupil z KSČ a odešel z rozhlasu, čímž po čtyřiceti dílech skončila na podzim i Nealkoholická vinárna U Pavouka. A od té soby tvoří takzvaně na volné noze.
Úlitba komunistickému „bohu“
Dne 17. dubna 1969 měla premiéru první cimrmanovská hra Hospoda na mýtince, kterou napsal s Ladislavem Smoljakem, pak si spolu zahráli v několika filmech a v listopadu 1971 mělo premiéru jejich další drama Němý Bobeš. O dva roky později se divadlo přestěhovalo do Reduty, Svěrák skládal pod pseudonymem Emil Synek texty k písním, a právě tenkrát se zrodil legendární hit Jiřího Schelingera Holubí dům a řada textů pro Ivana Mládka. Napsal se Smoljakem první společný filmový scénář ke komedii Jáchyme, hoď ho do stroje, a pak už šel jeden film za druhým. Od roku 1977 byl zaměstnán jako scenárista ve Filmových studiích Barrandov, a aby mohl dál pracovat, podepsal tzv. Antichartu. Tehdy napsal scénář k slavné hudební pohádce Ať žijí duchové! A divadlo se přestěhovalo do Braníku.
Konečně i Oscar
V roce 1987 si s Jaroslavem Uhlířem slíbili, že každoročně vytvoří nejméně osm písniček, které pak budou na Štědrý den v televizní Hodině zpěvu. V polovině roku 1989 vznikla petice Několik vět, kterou oba podepsali, a v listopadu se Svěrák účastnil sametové revoluce. V roce 1990 byla uvedena už jedenáctá hra Divadla Járy Cimrmana a o rok později měl premiéru první společný film se synem Janem Obecná škola, který získal nominaci na Oscara. Pak odešel z Barrandova a vzápětí se divadlo zase stěhovalo, tentokrát na Žižkov. V roce 1994 spoluzakládal Centrum informací a pomoci Paraple a 21. srpna 1995 začalo natáčení filmu Kolja, kterému už Oscar neunikl. V neděli 6. června podlehl rakovině Ladislav Smoljak, který odehrál své poslední představení pouhých deset dnů před smrtí, přesto Divadlo Járy Cimrmana hraje dál. Koncem dubna 2016 bylo v zámku v Čechách pod Kosířem otevřelo Muzeum filmů Zdeňka a Jana Svěrákových a loni v říjnu propůjčil prezident Pavel Zdeňku Svěrákovi, který oslavil 28. března, na Den učitelů, devadesátiny, nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Český rozhlas, Praha neznámá, David Hampl: Zdeněk Svěrák – životopis)
Vložil: Adina Janovská